Starověká sparta

Jak jinak začít mytologii jednoho z nevýznamnějších řeckých států minulosti, než mýtem objasňujícím etymologii samotného názvu. Údajně byla Sparta dcerou říčního boha Euróta a manželkou krále Lakedaimóna (syn Diův a Plejády Táygety). Tento také použil jejího jména k pojmenování hlavního města svého království. Do mýtů se Lakedaimonova manželka zapsala nejen tím, že propůjčila své jméno jednomu ze slavných řeckých států a jeho hlavnímu městu, ale také svými potomky. Dvěma syny (Amyklem a Himerem) a třemi dcerami (Asiné, Kleodikou a Eurydikou). V oficiálních dokumentech je však až do 2. st. BC používáno pro město i stát původního názvu Lakedaimon, podle svého zakladatele.

První ze synů, Amyklás, měl se svou manželkou Diomédou dva potomky, z nichž jméno mladšího Hyakynta je podnes, mnohdy nevědomky, spojováno s názvem okrasné rostliny. Hyakynthos, přítel boha Apollóna, se mohl svou krásou hrdě měřit s bohy. Apollón často přicházel do Sparty, aby sním lovil v lese nebo závodil v obratnosti a zdatnosti. O jeho přátelství se ucházel, ovšem marně, i bůh západního větru Zefyros. Když jednoho dne závodili oba přátelé ve vrhu diskem, srazil žárlivý Zefyros Apollónův disk na Hyakinthovu hlavu. Rána byla tak hluboká, že ani sám bůh světla a slunce ji nedokázal vyléčit a zabránit tak přítelově smrti. Aby vzpomínka na věrného druha žila věčně i mezi lidmi, dal z jeho krve vyrůst květu, jenž nese dodnes jeho jméno - hyacint. Navíc ustanovil, aby se v Amyklách (jméno města je odvozeno od zakladatele, Hyakinthova otce) u Sparty konaly každoročně na jeho počest slavnosti - tzv. "hyakinthie".

Stejnojmenné město, tedy Amykly, se stalo rovněž rodištěm dvou slavných dórských hrdinů. Dvojčat, přesto nevlastních bratrů - Kastora a Polydeuka. Kastor byl synem spartského krále Tyndarea a Polydeukos nejvyššího boha Dia. Matkou jim byla královská manželka Léda. Oba bratři jsou známi v mytologii jako Dioskúrové nebo Gemini. Vynikali odvahou, silou a statečností. Vždy bojovali společně. Stejně jako hrdinskými činy, prosluli svou bratrskou láskou. Polydeukos byl však jako boží syn nesmrtelný a nikdo z lidí se mu nevyrovnal v pěstním zápase. Smrtelný Kastór byl zas vynikající řidič válečného vozu a dokázal zkrotit i nejdivočejší koně. Zúčastnili se Iásonovy výpravy Argonautů, Héraklovy války proti Amazonkám i lovu nebezpečného kaledonského kance. Po Kastórově násilné smrti (proboden oštěpem od vlastního bratrance) požádal Polydeukos boha Dia o možnost trávit s bratrem vždy jeden den na Olympu mezi bohy a jeden v Hádově podzemní říši. Tím se jim dostalo pocty rovné bohům.

Další z dětí spartského královského páru a sestra Kastora a Poledeuka, se "proslavila" svou proradností a její jméno se stalo symbolem zrádné, zločinné a bezcitné ženy. Klytaimnéstra se jako manželka mykénského krále Agamemnóna dopustila zločinu nejporadnějšího, a sice vraždy svého muže. Využila jeho účasti na výpravě proti Tróji a se svým milencem Aigisthem připravila úkladnou vraždu. Jedna z verzí vypráví o dvanácti nájemných vrazích čekajících na krále při jeho návratu. Jiná o osobní účasti Klytamnéstry, jež sekerou zavraždila manžela v průběhu koupele. Ať tak či onak, zrůdnost svého zločinu završila sňatkem se svým milencem. Tím ho definitivně uvedla na mykénský trůn. Celý zločin byl spravedlivě pomstěn jejich synem Orestem o několik let později.

Za polomytickou či legendární osobnost lze považovat i spartského zákonodárce Lykúrga, kterého klade historická tradice do 9. až 8. st. BC. Rozdělil prý rovným dílem půdu všem plnoprávným Sparťanům, zabezpečil jim rovnost v právech a povinnostech, určil jim přísnou životosprávu a vytvořil podmínky pro vzrůst vojenské síly Sparty. Podle jeho ústavy měla Sparta lidový sněm (apellu), státní radu (gerúsii) a v čele dvojici králů. Někteří badatelé v něm vidí historickou osobnost, třebaže zahalenou mlhou legend, jiní jeho historičnost popírají. Jisté je, že vývoj orgánů spartského státu nebyl záležitostí jednorázovou, ale postupným procesem omezování královské moci.

Bezesporu nejznámější postavou figurující v řecké mytologii dotýkající se Sparty se stal syn mykénského krále Átrea a jeho manželky Áeropy, král Meneláos. Spíše než vlastními činy se o to zasloužila nejkrásnější žena starověku, kterou pojal za manželku a pro jejíž krásu se vedla trojská válka, k níž dal sám Meneláos přímý podnět. Jeho manželkou se stala dcera Diova a spartské královny Lédy, sestra Klytamnéstřina - krásná Helena. Osud měl Meneláos málo záviděníhodný. Jako mladík musel spolu se svým bratrem Agamemnonem uprchnout z Mykén, protože jim strýc zavraždil otce a ukládal i o jejich život. Utekli se ke spartskému králi, u něhož Meneláa potkalo něco, co jen omylem považoval za štěstí: oženil se s nejkrásnější ženou na světě. Po trojském dobrodružství se vracel jako vítěz s Helenou po své pravici. Osud mu však nedopřál šťastnou cestu domů. Hned za ostrovem Lesbos rozmetala jeho loďstvo bouře. V žalu nad záhubou druhů zapomněl přinést oběť bohům. Za tres mu bylo určeno bloudit několik let Egyptem, Libyí, Foiníkií a jinými zeměmi. Svou vytrvalostí a odvahou si však Meneláos vyvzdoroval na osudu nejen šťastný návrat, ale dokonce víc, než si kdy troufal přát. Před odjezdem do vlasti navštívil egyptského krále, aby se rozloučil, a při té příležitosti dala králova manželka Heleně malý dárek. Byla to nádobka s kouzelným odvarem: kdo ho vypil rozpuštěný ve víně, zapomněl na všechny strasti. A tak Helena zapomněla na oba své předchozí manžely v Tróji a Meneláos na útrapy války i dlouhého bloudění.

Významné spartské postavy a stručná geneze spartské polis
Pravděpodobně o žádném jiném společenství, ať už starověkém nebo současném, neexistuje tolik rozporných hodnocení a stanovisek jako právě o Spartě. Náš obdiv dnes patří řecké moudrosti, řecké architektuře a umění, velikosti a kreativitě řeckého ducha vyvíjejícího se po několik staletí. Neprávem však je opomíjen fakt, že pro tento proces bylo nutné vytvořit podmínky a zajistit jeho svobodný vývoj. Právě tato role spočívala převážně, nikoli však výlučně na starověké Spartě označované též jako meč a štít Řecka.
Podle archeol. nálezů byla Lakónie osídlena nejpozději v rané mykénské době (16. - 15. st. BC). Ve 12. st. BC se v rámci "egejského stěhování" daly do pohybu silné kmenové svazy kočujících Dórů. Jedna část se přelila přes Korinthskou šíji do Argolidy, kde zničila Mykény a podmanila si původní achajské kmeny.

Zdá se nespravedlivé pohlížet na Spartu jako na jediný vojenský tábor, který neposkytoval prostor pro nic jiného než pro boj a přípravu na něj. Tím se Sparta sice časem nepochybně stala, došlo k tomu však pod tlakem vnějších okolností. Chtě nechtě musela totiž čelit vnějšímu nebezpečí přicházejícímu v podobě perské invaze a ohrožujícím samu podstatu řeckého světa. Následně pak vnitřním odstředivým tendencím bojovně naladěných Athén. A sotva dozněl třesk zbraní ve válce o Peloponés, byla Sparta nucena vybojovat bitvu sama se sebou o další existence, aby se na jejím konci naposledy vzepjala a povstala ve vší své bývalé velikosti proti výbojným Achájcům.Ve skutečnosti se ve Spartě až do 6. st. BC slibně rozvíjela také kultura, sochařství a keramika. Šlo zároveň o uznávané středisko hudby a tance. Určitým způsobem směřoval vnitřní pořádek k nastolení sociální rovnosti mezi občany. S postupnou militarizací spartské společnosti došlo ke zřeknutí se luxusních předmětů a tím minimalizaci vnějšího obchodního styku. Vznikl první přídělový systém v dějinách. Do 4. st. BC nesměli spartští občané vlastnit zlato ani stříbro. Jednalo se tak o značně konzervativní společnost, které se později, při nevyhnutelném působení vnějších vlivů, stal její tradicionalismus osudným.

Leonidas
proslulý hrdinský kousek tohoto spartského krále a jeho věrných spolubojovníků nejlépe vypovídá o mentalitě Sparťanů. Roku 480 BC svedli jednu z nejslavnějších bitev starověku v soutěsce u Thermopyl. Král Leónidás tu měl na dvou místech pozdržet postup perského vojska, zatímco se ostatní Řekové připraví k obraně na Korinthské šíji na lodích. K dispozici měl svůj oddíl o síle 300 mužů a asi 7000 spojenců. Perský král Xerxés proti soutěsce nasadil elitní oddíl 10 000 "nesmrtelných", perské elitní královské gardy, ale Sparťané jí dokázali tři dny úspěšně hájit. Za měšec zlata však prozradil Peršanům Efialtés z Málidy tajnou stezku, kterou se dala obě postavení obejít. Perské oddíly se po ní vydaly obráncům do zad. Leónidás si ponechal pouze 1000 spojenců a svých 300 věrných. Perský zvěd Xerxovi hlásil, kolik mužů zůstalo v táboře a to, že si Sparťané namísto přípravy k boji barví vlasy (aby nepříteli nedopřáli potěšení vidět prolitou krev). Nakonec padli všichni Řekové do jednoho, ale jejich odpor stál Peršany 20 000 mrtvých. Spartská disciplína a sebeobětování tím vstoupily do dějin a staly se trvalou inspirací.

Ágis IV.
jako jeden ze dvou králů se ujal vlády ve Spartě roku 244 BC, v té době seděl na druhém trůnu otec jeho pozdějšího následovníka, král Leonidás. Jako první se začal trápit problémy, které mu byly zanechány mytickým zákonodárcem Lykúgrem. Ten sice rozdělil půdu na stejné díly a všichni plnoprávní občané obdrželi po jednom. Byli si tak rovni před zákonem i co do majetku. Avšak postupně mnozí půdu ztratili a s ní i občanství. Tak se stalo, že svobodných Sparťanů bylo nyní sotva sedm set! Ágis se pokusil problém napravit přeortdělením půdy, avšak soud eforů (dohližitelů) ho odsoudil k trestu smrti udušením.

Kleoménes
jako Ágidův nástupce se částečně poučil z jeho chyb. Ve statečném pokusu svého předchůdce spatřoval především způsob, jak zvýšit bojeschopnost Sparty, až potom napravení křivd. Musel být trpělivější, pokud nechtěl skončit stejným způsobem. Poté co zemřel král Leonidás, jeho otec a zavilý nepřítel jakýchkoliv reforem, se naskytla příležitost Po několika vojenských vítězstvích, jimiž se mu podařilo uhájit nezávislost Sparty na achajské spolku, zrušil dluhy a půdu rozdělil na čtyři tisíce rovných dílů. Tím zvýšil rázem potenciál své armády a takto posílené vojsko rozdrtilo achajský spolek v bitvě u Hekatombaia. Po několika vojenských vítězstvích byl, jak jinak než zradou, poražen a nucen uprchnout. Útočištěm se mu stal Egypt, kde se roku 219 BC při nepodařeném pokusu o útěk probodl vlastním mečem.

Nabis
spartský král, uskutečnil ve Spartě revoluci, kterou začal Ágis a nedokončil Kleomenés. Nabis nejenže znovu rozdělil půdu a zrušil dluhy, ale také bohatým zkonfiskoval majetek. Osvobozoval heilóty (bezprávné obyvatelstvo, původní osídlenci) a zařazoval je do vojska jako svobodné občany. Roku 192 BC ho však Aitólové zákeřně zavraždili při vojenské přehlídce. Konfliktu využili Achajové, kteří Spartu násilně připojili ke svému spolku. S Nabidovou smrtí tak hvězda starověké Sparty definitivně pohasla. Nabidovi však postavila nehynoucí pomník věrnost tří tisíc nových Sparťanů, v nichž se mu podařilo vznítit pravého spartského ducha: odmítli nové pány a raději se nechali prodat do otroctví.

Tyrtaios
jeden z nemnoha zástupců kulturní sféry, básník ze Sparty, jehož tvorba oslavuje vlast a statečný boj za ni, vyžadující odvahu všech občanů, podřizujících své osudy zájmu obce. Tyrtaiovy elegie a pochodové písně, i veršovaný kodex spartských vojenských a občanských povinností, se těšily široké oblibě v celém řeckém světě.

Od tvurce blord10