Řecko, řím

• dlouho před vznikem starověkého Řecka a Říma se rozvíjela kultura na území Mezopotámie
• jsou dochovány pouze zlomky, které však svědší o vysoké úrovni - Sumerové, kteří pronikli ve 4.tisíciletí př.n.l. používali klínové písmo vytlačené do hliněných destiček (+kalendář s 12měs)
- nejstarší památkou sumerské literatury je " Epos o Gilgamešovi" (dobrodružství sumerského vládce při pouti za nesmrtelností, část tohoto eposu přešla do Starého zákona – O vzniku světa, O potopě světa
• epos – hrdinská báseň, zachycuje určitý časový úsek, má hlavní děj a mnoho dějů vedlejších, první eposy vznikaly už v pradávných dobách lidské civilizace a vycházely z mytologie starověkých národů
= eposy hrdinské, heroitické či bohatýrské

• antická kultura je kultura starého Řecka a Římské říše. Její význam sahá až do dnešní doby

• neexistuje psaná literatura, pouze ústní lid. slovesnost, báje
• dělí se na 3 velké období: archaické, attické, helénské

období archaické

• od nejstarších dob do 6. st.př.n.l.(předsokratovské)
• vyvinula se epika a lyrika
• epika: nejstarší dochovanou památkou bylo dílo slepého básníka Homéra "Ilias" a "Odyssea" (8.st.př.n.l.) / Ilias: popisuje boje Řeků s Trójany, které způsobil Paris, únosem krásné Heleny spartskému králi Menelaovi. Bitva trvala 10 let - Řekové vyhráli lstí - uryli se v dřevěném koni, Trójané ho vtáhli do města a Řekové je pobili a Tróju vyplenili a zapálili.
Odyssea: při plavbě na rodný ostrov bloudí Odysseus na moři i se svou družinou. Zastaví na ostrově Kyklopů. Jeden z nich, Polyfemos, je chtěl zahubit, a tak ho Odysseus opil a vypíchl mu oko. Jelikož se představil jako „Nikdo“, Kyklop neví, kdo mu to udělal. Odysseus uteče i se svojí družinou pomocí ovcí, na které se pověsili. Nakonec se dostane na svůj ostrov, kde na něj čeká jeho žena Pénelopé.
= znaky homérského eposu: široký epický popis, četné básnické přívlastky, mytologický názor na svět, bohové zlidštěni, hl.postavy-hrdinové, bohatý děj, veršovaná skladba
• lyrika: elegická -píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv
monodická –sólový zpěv, doprovod lyry (ostrov Lesbos-básnířka Sapfó)
sborová- souvislost s náboženstvím, na oslavu žijících
milostná píseň, pijácká- k pobavení
epigram - původně oslavný verš, nápis na hrobě, pak satiricky útočná báseň
bajka- vyjadřuje lidovou moudrost, nejčastěji hl.post. zvířata, která jsou přidány lids. vlastnosti

období attické

• 5. – 4. st. př. n. l.
• vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén
• řecké drama: z dřevěného pódia umístěného pod přírodním svahem se vyvinula nezastřešená divadla - pro tisíce diváků, stupňovitá - skládaly se z Hlediště/ Orchéstra/Skellé/Jeviště- vyvinulo se z obřadních her( oslava boha Dionýsa a bohyně Démétér), nejdříve jeden herec a chór, pak 2-3 herci(muži)
a) tragédie:
• existence chóru, čerpá z mytologie jednota času, děje a místa, spojení mluveného slova, zpěvu a tance
Aischylos –zavedl druhého herce a vytvořil dialog
* Oresteia ( Agamemmon zabit svou ženou a jejím milencem, který se chce zmocnit vlády. Oresteia pomstí svého otce - zabije matku i jejího milence, avšak propadá výčitkám svědomí)
Sofoklés – zavedl 3 - herce- větší rozmanitost děje
* Antigona, * Král Oidipus
Euripidés : - uvedl do her otroky, všímal si nedostatků athénské demokracie
- pokud nedovedl najít cestu ze zápletky, unikl zásahem bohů do děje
* Médea * Elektra

b) komedie :
• rozvinula se až o půl stolů později než tragédie
• veselohra, nevázaný žert, zesměšnění jevů života, šťastný konec
Aristofanes - * Jezdci * Mír * Žáby ( vysmívá se Euripidově tvorbě)

c) próza:
filosofická: Platón - tvůrce dialogu, víra ve věčné ideje( krása, láska), žák Sokrata
* Faidros * Symposion * Obrana Sokratova

Aristoteles – žák Platóna, vychovatel Alexandra Velikého
* Poetika (spisy, zásady slovesného umění)
* Rétorika (řečnictví)
historická: Herodotos
* Dějiny
řečnictví: Demokritos: (politické řeči)


Období helénistické

• 4. - 1.st.př.n.l
• toto období je charakteristické úpadkem Řecka a nástupem Říma
• cílem je zobrazit ideál člověka ( fyzicky i psychicky)
• řečtina se stává jazykem vzdělanců, ale výrazová slovesnost děl svědčí o lit. úpadku
• růst exaktních věd( fyzika, matematika)
• centrum říše= Alexandrie – psali kosmopolitně ( zájem o celý svět)
• od 3. st. př. n. l. – 5. st. n. l.
• začátek v době, kdy řecká lit. má za sebou vrcholné období
• latinská, většinou nepůvodní ( vliv řecké a etruské lit.)
• uměleckého vrcholu dosáhla koncem 1. st.př.n.l.

Období archaické

• 3. st.př.n.l.
• přepracovali první řecké komedie a tragedie. Navázali na tradici řecké komedie a přidali některé domácí prvky
Titus Maccius Plautus - autor komedií, příběhy z denního života, čerpal ze životů obyčejných lidí(milenci, otroci)
- jeho komedie inspirovaly Moliéra ke komedii Lakomec
- dochovalo se 21 her
- dějištěm byla řecká města, postavy řecká jména, předlohy řecké, pouze živ.prostředí římské
* Komedie o hrnci ( o lakomci, * Vychloubačný voják, * Komedie o strašidle

Vrcholné období – zlatý věk

• st. př.n. – poč. n.l.
• období římského písemnictví
• první místo zaujímá poezie
lyrika:
Publius Vergilius Maro - snažil se o obrodu říms.impéria , největší římský básník, lyrik a epik
* Zpěvy pastýřské a Zpěvy rolnické ( důraz na práci a život na venkově)

Publius Ovidius Naso – vyhnán ze země, návrat nebyl povolen * Žalozpěvy
- vliv na evropskou lit( př.Boccaccio,Shakespeare, Goethe) * Umění milovat * Proměny *Kalendář
* Listy milostné ( soubor 21 fiktivních milost. dopisů, které píšou mýtické hrdinky svým mužům a milencům

řečnictví:
Marcus Tullius Cicero - řečník a politik
- jeho jazyk byl pokládán za vzorový ( ciceronská latina)
- rétorické a politické spisy: * O státě * O zákonech
- také mravní : * O povinnostech

paměti ( memoáry):
Julius Gaius Caesar – vojevůdce, politik „ Veni, vidi, vici“ = „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem“
* Zápisky o válce galské * Zápisky o válce občanské

Stříbrný věk- doba postklasická


• st. n. l. ( literatura doby císařské)
• roku 476 zánik západořímské říše= nastává období označované jako středověk( západ= Řím-latina , východ=Byzancie – řečtina)
filozofie:
Seneca * O duševním klidu

historie:
Publius Cornelius Tacitus * Letopisy

epigramy:
Marcus Valerias Martialis – napsal 15 knih