STŘEDOVĚK-SÁMOVA ŘÍŠE,VELKOMORAVSKÁ ŘÍŠE,ČESKÝ STÁT V DOBĚ PŘEMYSLOVCŮ

Sámova říše (623-658) se rozprostírala na území České republiky, východu Německa, západu Slovenska, západu Maďarska, jihozápadu Polska, východu Rakouska a severu Slovinska. Jejím nejdůležitějším centrem byly pravděpodobně moravské Mikulčice a okolí. Koncem 6 století pořádají kočovné asijské kmeny nájezdy na Evropu. Turkotatarští Avaři, neútočí sice tak zprudka a tak brutálně jako jejich hunští předchůdci, protože se jim nejedná o nové území, ale o kořist, o trochu příživnického pohodlí a pastviny pro svá stáda. Podmaněné kmeny Slovanů byly nuceny Avarům odvádět poplatky, dodávat potraviny, měli povinnost odvádět vojenské kontingenty a podobně. Avaři zacházeli s lidmi z těchto kmenů skutečně jako s otroky, považovali za samozřejmost, že o jejich obživu a pohodlí se stará domorodé obyvatelstvo, do lože si bralo slovanské ženy a děti s nimi zplození odmítali uznat za své. Proto prý v další generaci povstali synové proti otcům a roku 620 propukla protiavarská vzpoura. Roku 623-624 přišel k blíže neurčeným Slovanům francký kupec Sámo se svými společníky. V průběhu bojů Slovanů proti Avarům poznali Slované kvality Sáma a zvolili si ho jako svého přirozeného představitele (krále). Po konečné porážce Avarů byl vytvořen nadkmenový svaz, který byl později nazván Sámovou říší. V roce 631 poslal Francký král Dagobert svá vojska, aby napadla Sámovu říši, ve které byla nebezpečně velká koncentrace Slovanů, kteří mohli ohrožovat politiku franckých králů. Záminkou pro napadení bylo oloupení a pobití mnoha franckých kupců na území Sámovy říše. I když byla ve slavné bitvě u Wogastiburgu francká vojska poražena, Frankové si nepřestávají dělat nároky na území Sámovy říše. Vojska Sáma proto v roce 631 vtrhla do Durynska (část Francké říše) a pak ještě znovu v letech 633-36. Po roce 636 Sámova říše žila díky politickému umění Sáma v míru se svými sousedy, jak s Avary, tak i Franckou říší, kteří jí uznávali. Sámo zemřel roku 658 přirozenou smrtí jako všemi oplakávaný a milovaný „státník“ a jeho říše zanikla. Po jeho smrti se zmínky o Slovanech žijících na našem území vytrácí na celých 150 let. Po zániku Sámovy říše do zformování moravského státu veškeré historické prameny mlčí, je tedy nejasné, co se na území českého státu odehrávalo. Poté, co se ke konci 8 století zhroutil avarský stát, umožnila situací západoslovanským kmenům vytvořit nový státní útvar. Počátkem 9 století se objevují dvě knížectví, které spolu vedou politický boj - moravské knížectví, pravděpodobně s centrem v jihomoravských Mikulčicích, sídle knížete Mojmíra a nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina. Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je považován za vznik Velkomaravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem. Po knížeti Mojmírovy, nastoupil další velkomoravský kníže. Kníže Rostislav. Ten se rozhodl bránit politickým tlakům sousední francké říše, která Velkou Moravu neustále ohrožovala, navázáním kulturního kontaktu s Byzantskou říší. Vyslal do Konstantinopolu k byzantskému císaři Michailovi své posly, kteří po císaři žádali vyslání byzantského biskupa s cílem zahájit systematickou christianizací země. Roku 863 císař vyslal na moravu Cyrila a Metoděje, dva křesťanské věrozvěsty. Na velké Moravě začali užívat liturgický jazyk srozumitelný Slovanům - staroslovanštinu a vytvořili a vytvořili pro jazyk i písmo-hlaholici. Věnovali se překladům bible a dalším církevním textům. Misie na Moravě se zdařila, Cyril a Metoděj si vychovali žáky, kteří položili základy staroslověnskému písemnictví. Roku 870 nastoupil na knížecí stolec Svatopluk. Po vojenském konfliktu s východofranckou říší uznal její ochranu a zavázal se k zaplacení tributu. V roce 880 papež Jan VIII potvrdil bulu Industriae, která zaručovala nezávislost Velké Moravy s vlastní arcidiecézí v čele s Metodějem. Staroslovenština byla uznána jako 4 liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou, hebrejštinou.
Politické usmíření a dohoda se sousední mocnou říší umožnila Svatoplukovi konsolidovat své vojenské síly a zahájit územní expanzi Velkomoravské říše. V době svého nejvyššího rozsahu říše zaujímala přibližně následující území.
.dnešní Morava, Slovensko
.dnešní Čechy
.severní část dnešního Rakouska
.Červenou Rus (dnes součást Ukrajiny)
.Lužické Srbsko
Roku 894 kníže Svatopluk zemřel, na trůn nastoupil jeho syn Mojmír II. Po r.894 se začaly od říše odtrhávat některé kmeny (Čechy,Lužice). Mojmír II. bojuje s východofranckým králem Amulfem i Maďarskými nájezdníky. Těm se r.906 povodněmi oslabenou říši podařilo zcela ovládnout. I když Velkomoravská říše jako politický celek nezanikla, přežívala dál během 10.století, což dokumentují archeologické nálezy. Nadvláda Maďarů nad Moravany pak trvala 50 let. Boleslav I. v bitvě u Augsburgu porazil Maďary a vyprostil Moravu z jejich područí.
Jádrem dalšího státního vývoje v českých zemích bylo přemyslovské knížectví ve středních a západních Čechách, které tvořilo soustavu opevnění a osídlení. Ve druhé polovině 9 století získal v české kotlině nejvyšší autoritu Přemyslovec Bořivoj, který přenesl své sídlo z Levého Hradce na dolním toku Vltavy na pražské hradiště. Tak se Praha stala centrem rodícího se českého státu. Politicky bylo knížectví zapojeno do soustavy vazeb širčího dosahu. Politicky a komunikačně bylo spojeno s Bavorskem a s knížecími rody Polabských Slovanů. Bořivoj měl za manželku Ludmilu ze starého Srbska. Bořivojův syn, kníže Vratislav měl Drahomíru z Havolanska (pozdější Braniborsko). Po smrti Vratislava I. převzal vládu Václav (narozen 907), na svou dobu značně vzdělaný panovník. Již v této době se Václav setkával s odporem svého mladšího bratra Boleslava. Dne 28.9.935 byl ve Staré Boleslavi zavražděn družiníky svého bratra. Hned poté byli v duchu krevní msty vybíjeni Václavovi stoupenci i s rodinami. Legendy i kroniky zdůrazňují protichůdný vladařský styl obou bratrů, především ve snaze ukázat Boleslavovu krutost a Václavovu šlechetnost. Kníže Václav se stal po smrti patronem české země. Boleslav I. se ocitl v dlouhodobém válečném konfliktu s Otou I. Nepřátelství bylo ukončeno až po 14 letech. Roku 955 se Čechové již jako spojenci Oty I. účastnili vítězné bitvy s Maďary na Lešském poli u Augsburgu. Přemyslovci se zmocnili Moravy, Slezka, území Vislanu a západního Slovenska. Expanze byla spojena s šířením křesťanství. Roku 1002 nečekaně zemřel císař Ota III. a tím se zhroutila politická koncepce přestavby Evropy na universální křesťanskou říši se střediskem v Římě. Místo toho došlo ke střetu mocenských sil a znovurozdělení vlivu. Nový český kníže Boleslav III. Ryšavý nahrazoval svou neschopnost krutostí. Zatím co mladší bratři Jaromír a Oldřich si zachovali život útěkem do Bavor, předáci se Boleslava III. zbavili za pomoci jeho polského bratrance. Na stolec byl dosazen neschopný opilec Vladivoj, zřejmě Přemyslovec. Po jeho smrti ovládl Čechy Boleslav Chrabrý. V nepřátelství mezi Jindřichem II. a Boleslavem I. Chrabrým se Čechy postavili na stranu Římské říše. Římský král a poté císař Jindřich II. respektoval postavení Čech. Roku 1012 se vlády v Čechách zmocnil Oldřich a roku 1019 dobyl na Polácích Moravu. Později předal správu svému synovi Břetislavovi, zrozenému z nelegitimního svazku. Po Oldřichově smrti byl za knížete nastolen Břetislav. Vratislav II., který panoval v letech 1061-1092 získal v roce 1085 jako první český panovník královskou korunu. Avšak jen pro svou osobu, nikoli dědičně. V pořadí druhým českým králem se stal Vladislav I. v roce 1158. Také on získal korunu za pomoc císaři. Přemysl Otakar I. (vládl 1197-1230) dosáhl obnovení královského titulu pro českého knížete a roku 1212 císař Fridrich II. povýšil Čechy na království ve své listině nazvané Zlatá bula sicilská. Přemysl Otakar II. (vládl 1253-1278) získal přezdívku „král železný a zlatý“ pro svou vojenskou moc a bohatství. Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli roku 1248 ve válce se svým sokem, římským králem Rudolfem Habsburským. Jeho syn Václav II. (1278-1305). Václav rozšířil království o Chebsko a území severně od Krušných hor. Získal i polskou korunu a svého syna Václava se snažil prosadit na uvolněný uherský trůn. Přemyslovci ale na něj nedosáhli. Václav III. nastoupil na trůn po smrti otce roku 1305. O rok později byl zavražděn v Olomouci, když se chystal táhnout do Polska bránit svou polskou korunu. Jeho smrtí se uzavřela více než čtyřsetletá vláda Přemyslovců na českém trůně.