Život ve středověkých vesnicích a městech

Proměna středověké krajiny - společenské podmínky na venkově

Většina obyvatel středověku žila na venkově a zabývala se zemědělstvím. Osidlování nových uzemí se nazývá kolonizace. Ve středověku se užíval trojpolní systém hospodaření, pole bylo rozděleno na ozim, jař a úhor.

Úhor byl využíván jako pastva pro dobytek. Robota; je práce rolníků na panském pozemku. V čele každé vesnice stál rychtář. Dnešní hospodě se ve středověku říkalo krčma. Dům na venkově tvořily tři místnosti - jizba, síň a komora. Zapřahání zvířat do chomoutů zvýšilo výnosy z půdy. Látky se tkaly na tkalcovském stavu.

Většina obyvatelstva středověké Evropy žila na venkově. Centrem společenského života byl kostel, kde se vesničané scházeli k pravidelným bohoslužbám. Rychtář z pověření místního pána trestal drobné přestupky, vybíral pokuty a feudální dávky.

Na vesnici žili nejen poddaní sedláci, řemeslníci a bezzemci, ale i drobná šlechta - zemané;zemani - a kněží, pro každého však platily různé právní předpisy. V některých vesnicích byla zemanská tvrz nebo fara. Ke stavbě vesnických domů se začíná používat kámen.

Vesnický dům se skládal ze síně, kde se vykonávala většina prací, jizby, v níž se vařilo, jedlo i spalo, a komory sloužící k ukládání věcí a někdy i ke spaní. Středem obce se stala náves nebo průběžná ulice. Ve vesnici začaly vedle hospodářských a obytných staveb vznikat i krčmy, mlýny, kovárny a někdy také kolářské dílny. Koncem středověku je pec nahrazována kachlovými kamny. Humno bylo střechou chráněné místo na konci hospodářského stavení, kde se mlátilo a prosévalo obilí.

Zemědělství vrcholného středověku uplatňovalo trojpolní systém hospodaření. Nově přicházející osadníci se nazývali kolonisté. Pro vrcholně středověké hospodářství je charakteristický rozvoj řemeslné výroby ve městech. Základem hospodářství zůstávalo i ve vrcholném středověku zemědělství.
Noví osadníci přicházející ze zahraničí s sebou přinášeli zákupní neboli německé právo. Místní jméno Lhota je odvozeno od slova lhůta, tj. doba, na kterou byli osadníci osvobozeni od poplatků. Právo, jež ukládalo procházejícím obchodníkům povinnost zastavit se ve městě a nabídnout své zboží, se nazývalo právem skladu. Výroční trhy otevřené i cizím obchodníkům se nazývaly jarmark. Uzavřenost české kotliny ztěžovala rozvoj mezinárodního;dálkového obchodu. Staré Město pražské získalo právo nuceného skladu.

Sídlem některých šlechticů byly středověké hrady, z nichž vládli okolnímu území. Páni byli rovněž označováni jako šlechta. Knihy, do nichž byl zapisován majetek šlechty, byly nazývány zemské desky.
Zemské desky byly vedeny při zemském soudě. Svá politická stanoviska předkládala šlechta na shromáždění zvaném zemský sněm. Místo soustavy hradišť;hradů s knížecími úředníky se ve 13. století postupně vytvářela šlechtická panství.
V polovině 13. století vznikl v Čechách zemský soud, na němž spolu s králem zasedali i šlechta;páni. Politické názory české šlechty vyjadřuje Dalimilova kronika z počátku 14. století. Sídlem vyšší šlechty byly hrady, sídlem nižší šlechty byly tvrze. Na počátku braniborské vlády žil budoucí král Václav II. v zajetí na hradě Bezdězu.

Městské hradby sloužily na obranu;ochranu města. Várečné právo znamenalo, že se ve městě mohlo vařit pivo. Podle práva hrdelného;hrdelního mohlo město popravit zločince. Správu města měla na starosti městská rada, kterou tvořili konšelé. Starostovi města se ve středověku říkalo purkmistr. Řemeslníci se sdružovali do cechů. Židé žili v oddělených částech města, nazývaných gheta. Židé se sházejí k bohoslužbě v synagogách.
Města proslulá těžbou drahých kovů byla města horní. O městu, které vzniklo na místě, kde předtím nebylo žádné osídlení, se říká, že vzniklo na zeleném drnu. Zakládání nových měst měl na starosti lokátor. Města věnná patřila českým královnám.

Spolu s bohatstvím získávala města, zejména námořní přístavy jako Benátky, Janov nebo Antverpy, velký politický vliv. Středověká města měla řadu výsad - práv. V čele města stál purkmistr se sborem městských radních - konšelů.
Mílové právo městům zajišťovalo, že se v okruhu jedné míle od města neusadí stejný řemeslník. Město bylo střediskem řemeslné výroby a obchodu. V centru středověkého města, které bylo většinou obehnáno hradbami - na náměstí - se nacházela radnice a kostel, kolem náměstí pak domy nejbohatších měšťanů - patriciátu.

Společnost středověkých měst se skládala z občanů plnoprávných, kteří vlastnili ve městě dům, střední vrstvy - řemeslníci a obchodníci, a chudiny - dělníci, žebráci. V oddělených částech města, ghettech, žili Židi.
Různorodost obyvatel středověkých měst a jejich odlišné postavení byly zdrojem společenského napětí.