Sparta-Řecko

Sparta v Řecku

Sparta je město v jižním Řecku. Ve starověku byla Sparta (nebo také Lakedaimón) hlavním městem stejnojmenného státu, který náležel mezi nejmocnější řecké městské státy. Jeho teritorium zahrnovalo území Lakónie a Messénie. Na Peloponéském poloostrově se Sparta postupem času stala dominující vojenskou a politickou mocností. Během klasického období dosáhla postavení velmoci a nazývala sama sebe přirozeným ochráncem Řecka. Sparťané věřili, že jsou potomky mýtického hrdiny a poloboha Hérakla.

Město Sparta leží na jižním výběžku pohoří Taygetos na pravém břehu řeky Eurotas. Toto místo je strategicky položené, protože je ze tří stran chráněno horami a kontroluje cesty, kterými musely projít invazní armády směřující do Lakónie. Poměrně velká vzdálenost Sparty od moře (město se rozkládalo asi 40 kilometrů od svého přístavu v Gythionu) znemožňovala její účinnou blokádu. Město se skládalo z různě vzdálených obydlí, která se nacházela na ploše o obvodu kolem devíti kilometrů. Počet obyvatel Sparty činil v 6. století př. n. l. asi 40 až 50 000. Původně Sparta postrádala hradby, neboť jejich funkci plnili spartští občané. Vystavěny byly teprve za vlády tyrana Nabida, avšak brzy na to byly zbourány Achájci. Znovu postaveny byly až na příkaz Římanů a udržovány byly až do byzantských dob. Sparta také neměla vlastní hrad (akropolis). Ve městě byl pouze pahorek na jehož vrcholu se tyčil chrám Athény Chalkiokios. V severní části města byla umístěna agora, kde se konala shromáždění plnoprávných občanů (apellá) a rovněž se zde scházeli členové gerúsia a efoři. Ve městě bylo také divadlo a dvě gymnázia, ve kterých spartská mládež sváděla zápasy. Město disponovalo ještě četnými jinými chrámy a monumenty. Pozůstatky lázní se nachází severozápadně a jihovýchodně od divadla. Zbytky starého mostu přes řeku Eurotas jsou patrné poblíž dnešní silnice do města Argos.

Sparta disponovala ve starověkém Řecku nejlepší armádou a byla nejmocnějším státem v době před vzestupem Athén jako námořní moci po řecko-perských válkách. Během těchto válek se Sparťané stali legendárními neochvějnými válečníky, poté co jejich vojáci svedli hrdinskou bitvu v průsmyku Thermopylae v roce 480. Sparta a Athény byly jen málo svornými spojenci už během boje proti Peršanům. Po vítězství nad barbary však přešli k nezastřenému nepřátelství. Série konfliktů mezi těmito dvěma státy, které vyústily zánikem athénské říše, se nazývají peloponéskou válkou. Athénský pokus ovládnout Řecko a převzít sparťanskou roli strážce Řecka tak skončil neúspěšně. První porážka nepřemožitelných sparťanských hoplitů v plné síle nastala v bitvě u Leukter v roce 371 př. n. l. V době nástupu Alexandra Velikého v roce 336 př. n. l. představovala Sparta již jen stín své někdejší slávy. Sparta byla nakonec přinucena vstoupit do achájského spolku a později se stala součástí římské říše.

Dórské kmeny, které pronikly do nejjižnějšího cípu poloostrova Peloponésu,vytvořily v této oblasti samostatné státy. Nejvýznamějším z nich byla Sparta. Oblasti do nichž Sparťané pronikli,byly již dříve osídleny. Usedlé zemědělské obyvatelstvo si podmanili a zmocnili se jeho půdy. V době příchodu žili Sparťané ještě v rodovém zřízení. Půda, které se zmocnili, se stala společným majetkem všech Sparťanů, majetkem spartského státu Týž osud stihl i porobené obyvatelstvo. Půda byla rozdělena podle počtu spartských rodin. Každé rodině byl přidělen pozemek a s ním i určitý počet rodin zotročeného obyvatelstva, heilótů (otroků).

Heilóti(otroci), kteří obdělávali půdu, museli velkou část úrody odevzdat svým pánům. V okrajových oblastech spartského státu žili obyvatelé Sparťanům příbuzní. Byli osobně svobodní. Mohli samostatně provozovat řemesla a zabývat se obchodem. Neměli však občanská práva. Počet zotročeného obyvatelstva byl mnohonásobně vyšší než počet Sparťanů. Udržet nadvládu nad takovým množstvím heilótů(otroků) mohli Sparťané jen trvalým vojenským násilím.(Vláda většiny nad menšinou se nazývá vojenská oligarchie.) Bojová cvičení a války byly jediným jejich zaměstnáním. Spartské vojsko se dělilo na oddíly po pěti stech mužích (lochoi, později morai). Menší bojovou jednotkou byla enómotiá, jež se skládala asi ze čtyřiceti mužů. Jádrem armády byli pochopitelně stejně jako jinde těžkoodění pěšáci zvaní hoplítai. Výzbroj všech Sparťanů byla jednotná, což ještě zdůrazňovalo rovnost obyvatel obce. Spartští vojáci odcházeli do válek oděni v plášť a vyzbrojeni kopím, štítem a přilbou. Spartští muži trávili celé dny ve vojenských táborech, aby byli neustále připraveni nastoupit k boji. V táborech měli také společné obědy, na které přispívali určitým množstvím potravin. Sparta měla výborné těžkooděnce.

Výchova chlapců nebyla svěřena rodině. Ujímal se jí stát. Jejím cílem bylo vychovat z nich tělesně zdatné, slepě poslušné a statečné vojáky. Vzdělanost měli jen nejnutnější(čtení,psaní), museli však dokonale znát nazpaměť spartských zákonů. Výchova dívek byla svěřena rodinám. Matky o ne pečovaly tak, aby z nich vyrostly zdravé a zdatné ženy. Museli umět pečovat o domácnost. I ony musely spoustu času věnovat tělesným cvičením. Kromě toho se učily hudbě, tanci a zpěvu. Vzdělání měli stejné jako chlapci.