Proces hominizace (polidštění)

Proces hominizace (polidštění)

Je proces, který zahrnuje vývojové změny v tělesné stavbě člověka. Tak se odlišili moderní lidé od svých předků.

1. Faktor související s hominizací je napřimování postavy, odrážející se na stavbě páteře, dlouhých kostí končetin a pánevních kostí.

2. Typický jev, který směřuje hominizačnímu procesu je pokračující zdokonalováni stavby, diferenciace a funkce ruky.

3. Během hominizace postupně dochází k ústupu zvířecího vzezření obličeje, tj. obličejová část lebky je orientovaná více vertikálně. Zvětšuje se mozek a tím i klenutí lebky.

4. S napřimováním postavy postupuje i diferenciace nohy. Na chodidle se více objevuje tendence k tzv. dvojité klenbě, tedy ke klenutí chodidla v podélné i příčné ose, jež je nezbytné pro dokonalou bipedii (chůzi po dvou).

5. Dalším ze znaku hominizace je méně nápadný, ale duležitý je stavba chrupu, tvar zubního oblouku a tvrdého patra. V chrupu se postupně zmenšují přední zuby (řezáky a špičáky). Stále více se vyhraňuje "všežravý" (omnivorní ) charakter premolárů (třenový zub) a molárů (stolička savců).

Srovnání tvaru zubního oblouku gorily zástupce lidoopů (vlevo) a člověka (vpravo).
Z hlediska morfologického bývají ve vývoji člověka vytyčovány tři skupiny znaků, tzv. tři funkční komplexy hominizace.

První skupina znaků - zahrnuje změny ve tvaru hrudníků a s tím souvisící pohybové uvolnění horních končetin, umožňující jejich rotaci v ramenním kloubu.

Druha skupina znaků - souvisí s napřímením postavy a bipedií,
soustřeďuje se na úpravy pánve a dolních končetin.

Třetí skupina znaků - shrnuje úpravy na lebce (např. výrazné zvětšení mozkovny, posun týlního otvoru na bázi lebky atd.) a v chrupu, morfologické a funkční dotvoření ruky.