Baroko

Baroko - Je to umělecký sloh v době mezi manýrismem 16.století a neoklasicismem 2.poloviny 18.století. Vznikl v Itálii a rozšířil se do celé Evropy (zejm. katolické) a Latinské Ameriky. V 17.století řada místních variant, mimo jiné české baroko.
Základem tendencí baroka je svár a dvojznačnost odrážející konflikty vyvolané reformací a protireformací. Projevuje se spojováním protikladných výrazových prostředků do působivého celku a úsilím o zvýšený výraz (pohyb a vzruch), velkolepost a iluzionistickou náznakovost. Opakem je klasicistická tendence, přinášející zklidnění:
a) hudební baroko
b) literární
c) výtvarné umění: V architektuře se dynamika baroka projevila v utváření prostoru (obliba elipsovitého půdorysu), stavebních článků, kleneb a stěn. Významný je urbanismus,: což je soubor věd a uměleckých metod a postupů, sloužících při zakládání a formování lidského osídlení. Uplatňuje se zejména při řešení měst, ale i jiných sídlištních celků, krajiny a celých širších územních jednotek s důrazem na tvorbu životního prostředí. Dále je významné plánování zahrad a stavba pevnostních systémů.
V sochařství a malířství baroko zobrazovalo nitěrné až extatické stavy, využívalo realistické motivy a těžilo z protikladů světel a stínů.
Hlavní představitelé - architektura: G.L.Bernini, F.Borromini, C.Fontana, G.Guarini
:sochaři:A.Algardi,G.L.Bernini
:malíři:Caravaggio,Tiepolo,Rubens,Velázques,Rembrandt a jiní.