Proces

Bankovní úředník Josef K. se jednou ráno probudil a kuchařka se snídaní nepřišla. To bylo divné, protože se to ještě nikdy nestalo. Zazvonil na ni, ale ozvalo se zaklepání, vešel cizí muž a ptal se ho na jméno. Byl to nějaký hlídač. Ve vedlejším pokoji byl ještě jeden. Když vešla domovnice a Josef ji pozval dál, tak zavřela dveře. Zeptal se hlídačů, proč nevešla a oni mu řekli, že nesmí, protože je zatčen. On se divil, protože si myslel, že je to žert. Měl dneska narozeniny a myslel si, že někteří jeho kolegové si z něho vystřelili. Hlídači mu mezitím snědli snídani. Naproti v okně ho celou dobu sledovala stařena. Potom si ho nechal zavolat dozorce do vedlejšího pokoje a znovu se ho zeptal na jméno a na to, jestli je dnešní událostí překvapen. Odpověděl že je, ale že ne až tak moc. Byli tam ještě jeho tři kolegové. Potom šel s třemi muži do práce. na druhý den mu kdosi zavolal, že vyšetřování bude probíhat za deset dní, v neděli, aby ho nerušilo v povolání, v jednom domě v odlehlé ulici. na svoje první vyšetřování skoro zaspal, protože byl pozdě do noci v hostinci. přišel k tomu domu kde mělo být vyšetřování, ale byl tam veliký dvůr a 3 schodiště, takže ho naštvalo, že mu ani neupřesnili, kde se vyšetřovací pokoj nachází. každého se tedy vyptával, jestli tu nebydlí truhlář Lanz, protože nechtěl říkat, že jde na vyšetřování. lidé ho vodili po poschodích, až přišel ke dveřím v pátém poschodí. Zaklepal na dveře. První, co tam uviděl, byly hodiny, které ukazovaly 10. Zeptal se, jestli tu nebydlí truhlář Lanz a žena, která prala prádlo mu řekla, ať jde do vedlejšího pokoje. V pokoji bylo moc lidí a u stropu byla galerie a lidi v ní museli stát ohnutí, protože tam byl nízký strop. Bylo tam shromáždění lidí, kteří seděli na pravé i na levé straně a uprostřed na pódiu byl vyšetřovací soudce. Ten se ho zeptal, kde je, že tu měl být už před hodinou a zeptal se ho, jestli je malíř pokojů. Josef začal mluvit. Říkal, že neví o co jde, že žádný malíř pokojů není a že ten malíř pokojů, s kterým si ho zaměnili je určitě také nevinný a celý tento proces považoval za zmanipulovaný a nazval ty úředníky úplatnou bandou. Když chtěl odejít, tak u dveří stál vyšetřující soudce a zastavil ho. Řekl mu, že se dnes zbavil výhody, kterou by pro něho měl být výslech.
příští týden čekal na vyrozumění, ale když do soboty nic nepřišlo, předpokládal, že má být zase v tom domě ve stejnou hodinu. Šel už přímo do toho pokoje, zaklepal a přišla mu otevřít ta žena a bez vyptávání chtěl jít do vedlejšího pokoje, ale ona řekla, že dnes není schůze. Aby se přesvědčil, tak mu otevřeka dveře a pokoj byl opravdu prázdný. Na stolku vyšetřujícího soudce byly jakési knihy. Zeptal se, jestli se do nich nemůže podívat, ale žena řekla, že ne, že ty knihy jsou vyšetřujícího soudce. Myslel si, že to jsou zákoníky. Z ženy vylezlo, že je manželka soudního sluhy. Řekl jí, že tady chce něco zlepšit. Zeptala se ho, jak by mu mohla pomoct a on jí řekl, aby mu ukázala ty knihy. Zavedla ho do pokoje a knihy mu ukázala. Potom jí ale řekl, že by mu sice mohla v mnohém pomoct, ale že by to nijak nepomohlo rozhodnout o procesu. Ještě jí řekl, aby někomu u soudu vyřídila, že nehodlá nikoho podplatit. Do pokoje přišel jeden student, vzal ženu do náruče a chtěl odejít. Josef K. se ho zeptal, kam ji nese a on odpověděl, že k vyšetřovacímu soudci. Josef šel za nimi a zjistil že jdou na půdu. Přišlo mu to divné, ale na shodech viděl lístek, na kterém bylo napsané, že se tu jde k soudním kancelářím. Šel zpátky a byl tam vyšetřovací sluha a ptal se po ženě. Josef mu řekl, že ji student odnesl k vyšetřovacímu soudci. Šli spolu na půdu. Byla tam dlouhá chodba a z ní vedlo několik dveří. Lidé, kteří seděli na dřevěných lavicích byli obžalovaní. Šli dál a Josefovi se udělalo nevolno. Jakási dívka si toho všimla a podala mu židli. Do místnosti vešel informátor a začal se s ní bavit. Vyšetřovací sluha zatím zmizel. Informátor s dívkou vyvedli Josefa ven. Chtěl se potom omluvit paní Grubachové za ten rozruch, ale celý týden ji nezastihl. Potom se učitelka francouzštiny (paní Montganová) stěhovala do pokoje slečny Bürstnerové. (Domovnice v jejím pokoji ubytovala svého synovce). Jednou uslyšel Josef z komory vzdechy. Otevřel dveře a viděl tam ty dva hlídače, kteří u něj byli první den. Byl tam s nimi mrskač a měl metlu. Jeden z nich řekl, že mají dostat výprask, protože si na ně stěžoval u soudu. Josef se snažil mrskače přemluvit, aby to nedělal, ale ten se nedal. Na druhý den večer byli v komoře zas. Zavřel dveře a řekl sluhům, aby tu komoru vyklidili. Jednou přijel Josefův strýček, (Karel) který jezdil vždy jen na den. Josef mu říkal strašidlo z venkova. Dověděl se o procesu a chtěl mu pomoci. Zajel s ním ke svému spolužákovi, který je advokát. (Jmenoval se Huld). Advokát byl zrovna nemocný. Přišla jim otevřít jeho ošetřovatelka. Strýček mu všechno řekl. Potom zjistili, že je s nimi v pokoji ředitel kanceláří. Advokát se strýčkem a s ředitelem jednali, a tak se Josef vytratil za ošetřovatelkou. Ta mu dala klíče od domu a řekla, ať príjde kdy chce. Josef potom chodil k advokátovi projednávat proces. Pak se rozhodl, že se toho ujme sám. Když měl v bance obchodní schůzku, tak mu jeden továrník poradil, aby zajel za jedním malířem, (Tutorellim) který zná dost soudců. Ten mu vysvětlil, jak proces probíhá. Když potom šel k advokátovi, přišel mu otevřít obchodník Block. Obchodník mu řekl, že je také advokátovým klientem. Josef oznámil advokátovi, že s ním končí. Jednou měl Josef ukázat památky italovi, který se přijel podívat, ale vůbec mu nerozuměl, protože mluvil v nářečí. Šel s ním do velechrámu. Den před jeho 31. narozeninami k němu přišli dva pánové. Josef s nimi šel mnoha ulicemi a dostali se ven z města. Potom mu jeden svlekl kabát a posadili ho na zem. Jeden vytáhl řeznický nůž a vrazil mu ho do srdce a dvakrát ho tam obrátil.