Candide

Jedná se povídku, která je psána lehkou ironickou formou, má dobrodružný děj s dosti krkolomnými a nepravděpodobnými zápletkami a značný filosofický obsah.
Vypráví se zde o chlapci Candidovi, který cestuje po světě - většinou po Evropě, ale také např. do Jižní Ameriky. Prožívá různá dobrodružství a pozoruje, že ve světě existuje mnoho zla: poznává vojenský výcvik a válečné zabíjení, otroctví, znásilňování žen, loupení...
To vše ho překvapuje, protože doma na zámku ve Vestfálsku ho filosof Panglos učil, že vše ve světě funguje nejlépe, a že Bůh vytvořil nejlepší ze všech možných světů. Candide, vzhledem ke všemu, co prožil, se tohoto přesvědčení postupně vzdává. Namísto toho v závěru povídky prohlašuje, že "musíme obdělávat svou zahradu". To znamená, že svět není ideální a jen prací a úsilím ho můžeme postupně zlepšit.

Příběh je kritikou filosofického názoru, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů. Tuto myšlenku zastával například německý filosof Leibniz (Voltaire ho v povídce na jednom místě zmiňuje). Tato problematika je dosti složitá a velice zajímavá a zastánci "ideálního světa" samozřejmě měli pro svá tvrzení důvodná opodstatnění. Nicméně Voltaire nás vybízí, abychom používali zdravý rozum a abychom se se zlem ve světě takto nesmiřovali, ale naopak proti němu bojovali.

Citát:
"Co je to optimismus?" zeptal se Kakambo.
"To?" řekl Candide. "To je takový zažraný názor, že všecko je dobré, i když je to špatné."