Staré řecké báje a pověsti

Prométheus, syn božského rodu Titánů, bloudil po světě a hledal bytosti,které by mu byly fyzicky podobné. Marně hledal. Všiml si však,co dovede voda a hlína,tak se rozhodl bytost,která by se mu podobala, vytvořit. A tak vytvořil sochu prvního člověka. Tato socha se podobala bohům a bohyně Pallas Athéna jí vdechla život.
První lidé tak začali chodit po světě,ale nevěděli,co s životem. Ničemu nerozuměli a nic nevěděli. Prométheus se proto rozhodl, že půjde mezi lid a bude jej učit. Dařilo se mu a lidé ho poslouchali. Avšak bohům z Olympu se to nelíbilo. Vládce bohů,Zeus, si proto nechal Prométhea zavolat. Pravil k němu,že se mu nelíbí jednaní lidí,protože své bohy neuctívají. Bohové mají přeci nad osudem lidí moc,a proto je musí naučit se jim klanět a přinášet oběti.
Prométheus tedy dostal za úkol naučit lid uctívat své bohy. S Diem měl ovšem smluveno,že si svou oběť musí vybrat. A tak zabil býka a vytvořil dvě hromady. Jednu z býčích kostí obalených tukem a druhou z masa obaleného kůží. Zeus ucítil vůni masa a sestoupil na zem. Když ho Prométheus spatřil, pravil k němu,aby si vybral tu hromadu, která je jim milejší. To,co si vybere, jim budou lidé do smrti obětovat.
Zeus však poznal, že Prométheus ho chce oklamat. Nedal na sobě ovšem nic znát a vybral si hromadu s tukem. Když poté Prométheus odkryl tuk a Zeus spatřil holé kosti,rozzlobil se. Nelíbilo se mu,že mu lidé budou obětovat tuk a kosti a to lepší,maso,si nechají pro sebe. Proto Zeus nenechal Prométheův troufalý čin bez trestu a lidem vzal oheň.
Lidé si od toho dne nemohli své maso připravit,aby bylo poživatelné a neměli zkrátka to,co k životu a práci tolik potřebovali. Prométheus jejich neštěstí viděl. V noci se nenápadně vplížil do paláce na hoře Olymp a Diovi vzal trochu ohně z krbu. Zase se začalo kouřit z komínů lidských obydlí a světem se rozléhala libá vůně pečeného masa. Když se tato vůně dostala až k Diovi,opět se velmi rozčílil a vymyslel pro lid nový trest.
Zavolal k sobě Héfaista,vyhlášeného umělce,a přikázal mu vytvořit sochu krásné dívky. Poté jí Zeus vdechl život,bohyně Athéna jí dala skvostný oděv,bohyně Afrodita nadpozemský půvab a posel Hermes živou řeč. Poté dívce Zeus vložil do rukou zlatou schránku a pojmenoval ji Pandora.
Lstivý Hermes odvedl nevinnou Pandoru na zem k Prométheovu bratru Epimétheovi. I přes bratrova varování nepřijímat od bohů jakékoliv dary ji Epimétheus vlídně přijal do domu. Jeho zvídavost vedla k tomu,že Pandoru přiměl schránku otevřít.
Vtom ze schránky vylétly na zem nemoci,bolesti a strasti. Vyděšená Pandora schránku rychle zavřela,ale bohužel již bylo pozdě. Vše zlé na svět vylétlo a ve schránce zbyla pouze naděje.
Svět soužila smrt a jediné,co lidem zbývalo,byla jen malá špetka naděje,která na svět vyrazila. Většina naděje totiž zůstala ukrytá v Pandořině schránce…