OBDOBÍ ANTIKY-STAROVĚKÉ ŘECKO A ŘÍM

Antické Řecko nebo také Starověké Řecko je historickým obdobím v dějinách Řecka, které začíná kolem roku 800 před naším letopočtem a končí v době rozmachu křesťanství. Mnoho historiků pokládá období antického Řecka za epochu vzniku současné moderní západní civilizace. Řecká kultura dosáhla značného věhlasu již v době římské říše, jež umožnila její rozšíření do většiny Evropy. Antické Řecko mělo ohromný vliv na jazyk, politiku, vzdělávací systém, filozofii, vědu a umění. K obnovení zájmu o kulturu antického Řecka došlo v západní Evropě v průběhu renesance a opět v době klasicismu v 18 a 19 století. “Antické Řecko“ je termín užívaný k popisu řeckého světa v dobách starověku. Neomezuje se tady na území dnešního Řecka, ale také na další oblasti například Středozemního moře, Egejských ostrovů, Kypru, Sicílie a jižní Itálie a četné řecké kolonie u pobřeží Černého moře, Egypta atd.
Archaická doba (800-500 před naším letopočtem) Za událost značící počátek této epochy je pokládáno konání prvních olympijských her v roce 766 před naším letopočtem a také vznik homérských eposů Illias a Odyssea v 8 století před naším letopočtem. V této době se v Řecku zformovalo uskupení starověké řecké společnosti-polis (městský stát). Přelidnění a výsledný nedostatek potravin byly hlavními příčinami řecké kolonizace v 8 a 7 století před naším letopočtem se vedoucí mocností celého Řecka stala Sparta. Sparta byla aristokratickým státem na jihu Peloponéského poloostrova v čele se dvěma králi. Sparta byla největší vojenskou mocností v Řecku. Králové neměli, kromě válečných tažení nijak zvlášť velikou moc. Roku 477 před naším letopočtem Sparta ztratila svůj význam a moc. Do popředí se dostaly Athény, které zažívaly svůj politický a kulturní vzestup. Sparťané chtěli Athény zlomit pravidelnými každoročními vpády do Attiky. Účinek ale nebyl takový, jaký Sparťané očekávali. Poté následovaly další boje, války kterým nechyběly překvapivé zvraty. “Válečnické štěstí“ se ale roku 406 před naším letopočtem obrátilo na stranu Sparťanů. TI DONUTILI Athény konečně kapitulovat. Tím byla ukončena Athénská převaha v Řecku. Za strážce královského míru byla určena Sparta. Roku 371 před naším letopočtem získali Théby výsadní postavení v Řecku, neboť porazili v bitvě u Leukter Spartu. Tímto byla Sparta donucena spojit se s Athénami proti Thébám. Bitva skončila nerozhodně. Athénám se již nepodařilo vytvořit hegemoniální postavení. Permanentních bojů a s tím oslabení poleis vyloučil ke svému vzestupu severní soused Řecka, Makedonie. Makedonci nebyli původně považováni za Helény. Teprve v 6 století před naším letopočtem byli za takové uznáni a bylo jim dovoleno zúčastnit se olympijských her. Nadále stáli stranou politického a kulturního vývoje Řecka. To se ale kolem poloviny 4 století před naším letopočtem změnilo na popud krále Filipa II Makedonského. Zaznamenal veliký mocenský vzestup, který začal ohrožovat Athéňany. Roku 339 před naším letopočtem se Théby a Athény spojily proti Filipovi. Výsledkem bitvy u Chaironeie roku 338 před naším letopočtem bylo vítězství Filipa, ale již roku 336 před naším letopočtem byl Řeky úkladně zavražděn. Během Periklovy vlády se Athény vyvinuly v kulturní metropoli celého Řecka. Athény se staly centrem antické filozofie (Sokrates, později Platon a Aristoteles). Slavná se stala jména dramatiků, jako byli Sofoklés, Aischylos nebo Euripidés. Z dalších pak lékař Hippokrates. Působivý příklad kulturního rozvoje klasického Řecka představovala tragédie, jejiž počátky sahají až do archaické doby. Pilířem antické kultury bylo klasické vzdělání, jehož se dostávalo všem svobodným Helénům. Roku 336 před naším letopočtem nastoupil na makedonský trůn jeho dvacetiletý syn Alexandr, ten se okamžitě vydal splnit plány jeho otce Filipa II. Dobyl Théby, nechal je zničit, obyvatele buď zabil, nebo prodal do otroctví. Poté ovládl všechna fénická města a vstoupil do Egypta, kde jej Egypťané vítali jako osvoboditele z perského útlaku. Alexandr obsadil i Persii a stal se pánem celé perské říše. Poté se Alexandr usadil v Babyloně, kde plánoval podniknout další tažení, tentokrát na západ avšak v roce 323 před našim letopočtem zemřel. Alexandrova říše se záhy rozpadla, nicméně jeho tažení trvale změnilo řecký svět. Po Alexandrově smrti se jeho říši rozdělili mezi sebou makedonští generálové, Egypt ovládla dynastie Ptolemaiovců. První konflikt mezi Řeky a Římany se odehrál v 70 letech 3 století před našim letopočtem. Vypukly známé a dlouhotrvající punské války a tím počátek Římské nadvlády nad Řeckem (146 před naším letopočtem –395). Řím získal přímou kontrolu nad Egejskými ostrovy a vytvořil si pevnou základnu na asijském kontinentu. Řecko bylo klíčovou východní provincií římské říše. Pro řeckou kulturu mělo slabost také mnoho římských císařů. Císař Nero navštívil roku 66 Řecko a zúčastnil se Olympijských her. Ačkoliv Řecko zůstalo součástí relativně stabilní východní poloviny říše, země se nikdy plně nezotavila z římského dobití. Řecko se stalo chudou a málo zalidněnou zemí. Athény a Sparta se ocitly na periferii říše. Důležitým mezníkem řeckých i římských dějin je rok 330, kdy Konstantin Veliký nechal přesunout hlavní město do říše řecké osady Byzantion ležící na Bosporu. Tato událost symbolizuje počátek nové etapy římských a řeckých dějin-zrod byzantské říše.