Romanská kultura

Románská kultura

Románskou kulturu k nám přineslo křesťanství ze západní Evropy. Její označení vyjadřuje, že se snažila napodobovat kulturu starověkého Říma (latinsky římský je romanus). Tuto kulturu rozvíjeli především kněží a mniši v klášterech, protože ti byli často široko daleko jedinými lidmi, kteří uměli číst a psát a měli i další vzdělání. Školy se zřizovaly při biskupstvích a v klášterech. Sloužily hlavně výchově duchovenstva. Vyučovalo se a psalo latinsky. Vzdělaní lidé ze všech zemí, kteří přijali křesťanství z Říma, se tak mohli dorozumět latinským jazykem. Vzdělání však bylo zcela nedostupné těm, kteří latinu neovládali. V té době se už také ustálila dnešní podoba kalendáře, společná pro celou křesťanskou Evropu.

Latinsky byly psány také všechny knihy, které byly v klášterech ručně opisovány, a tak dále šířeny. Každá kniha byla velmi drahá. Její cena se rovnala ceně krávy. Obsahem tehdejších knih byly náboženské příběhy. Častými náměty prvních knih byly příběhy ze života těch lidí, které církev prohlásila za svaté. Říkalo se jim legendy. Naše nejstarší legendy byly psány staroslověnsky a popisovaly život Konstantina a Metoděje. V Čechách byly napsány legendy o knížeti Václavovi a jeho babičce Ludmile. Později byly psány též legendy o Vojtěchovi, druhém pražském biskupovi.

V klášterech se často vedly záznamy o přírodních pohromách, o úrodě i o válkách a o dalších událostech. Knihy s těmito náměty se nazývají letopisy. Významnou součástí literatury v období raného středověku byly kroniky. Zaznamenávaly historické události tak, jak po sobě následovaly. Popisovaly dějiny jednotlivých zemí a panovnických rodů. Kroniky sloužily tehdejším vzdělancům jako výchovná, ale i zábavná četba.

S raně středověkým písemnictvím souvisely hrdinské zpěvy (rytířská epika). Vznikaly zejména v západní Evropě a obsahovaly vyprávění o hrdinských činech rytířů a jejich odvážných taženích proti nepříteli. Byla to například ve Francii Píseň o Rollandovi a na Pyrenejském poloostrově Píseň o Cidovi. Obě skladby vyprávěly o bojích proti Arabům.

Ručně psané knihy byly bohatě zdobeny barevnými ornamenty i malými obrázky. Barevně bývala vyzdobena počáteční písmena jednotlivých knižních kapitol (iniciály). V podobě knižních maleb vznikalo české malířství. Nejkrásnější knižní malby obsahuje dodnes zachovaný kodex Vyšehradský. Byl vydán ku příležitosti korunovace knížete Vratislava na krále. Rukopis obsahuje texty líčící život a učení Krista. Vznikaly také nástěnné malby (tzv. fresky) na zdech kostelů a chrámů a malba mozaiková. Nejvzácnější je u nás výzdoba na stěnách rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě, která zobrazuje knížata přemyslovského rodu.

V raném středověku se rozvíjelo také sochařství. Sochy se zhotovovaly podle určitých ustálených pravidel, aniž by byl zachycen výraz tváře či pohyb těla odpovídající skutečnosti. Významným sochařským dílem je 11 plastik na kostele sv. Jakuba ve vsi Jakub u Kutné Hory.

V klášterech se skládala hudba a latinské písně. Měly náboženský obsah a vyjadřovaly touhu lidí po bohaté úrodě, po míru a spravedlnosti. Písně zpívaly jen kněží. Při bohoslužbách
bylo prostým vesničanům dovoleno zpívat jen krátké české popěvky. Za nejstarší českou píseň je považována píseň Hospodine, pomiluj ny - Pane, smiluj se nad námi. Z 12. stol. je píseň Svatý Václave, která plnila funkce národní hymny.

Velmi výraznou složkou středověkého umění byla umělecká řemesla. Sem patřila výroba rozmanitých předmětů z nejrůznějších materiálů. Velmi ceněna byla práce s drahými kovy (zlatem a stříbrem) a drahými kameny, ale nechyběly ani tak exotické materiály jako byla slonovina anebo drahé látky dovážené z Orientu.

Největší pozornost a největší umělecká péče byla věnována předmětům spojeným s křesťanstvím. Pro potřebu bohoslužeb se vyráběly skvostné mešní kalichy ze stříbra i ryzího zlata posázené drahokamy. Kněží se odívali do nádherně vyšívaných mešních rouch. Desky bohoslužebních knih (i tak velmi drahých) byly zdobeny drobnými reliéfy ze slonoviny, připomínajícími významné osobnosti nebo události. Zcela novým oborem bylo vytváření barevných oken, skládaných z různobarevných tabulek skla spojených olověným páskem.

Jako stavební materiál na obydlí sloužilo hlavně dřevo. Jen kostely, klášterní budovy a paláce knížat se stavěly z kamene nebo z kombinace kamene a dřeva. Až na konci románského období si mnozí velmožové, vlastníci několika vesnic, dávali stavět na nepřístupných místech, v ohbí řek nebo na strmých kopcích kamenné nedobytné hrady.

Románské stavby měly velmi silné zdi, aby mohly také sloužit jako úkryt jak před lupiči nebo před nepřáteli, tak před požárem nebo jinou živelnou pohromou. Jejich hlavním znakem byl půlkruhový (křížový) oblouk, do něhož byla zaklenuta okna i vchody kostelů. Velké románské kostely měly obdélníkový půdorys a tři lodě, které oddělovaly řady kamenných sloupů. Hlavní loď mívala rovný strop ze dřeva. U nás jsou z té doby známy kostel svatého Jiří na Pražském Hradě, založený Vratislavem, otcem sv. Václava, kostel v Třebíči, kostel na Břevnově, založený biskupem Vojtěchem, kostely ve Staré Boleslavi a jinde. Způsob těchto velkých kostelních staveb (bazilik) se k nám rozšířil ze západu. (Bazilika - z latiny - tržnice. Ve starověkém Římě sloužily jako tržnice a po rozšíření křesťanství se staly shromažďovacím místem křesťanů).

Po vzoru východoevropského stavitelství se u nás v období raného středověku rozšířily stavby malých kruhových kostelíků, zvané rotundy.. K nejznámějším patří rotundy na hoře Říp - rotunda sv. Jiří, v Praze na Vyšehradě - rotunda sv. Martina a již výše jmenovaná rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě. V blízkosti velkých tržišť, jaké byly například v Praze, si stavěli kamenné domy i bohatí obchodníci. Roku 1172 byl v Praze přes Vltavu dostavěn první kamenný most, který svou mohutností neměl ve střední Evropě obdoby. Měl 20 pilířů a byl pojmenován Juditin podle manželky krále Vladislava II.


V románské architektuře nevznikaly jen stavby k církevním účelům, ale také světské stavby. Z veřejných staveb vynikly mosty, například avignonský nebo již jmenovaný Juditin v Praze, výjimečně se stavěly radnice, ale často tvrze či románské hrady s pevnými zdmi a masivní věží jako obytným místem pro rodinu hradního pána či nejbližší služebnictvo. Tvrz byla opevněna i k ochraně poddaných v dobách neustálých válek i jiného nebezpečí. Nejznámější románské hrady v Čechách jsou Loket, Přimda, Landštejn, Zvíkov a další.

Nejkrásnějšími světovými stavbami románské architektury jsou Babylónská věž, Šikmá věž v Pise, dóm v Pise, chrámy ve Florencii, Pávii, Modeně, Miláně, chrám sv. Marka v Benátkách.