Osud člověka

HLAVNÍ NÁMĚT: Hlavním námětem je životní příběh vojáka Rudé armády, který vypráví jinému muži v knize. A nutno podotknou, že tento život stojí za zmínku. Je plný náhlých zvratů, kliček, znovu se opakujícím neštěstím a následnou touhou a životnění sílou vstát vždy se zvednout od dna, znovu se nadechnout a jít dál. Hrdina během života projde 1. světovou válkou, založí rodinu a chvilku žije spokojeně. Pak ale přijde povolání na frontu zapříčiněné 2. světovou válkou a hrdina je nucen opustit milovanou ženu, dvě dcerky a syna. Během války upadne do zajetí, odkud na druhý pokus úspěšně uteče. Za odměnu je na měsíc propuštěn domů kdy se dozvídá, že jeho dcery i žena jsou mrtvé. Se synem následně udržuje dopisní kontakt, než je jeho poslední dítě zastřeleno. Po válce nemá proč žít. Odchází k přátelům, kde najde nový smysl svého života – ujme se malého chlapce, jemuž za války zemřeli oba rodiče, a přijme ho za vlastního.
HLAVNÍ HRDINA: Hlavním hrdinou je bývalý voják, který nyní, nedlouho po válce, bloudí po celém Rusku s chlapce, jež znamená nový smysl jeho života a dává mu vůli žít. Jde o člověka čestného, hledajícího štěstí v každé kapce naděje. Pravdou je, že se mu to snaží neboť je skromný a přijímá vše, co mu osud přinese.
VLASTNÍ NÁZOR: Tato novela mě zaujala jak přímo svým obsahem tak i myšlenkou, kterou nastiňuje. Příběh člověka, který dostal tolik ran osudu, a přesto se vždy zvedl a rozhodl se jít dál, je inspirací i viditelnou nadějí pro všechny, kteří zrovna nemají nejšťastnější období. Jedna se o asi vůbec neoceňovanější dílo sovětské literatury týkající se války.
Kniha se četla dobře, jazyk je jednoduchý, věty jsou spíše kratší. Sloh je vesměs oživován přímou řečí. Popisy se v ději nevyskytují, výrazně převažují pasáže nabyté dějem. Toto je dáno i tím, že novela má pouhých 50 stran, takže k zamyšlení jsme podníceni, ale není nám vnucováno. Tuto knihu si ráda přečtu znovu někdy v budoucnu.