Doba ledová

Poslední údobí ve vývoji naší planety označujeme jako kenozoikum neboli novověk Země. Tato éra trvala asi 65 miliónů let a je pro nás zvláště důležitá. Během ní se vyvinula skupina primátů, z níž jako jeden z posledních článků vznikl i člověk. Geologové dělí kenozoikum na dvě nestejně dlouhá údobí, a to je terciér a kvartér neboli třetihory a čtvrtohory. Třetihory zabírají většinu kenozoika. Čtvrtohory představují v geologickém čase jen krátký okamžik, asi 2-3 mil. let. Jako samostatný útvar se čtvrtohory oddělují proto, že tvoří údobí geologicky dobře vymezené a výjimečné. Mimořádné postavení zaujímá proto, že teplota v této době periodicky, ale zároveň poměrně rychle klesala, takže se na povrchu souší značně rozšířily ledovce a vyvinul se moderní člověk, který svou přítomností toto období velmi ovlivnil.

Geologové dělí čtvrtohory na dvě údobí, a to na starší, pleistocén a mladší, holocén. neboli dobu současnou. Čtvrtohory trvají dodnes a za jejich začátek byla dohodnuta doba, kdy se výrazně ochladilo Středozemní moře. Doba pleistocenní se označuje jako starší doba kamenná neboli paleolit a doba holocenní se dělí na střední dobu kamennou (mezolit) a mladší dobu kamennou (neolit).

Ve čtvrtohorách nastalo nápadné ochlazení, které bylo vyvrcholením postupného kolísání klimatu, pozorovaného již v pozdních třetihorách. Silné ochlazení na konci třetihor mělo hluboký vliv na existenci a vývoj všeho živého. S klesající teplotou přibývalo atmosférických srážek, které se v chladných ročních obdobích měnily ve sněhové vánice. Vznikaly rozsáhlé sněhové příkrovy, které se postupně měnily v příkrovy ledové až v ledovce. Tak vznikalo zalednění obrovských prostor naší země. Odhaduje se, že v době svého vrcholu pokrýval ledovec 45 mil. km2 souše. Voda vázaná v ledovcích chyběla v mořích a hladiny oceánů proto ležely o 120 – 130 metrů níž než dnes. Mělká okrajová moře např. Baltské se proměnilo v souš.

Ochlazení ke konci třetihor a na počátku čtvrtohor nebylo trvalé, ale bylo vystřídáno údobími teplejšími, po nichž nastaly opět doby chladnější. Podnebí ve čtvrtohorách se tedy vyznačovalo střídáním chladnějších dob ledových, tzv. glaciálů, a teplejších dob meziledových, tzv. interglaciálů. Během čtvrtohor se ledové doby i jejich interglaciály rytmicky opakovaly v několika velkých cyklech. Bylo zjištěno, že během čtvrtohor byly nejméně 4 velké doby ledové a 3 údobí meziledová. Tyto čtyři doby ledové jsou označovány jmény Gunz, Mindel, Riss a Wurm , což jsou současně názvy čtyř alpských řek. Rytmické střídání chladnějších a teplejších období probíhalo na obou polokoulích současně.
Poslední doba ledová skončila asi před 10 000 lety.
Během ledových dob se před severským ledovce rozkládala v šíři 200-300 km tři vegetační pásma, která označujeme jako tundra, step a tajga..
Zajímavé bylo složení fauny, která se musela přizpůsobit dobám ledovým. Zejména velcí savci se přizpůsobili tak, že došlo ke zvětšení tělesných proporcí a k nárustu huňaté srsti, která je chránila před krutým mrazem. Pro faunu byli charakteristíčtí především savci, a to hlavně chobotnatci. Největší z praslonů dosahoval v lopatkách až pětimetrové výšky Současně se slony zde žili i nosorožci a mamuti. V teplých dobách starých čtvrtohor se vyskytoval v Evropě prakůň, hroch a jelen. V předposlední době ledové u nás žil obrovský medvěd jeskynní, který vymřel během poslední doby ledové. Z dalších šelem se u nás vyskytovali hyena, liška, vlk, rosomák a hlodavci.

Během čtvrtohor vyvrcholil vývojový proces, který začal u primitivních primátů a skončil vznikem moderního člověka. Nejdůležitější čeledí primátů je čeleď Hominidae (lidé). Patří k ní i člověk a jeho předchůdci.. Do této čeledi řadíme čtyři rody, a to Ramapithecus, Australopilhecus, Paranthropus a Homo. Rod Homo zahrnuje 3 druhy , a to druh homo habilis, homo erectus a homo sapiens.

Nejstarší známý představitel rodu Homo je druh Homo habilis neboli člověk zručný (2,5 mil – 1 mil let př.n. l.). Tento první člověk dosahoval výšky kolem 130 cm a váhy asi 30-42 kg. Měl vzpřímenou postavu mohutné nadočnicové oblouky a byl dobře přizpůsoben k pohybu po dvou končetinách. Vyráběl a používal kamenné nástroje
Homo erectus neboli člověk vzpřímený ( 1 mil až 250 000 let př.n.l.) si osvojil oheň, vzpřímenou chůzi a osvobodil ruce k cílevědomé činnosti. Živil se jako sběrač a lovec a žil v tlupách poblíž vodních toků, stavěl si obydlí pod širým nebem nebo v jeskyních.. Dosahovala výšky 165-170 cm.. Čelo bylo nízké, nazad ubíhající, nadočnicové oblouky byly nadměrně vyvinuty. Spodní čelist byla bez brady.
Vývoj člověka Homo sapiens ( člověk rozumný) spadá do období 250 000 let až 40 000 let př.n. l. U nás byly nalezeny pozůstatky tohoto typu člověka na Moravě v jeskyni Kůlna a Šipka ( čelist dítěte). Homo sapiens zdokonaluje techniku výroby kamenných nástrojů . Běžně užívá oheň, který mu umožňuje přežít období arktického chladu , poskytuje ochranu před zvěří a zlepšuje jeho výživu. Základem potravy však zůstávají rostliny, plody a semena. Do toho druhu řadíme také neandrtálce, kteří jsou označováni jako homo sapiens neanderhalensis. Nejvýznačnějším znakem neandrtálců jsou silné nadočnicové oblouky a neexistence bradového hrbolu. Kosterní zbytky neandrtálce byly asi před sto lety nalezeny v údolí Neander u Düsendorfu. Jeho pozůstatky byly nalezeny také v Gánovcích na Slovensku
Člověk dnešního typu označovaný jako Homo sapiens sapiens, se poprvé objevil asi před 40 000 lety př.n.l. U nás byly nalezeny pozůstatky v oblasti Mladeče a Koněprus. Člověk dnešního typu již používal oděv, organizoval se do velkorodin, zakládal větší sídliště – tábořiště. Obýval mírně zahloubené chaty z mamutích kostí dřeva a kůží. U nás byla objevena naleziště tzv. lovců mamutů v Pavlově a Dolních Věstonicích . Na sídlištích byly nalezeny i rituální hroby např. hromadný hrob asi 20 osob v Předmostí u Přerova a hrob tří mladých lidí z Dolních Věstonic objevený v roce 1986. Z této doby pochází také drobné ženské sošky tzv. venuše vyrobené z vypálené hlíny. Nejznámější soška venuše byla objevena v roce 1925 ve Věstonicích.

Poslední doba ledová představuje období 10 000 až 8 000 let př.n. l. Postupně došlo ke zlepšení přírodního klimatu a krajina ztratila dosavadní ráz arktické tundry. Následující období je označováno jako střední doba kamenná (mezolit), kdy doba ledová již definitivně skončila.