HOMO EREKTUS

Rody Australopithecus a Homo habilis následoval Homo erectus, "člověk vzpřímený". Jeho původ je nejasný. Někteří badatelé v něm vidí potomka australopiteků, což je ale vzhledem k jeho již vyvinutějším současníkům (Homo habilis) oprávněně zpochybňováno. Pravděpodobnější je jeho příbuznost s Homo habilis. Ale ani to není jisté. Homo erectus se sice v mnohém více podobá modernímu člověku než Homo habilis, na straně druhé vykazuje anatomické znaky blízké opicím, které již Homo habilis překonal, jako jsou mohutné nadočnicové oblouky. Je jisté, že se lidé rodu Homo erectus objevili před dvěma až půldruhým miliónem let na různých místech starého světa. Geograficky vzdálení členové tohoto raného lidského rodu se od sebe poněkud odlišují. Tak žil před 2 mil. let na Jávě Homo erectus modjokertensis (byl pojmenován podle města Modjokerto ve východní části střední Jávy), vysoký 1,60 až 1,70 m, robustní pračlověk, který se v malých tlupách potuloval křížem krážem svým domovem, tropickým pralesem, a sbíral ovoce, vyhrabával kořínky a vlastnoručně zhotovenými primitivními kamennými nástroji lovil zvěř. Odborníci nazývají tyto ještě hrubotvaré a neuměle obité kameny kulturou abbevilliensko-chellénskou. Homo erectus modjokertensis následoval před asi 600 000 lety, rovněž na Jávě. Homo erectus erectus (také známý jako Pithecantropus nebo člověk trinilský). Byl 1,60 až 1,65 m vysoký a objem jeho mozku se pohyboval téměř přesně ve středu mezi kapacitou současných lidoopů (300 až 600 cm3) a moderního Homo sapiens (1300 -1800 cm3). Homo erectus si ještě nestavěl žádná obydlí. Žil volně v džungli. Ke zvířeně jeho domova náležel praslon, nosorožec, hroch, tapír a antilopa, ale také nebezpečný tygr šavlozubý. Asi před půl miliónem let vymřel na Jávě Homo erectus, právě tak jako mnoho druhů zvěře na tomto ostrově. Možná se to stalo následkem velké sopečné katastrofy. Asi v témže čase jako na Jávě objevil se Homo erectus také v Evropě, nejprve jako Homo erectus heidelbergensis v dnešním Německu, později také jako Homo erectus paleohungaricus v dnešním Maďarsku. Nálezy jeho pozůstatků nejsou vyloučeny ani v Československu (Přezletice u Prahy). Jako jeho příbuzný na Jávě i on procházel bez pevných sídel v tlupách tehdejšími pralesy. Byly to řídké dubové a smíšené lesy s hustým podrostem. Stáda lesních slonů, nosorožců, losů a bobrů byla jeho současníky. A jako jeho jávského bratra také jeho ohrožoval šavlozubý tygr a další velké šelmy.
V Africe se objevil první pračlověk rodu Homo erectus jako Homo erectus leakeyi před asi 1,6 až 1,3 mil. let. Nové nálezy z Keně a Etiopie dovolují uvažovat o ještě vyšším stáří. Žil zde jako jeho předchůdci v savaně a ve světlém pralese, vyhledával zejména blízkost velkých sladkovodních jezer tohoto území (např. dnešní jezero Turkana). Později, asi před miliónem let, žili zástupci tohoto rodu pračlověka také na samém severu Afriky (Homo erectus mauritanicus) a v jihoafrické oblasti Kapska (Homo erectus capensis). Nejmladší člen rodu Homo erectus se objevil jako "Pekingský člověk" (Homo erectus pekinensis, dříve také Sinanthropus pekinensis) před asi 500 000 až 400 000 lety v dnešní Číně. Pekingský člověk byl patrně potomkem o půl miliónu let staršího pračlověka označovaného Homo habilis offizinalis a je nejvyvinutějším zástupcem svého rodu. Objem jeho mozku je v průměru 1055 cm3, střední tělesná výška se pohybuje mezi 1,55 až 1,60 m. Kromě rostlinné potravy se živil také lovem zvěře, zejména jelenů a divokých prasat. V tlupách naháněl zvěř na okraje skalních srázů tak, aby se odtud zřítila a stala se snadnou kořistí. Své jednoduché zbraně a nástroje zhotovoval z křemence, pískovce, pazourku a vápence. S jistotou znal oheň (a s ním možná již také ostatní zástupci rodu Homo erectus). Ale často několik metrů vysoké vrstvy popela na ohništích dávají tušit, že oheň sice používal, ale ještě sám neuměl zažehnout, a proto jej musel stále udržovat. Možná znal již určitý druh znakové řeči.