Římské vojsko - legie

Římské vojsko - legie
Legionáři (legionarii) směli být až do Caesara jen občané, tedy do roku 338 př. n. l. jen Římané, potom i Latinové, po roce 89 př. n. l. všichni Italikové. Caesar připustil ke službě v legii i provinciály.

Legie čítala až do Maria 1200 hastatů ve 20 setninách po 60 mužích, 1200 principů ve 20 centuriích také po 60 mužích a 600 triariů ve 20 setninách po 30 mužích, dohromady tedy 3000 těžkooděnců v 60 centuriích čili 30 manipulech. K tomu ještě nutno připočíst 1200 lehkooděnců (velites) přidělených po 40 každému manipulu a 300 jezdců. Takže celkem měla legie 4200 pěších a 300 jezdců. Legie latinské a italické bývaly silnější.

Když byli lehkooděnci a jízda verbováni jen z provinciálů, měly legie pouze těžkooděnce. Caesarovy legie čítaly 3000-3600 mužů, kteří se dělili na 10 kohort, 30 manipulů a 60 setnin. Kohorty měly tedy po 300-360 mužích, manipul 100-120, centurie 50-60.
Na počátku císařství měla legie přibližně 5500 mužů rozdělených do 10 kohort. První kohorta měla 800 mužů v pěti dvojitých centuriích, ostatní kohorty 500 legionářů v šesti setninách.
Lehkooděnci se dělili do dvou skupin: velites a rorarii. První měli několik házecích kopí, druzí praky. Tvořili buď zvláštní oddíly nebo byli rozděleni mezi manipuly těžkooděnců. Jejich úkolem bývalo znepokojovat nebo stíhat nepřítele.

Jízda se dělila na velké oddíly po 300 mužích zvané alae, každá ala měla 10 čet (turmae) po 30 mužích. Turma obsahovala tři eskadry (decuries) po 10 mužích. Každé dekurii velel desátník (decurio) a jeho pomocník (optio). Toto rozdělení měla po zániku římské jízdy za Maria jízda spojenecká a později provinciální. Také úkolem jízdy bylo zahajovat boj a stíhat nepřítele, kromě toho i zkoumat krajinu.
Od Caesara se jezdci rekrutovali z provinciálů - Galů, Numiďanů, Iberů, Thráků, kteří dostávali římskou výzbroj i výcvik a byli částí legie, nebo mívali svoji národní výzbroj a byli přiřazeni jako auxiliares, vojáci pomocných sborů. Počet jezdců obnášel zpravidla desetinu celého vojska.
Na počátku císařství měla každá ala asi 500 mužů. Na konci 1.stol. n. l. vznikly v jízdě jednotky o 1000 mužích. Aly se dále členily na turmy o 30-40 mužích. Každé turmě velel jeden desátník.
Kromě toho byli součástí legie řemeslníci (fabri), mezi něž se počítali tesaři (fabri tignarii), kováři (fabri ferarii) a měřiči (metatores, agrimensores). Řemeslníci tvořili pod zvláštním vůdcem technický sbor, jehož úkolem bylo zhotovovat a opravovat zbraně a obléhací stroje, provádět obléhací a opevňovací práce, stavět mosty atd. Dále k legii patřili i trubači (aeneatores) a vozatajstvo (calones), které mívalo u jedné legie asi 500 koní nebo soumarů a obstarávalo dopravu těžkých břemen (stany, obléhací stroje, mosty, ruční mlýny, zásoby zbraní a potravin atd.). S nimi zároveň táhli za vojskem markytáni (lixae).