Poštovnictví za Marie Terezie

Teprve konec středověku a počátek novověku, kdy nastalo mnoho událostí, jež měly nemalý vliv na rozvoj poštovnictví, způsobí! obrat, který pak byl základem moderního způsobu dopravy zásilek. Především byly to zámořské objevy, které způsobily hotový převrat v poměrech obchodních, nastaly styky zemí, jež dříve se neznaly, jež přinesly mnoho a mnoho zlata do Evropy, dále vzrůstaly veliké říše, jež spolu udržovaly diplomatické styky- vzdělání šířilo se po všech zemích následkem studií klasických děl, přišly historické doby náboženských rozepří, přišla slavná doba humanismu a reformace, povznesl se průmysl, v každém směru učiněn krok ku předu a to ovšem nezůstalo bez vlivu na poštovnictví. Bylo třeba rozšíření pošt, urychlení jich a konečně i zlevnění a zdokonalení a to vše vyvolalo v nově tvořících se státech potřebu organizace poštovnictví.
V zemích rakouských zařídil již ve 13. století Bedřich Svárlivý poštovní spojení mezi Vídní a Štýrským Hradcem. Ve 14. století byla ve Vídni zvláštní síň pro posly, kteří dopravovali listy vídeňské městské rady vévodovi a přijímali k dopravě i zásilky obchodníků. V druhé polovině století 15. zřízeny poštovní kursy do Itálie, nad nimiž vrchní dozor svěřen Janettu Taxisovi, a zavedena pošta v Tyrolsku a Štýrsku vrchním lovčím hrabství Tyrolského Rogerem z Taxisu. Tato měla za účel hlavně zlepšit poštovní dopravu mezi dědičnými zeměmi rakouskými a mezi Itálií.
V jednotlivých zemích rakouských zřizovány v 16. století zemské poštovní úřady, jež udělovány jednotlivým rodinám jakožto dědičné. Tak udělil arcivévoda (později císař) Matyáš hodnost dolnorakouského zemského poštmistra Karlovi Magni, členu hraběcí rodiny z Itálie pocházející. Ve Štýrsku udělen r. 1570 dědičný zemský poštovní úřad Janu Baptistovi z Paarů, v Tyrolsku byl úřad ten v držení větve rodiny Taxisů, v Cechách byli poštmistry Jan Straub (1610) a po něm Jeremiáš Penk. Když pak dle vzoru Španělska zřizovány v 16. století ve Vídni nejvyšší dvorní úřady zřízen byl i úřad nejvyššího dvorního poštmistra. Tím byl od r. 1526 až do r. 1548 Antonín z Taxisu. Tento měl platu měsíčně 20 zlatých. Nástupcem jeho byl Matyáš z Taxisu, který dostával měsíčního platu 30 rýnských zlatých a nepatrný příspěvek na vydržování koní.
Po Matyášovi byli nejvyššími dvořenými poštmistry Krištof z Taxisu (1560), Pavel Wolzogen (1567). Ze zprávy, kterou podává týž dvoř. poštmistr dvorské komoře r. 1568 o poštách císařských, se dovídáme, že měl dvoř. poštmistr měsíční plat 30 zl., z něhož musil však vydržovat 2 písaře. Na každého z 5 jízdních komorních poslů obdržel měsíčně 6 zl. Na poštu ve Vídni (se 2 koni) obdržel 20 zl. a na poštu v Linci (se 3 koni) 24 zl. Na trati Vídeň—Inšpruk bylo tehdy celkem 39 poštovních koní, již vyžadovali nákladu 3792 zl. ročně. Na trati mezi Prahou a Vídní -(přes Tábor) bylo 11 stanic, z nichž každá měla 2 a Praha 3 koně. Celkový náklad činil 2400 zl. ročně. Veškeré rakouské trati dohromady měly 169 koní a pošty vyžadovaly nákladu 16.224 zl. ročně. Pak byl Jan Wolzogen (1571) a Jiří Pichel z Pichelbergu (1593). Ve dvoř. archivu ve Vídni nalézá se žádost choti Pichlovy Hedviky, kterou podala po smrti svého manžela císaři a v níž uvádí, že manžel její nedostal za celou dobu svého úřadování (17 roků) platu. Vdova prosí, aby jí byl zadržený plat vyplacen, a praví v žádosti, že pohledávka ta činí i s tím, co její manžel císaři v nejvyšší nouzi hotově zapůjčil, dohromady 10.582 zl. Po Pichlovi byl od r. 1611 Lamoral z Taxisu. Týž byl však brzy (1612) sproštěn tohoto úřadu, poněvadž byl příliš zaměstnán, maje na starosti též správu.
V letech 1722 až 1743 vznikly k vedení poštovnictví generální vrchní dvorní poštovní úřad ve Vídni a hlavní poštovní úřady v Budíne, Praze, Brně, Štýrském Hradci, Linci, Vídni, Vratislavi a Lublani, k nimž přistoupily v r. 1751 Celovec, Qorice a Opava. Za císařovny Marie Terezie zdokonaleno poštovnictví rakouské po mnohých stránkách. Řádem poštovním z r. 1748 upravena služba dopravní, poštmistrům udělena četná privilegia, zavedena doprava cestujících pomocí vozů na účet poštmistrů (zvláštní jízdy). V r. 1750 zavedeny pro dopravu osob zvláštní vozy, tzv. diligence. V r. 1769 vykoupeno i poštovnictví v Tyrolích od větve rodiny Taxisů za roční důchod 20.000 zlatých. Za císařů Josefa II. a Františka I. hlavní zřetel obrácen byl k urychlení poštovních spojení a zavedeny na některých tratích denní jízdy. Když r. 1813 kníže Paar se zřekl úřadu nejvyššího dvorního a generálního dědičného poštmistra, vedla správu pošt všeobecná dvorská komora. Listovní pošta podřízena byla tehdy místodržitelství a povozná ředitelství pošty povozné ve Vídni. Od r. 1829 byla nejvyšším pošt. úřadem v Rakousku c. k. nejvyšší dvorská poštovní správa, v jejíž čele byl Otto rytíř z Ottenfeldu, rozený r. 1777 v Opočně v Čechách. Ryt. Ottenfeld vstoupil r. 1802 jakožto konceptní praktikant c. k. všeobecné dvoř. komory do státní služby a když osvědčil se při předávání Paarovských poštovních oprávnění, svěřena mu nejprve reforma pošty povozné a dopravy osob poštou.
Ottenfeld zavedl rychlé jízdy, jež tak se osvědčily, že přinesly státní správě značný čistý výnos a rozšířeny pak po celém státním území. Ve Vídni obdrželi 8. února r. 1772 od cis. Marie Terezie dva soukromníci Josef Hardi a Jan Ludvík Josef Schotten z Bergenstrattenu povolení ke zřízení městské pošty. Úřad jimi zřízený nalézal se v nynější ulici »Wollzeile«. Nazývala se pak pošta ta »Klapperpost«, pošta klapačková, poněvadž zřízenci její upozorňovali na svých pochůzkách městem — poněvadž nebylo poštovních schránek — ruční klapačkou, že sbírají dopisy pro poštu. Poslové tito oděni byli ve žluté kabátce s černými výložkami, později v šedé. Na žluté šňůře měli »Rezeptakel«, brašnu to na dopisy.
Od roku toho byly ve Vídni tři pošty: 1. Listovní pošta pod správou nejvyššího dvoř. úřadu poštovního. 2. Pošta povozná.
3. Městská pošta, zvaná také malou poštou. R.. 1785 privilegium malé pošty zrušeno a tato přivtělena poště císařské.
V Čechách ve středověku s počátku užíváno k dopravě poštovních zpráv poslů zvláště najatých, později shledáváme, že měli své posly králové čeští, biskup pražský, některé kláštery, pak seskupovali se obchodníci za účelem organizace poštovní dopravy, své posly měla větší města a měly je i úřady.
Válkami husitskými bylo ovšem veškeré poštovní spojení zničeno a nastaly zase poměry, jaké byly na počátku středověku, kdy každý, kdo chtěl poslat druhému zprávu, musil si najmout zvláštního posla na svůj náklad.
Za Vladislava Jagellonského se poněkud zlepšily ubohé dopravní poměry válkami husitskými zaviněné a zřízena opět poštovní spojení pro dopravu státních zásilek.
Teprve král Ferdinand 1. zjednal nápravu a ujal se nové organizace poštovnictví v Čechách. Nejprve zřídil poštu mezi Prahou a Vídní, jež
měla 3 stanice — byla to trať nynější Františkovy-Josefovy dráhy. Spojení bylo dosti rychlé, neboť na př. zprávu o svém zvolení za krále Českého r. 1526 obdržel Ferdinand během 36 hodin. Téhož roku pověřil pak Ferdinand nejvyšší správou poštovnictví v Čechách Antonína z Taxisu. Prvním poštmistrem v Praze byl strýc Antonína z Taxisu Ambrož z Taxisu. Tento
měl plat měsíčně 8 zl. a mimo to dostával příplatek 2 zl. měsíčně za obstarávání pošty z Prahy do Vratislavi, jež z diplomatických důvodů byla r. 1531 zřízena, a 8 zl. přídavku, prodléval-li král v Praze.
Jak primitivní byly tehdy poměry poštovní v Cechách, o tom píše Zikmund Winter ve svém článku »O cestování v Cechách v 16. století.« Když na př. r. 1526 zavřeli v Hradci postbota (poslové zváni byli poštovér, poštýřové nebo postmistři) Freundta a bylo poštovní spojení přerušeno, píše král Ferdinand pohněván do Hradce, aby postbota pustili na svobodu, »dokud on sedí, pošta naše by hyndrována býti mohla.«
V Čechách bylo poště v té době překonat mnoho překážek a snášet hojně příkoří. Roku 1534 žaluje poštýř Matyáš Fastmantel králi, že mu Soběslavští nejhorší věci činí, že on jim musí byt draze zaplatit, koně že mu prodali za 6 rýnských zlatých, který brzy potom pošel, a jeho zdechlinu že nechtějí ani za dobrou odměnu odstranit, že má strach, že na konec sám i s poštou z města, kde ani krále nechtějí uznávat, bude vypuzen.
Zřízenci pošty byli totiž v Čechách v XVI. století zejména proto neoblíbeni, že byli to Němci.
Císař propůjčoval tehdy místa u pošty nejraději svým sluhům. R. 1535 zrušeny Ferdinandem l. pro nedostatek financí pošty v Cechách a spojení mezi dvorem a Prahou obstarávali poslové placení českou komorou, kterýž stav potrval plných devět let. Po Ambrožovi z Taxisu přejal správu poštovního úřadu v Praze Krištof z Taxisu, jenž však pro nepořádky v úřadě byl sesazen a správou pošty pověřen Martin z Taxisu, jemuž vedle platu ročního 800 zl. propůjčena i pošta v Jesenici. Potom stal se správcem pošty Ferdinand z Taxisu. Za něho nastala důležitá změna v poštovnictví, neboť císař Maxmilián I. nařídil, aby pošta vedle zásilek státních dopravovala i soukromé, aby se z důchodů, z této dopravy plynoucích, mohl uhradit náklad na pošty. R. 1568 činily výlohy s udržováním pošt v Cechách spojené 1440 zl.
Za Rudolfa II. počala pošta dopravovat též osoby, což dalo se hlavně koňmo. Cesta z Prahy do Budějovic nebo do Jindřichova Hradce trvala 3 dny! Na tehdejší poměry byla to ovšem značná rychlost a zachovaly se nám literární doklady o tom, že se tenkráte posmívali těm, kdož cestovali poštou — poněvadž prý krajiny, jimiž projedou, v rychlosti ani si řádně neprohlédnou!
Poštovní úřad pražský nalézal se za císaře Rudolfa II. na Menším městě Pražském »u kříže« (nynější dům u Pecoldů na náměstí malostranském), a to až do r. 1723 a udržoval spojení s Vídní, Augsburgem, Žitavou, Vratislaví a Drážďany.
Pro dopravu soukromých zásilek ustanoveni v městech pražských obecní poslové, jimž platilo se od míle po 4 groších, polovina platila se při odeslání a polovina při odevzdání zásilky.
Podobné poměry byly i za krále Matyáše. V následujících dobách, za povstání stavovského a války třicetileté poštovnictví v Čechách valně utrpělo.
Po bitvě bělohorské snažil se sice místodržitel Lichtenstein o nápravu poštovních poměrů a i císař Ferdinand jevil péči o zlepšení poštovních poměrů v Cechách, uzavřev s tehdejším poštmistrem pražským Ferdinandem Pruggerein z Griinburka smlouvu, dle níž tento za plat 4000 zl. ročně měl udržovat pošty v Čechách. Prugger staral se pečlivě o zvelebení poštovnictví v Cechách, k čemuž mu ovšem zmíněný plat nepostačoval, takže měl již r. 1628 kol 10.000 zl. k pohledávání za českou komorou. Zřízena resp. nově upravena poštovní spojení Prahy s Vídní (přes Tábor), Augsburgem (přes Plzeň), Drážďany (přes Ústí nad Labem.) a Vratislaví. Poštovní spojení posléze uvedené obstarávalo 6 pěších poslů, kteří měli platu 8 zl. měsíčně.
První šel z Prahy do Nymburka, druhý z Nymburka do Nového Bydžova, třetí do Náchoda, čtvrtý do Kladska, pátý do Frankensteinu a šestý do Vratislavi. Posel obdržel v Praze při odchodu lístek -jakýsi druh našeho moderního průvodníku, ve kterém na jednotlivých stanicích mu byla | stvrzována doba příchodu.
Na jednom takovémto lístku z r. 1641 čteme na př.:
Ve 14 hodin českého orloje takoví ordiuria jsou úřadu purkmistrovskému města Nymburka na Labi dne 2. Aprilis léta přítomného 1641 dodány a ihned zase odtud do Bydžov odeslány. Samuel Turnovský. nebo:
Ve 4 hodin českého orloje z města Nymburku přineseny dva pakety ordinárních psaní k úřadu pánů rychtářů města Nového Bydžova, kteréžto ihned po rychlém poslu do města Náchoda odeslány jsou. Actum v Bydžově dne 2. Aprilis 1641.
Jan Unčovský.
R. 1633 zřízena, k účelům válečným pošta polní, na jejíž udržování zejména Valdštýn mnoho věnoval. R. 1648 činil náklad na pošty v Čechách měsíčně 333 zl. 20 kr. Císař Leopold I. věnoval otázce poštovnictví velikou péči, vydav r. 1663 patent o úpravě a bezpečnosti cest a obnoviv poštovní řád císařem Ferdinandem II. vydaný.
Poštovní síť vykazovala tehdy čtyři trati: drážďanskou, slezskou, říšskou a vídeňskou. Pošta drážďanská přijížděla v úterý o 7. hod. večerní a odjížděla v neděli a ve středu 10 hod. dopolední. Pošta slezská přijížděla v neděli a ve čtvrtek 9. hod. dopolední a odjížděla v neděli a ve čtvrtek 10. hod. dopoledne. Pošta říšská přijížděla v neděli a ve čtvrtek | 9. hod. dopoledne a odjížděla ve středu a v sobotu 10 hod. dopoledne. Pošta vídeňská přijížděla v úterý a v sobotu |p. hod. dop. a odjížděla ve středu v 10 hod. dojí, a v sobotu v 6 hodin večer. Vrchní poštovní úřad pražský byl od války třicetileté až do počátku 18. století v rukách rodiny Wobnerovy, jež si získala mnoho zásluh o zvelebení poštovnictví v Čechách.
Poštovní úřad pražský přestěhoval se v 17. století z Malostranského nám. na Maltézské nám. do domu dosud zvaného »u staré pošty« a tu byl až do r. 1723, kdy se přestěhoval do protějšího domu a zůstal v tomto až do r. 1742. Náklad na poštovnictví pražské činil koncem stol. 17. ročně 5580 zl. Čistý výnos byl asi 28.000 zl. ročně. Za Karla VI. zřízena v Čechách řada nových poštovních tratí,' na př. do Chomutova, do Teplic atd. Poštovní síť vykazuje za panování tohoto císaře v Cechách již 58 poštovních stanic. Značného zvelebení a rozšíření doznalo poštovnictví v Cechách za vlády Marie Terezie a Josefa II. Zvětšen počet stanic, odstraněny nepořádky na poštách, vydány nové poštovní řády atd. V ohledu administrativním zcentralisováno poštovnictví pod správou generálního poštovního direktoria, v ohledu účetním zavedena kontrol;; a zřízena poštovní účtárna. R. 1750 zavedena vedle dopravy osob a list. zásilek pošta povozná, a to z Prahy do Drážďan. V Praze zřízena tzv. malá pošta, také klapačková zvaná, a sice v Celetné ulici, s třemi sběrnami.
Svou sběrnu mělo také Židovské město.
V r. 1751 vycházejí z Prahy tyto poštovní trati:
1. Do Brusselu přes Plzeň, Norimberk, Frankfurt a Kolín;
2. do Paříže přes Norimberk, Štrassburk, Luneville a Chalons;
3. do Benátek přes Budějovice, Linec, Solnohrad, Inšpruk, Brixen, Trident a Veronu;
4. do Kodaně přes Budyni, Lovosice, Ostí, [Drážďany, Lipsko, Hamburk;
5. do Benátek přes Kolín, Jihlavu, Znojmo, | Vídeň, Š. Hradec a Lublaň;
6. do Berlína přes Drážďany;
7. do Mnichova přes Řezno;
8. do Augsburgu přes Řezno;
9. do Freiburku přes Norimberk a Ulm;
10. do Varšavy přes Hradec Králové, Vratislav;
11. do Chebu přes Plzeň;
12. do Karlových Varů;
13. do Brna přes Znojmo.
Za císaře Leopolda II. bylo v Čechách již 97 poštovních stanic (v celém Rakousku-Uhersku l i s Nizozemím bylo jich 658). R. 1798 vydán vídeňským poštovním úředníkem Kristiánem Crusiem první poštovní lexikon, (obsahující zejm. úplný seznam poštovních stanic. Lexikon tento stal se základem všech pozdějších | poštovních lexikonů. Císař František I. pečoval hlavně o urychlení [poštovních spojení a zavedeny za něho na hlavních tratích denní jízdy.


Světový spolek poštovní
Myšlenkou uspořádat mezinárodní poštovní styk zabývali se sice někteří (Marperger počátek 18. a Kltiber počátku 19. stol.), když pošta v 18. století počala se rozvíjeti a šířiti — ale nedospěli dále než k úvahám, a provedení myšlenky tě stalo se skutkem teprve v 19. století, když vlivem vynalezení nových dopravních prostředků usnadněn značně styk s cizinou. A tu učinilo Rakousko prvý krok k tomuto cíli. V Německu a Rakousku bylo kol r. 1810 na čtyřicet poštovních správ, tyto pak měly svá vlastní zřízení a ustanovení a styk mezi nimi ,i ostatními správami poštovními upravován vlastními smlouvami. V Evropě bylo v té době uzavřeno na 1000 takovýchto smluv. Vedle smluv pak zakládány poštovní spolky. Na popud Rakouska a Pruska svolán r. 1847 do Drážďan první poštovní kongres, jehož výsledkem bylo založení německo – rakouského poštovního spolku r. 1850, k ně- muž přistoupili všichni účastníci kongresu. Podle smlouvy tvořilo Rakousko, Prusko a ostatní německé státy jediné poštovní území, v němž prohlášena jednota vzdáleností, váhy a měny při vypočítávání porta a tarifu, jakož i svobodný průvoz zásilek. Spolek tento trval až do r. 1866.
V r. 1863 svolána k návrhu americké poštovní správy do Paříže konference států za účelem usnadnění mezinárodní poštovní dopravy. Konference, jíž zúčastnily se vedle Spoj. Států severoamerických Rakousko, Belgie, Dánsko, Španělsko, Francie, Velká Britanie, Itálie, Nizozemí, Portugalsko, Prusko, Švýcarsko, města Hansy, Costarica a ostrovy Sandwichské, se sešla a stanovila 31 jednotných zásad, jež měly nyní jednotlivým státům býti vodítkem při uzavírání poštovních smluv. Konferenci tuto pokládáme za průkopnici mezinárodního hnutí, jež směřovalo k založení velkého světového spolku poštovního. Teprve r. 1868 uveřejnil tajný vrch. poštovní rada Dr. Stephan v úředním listě severoněmeckého spolku návrh na zřízení světového poštovního spolku a svolání mezinárodní poštovní konference. Německo chopilo se tohoto návrhu a učinili> přípravy ke svolání kongresu, ale provedeni zdrželo se válkou francouzsko-německou a pak roku 1873 pokračováno v přípravách. Na pni ní ruské vlády odložen kongres o rok a konán pak 15. září r. 1874 ve starém stavovském do mě v B e r n u.
Kongresu toho zúčastnily se: Belgie, Dánsko, Egypt, Francie, Itálie, Lucemburk, Německo, Nizozemí, Norvéžsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Uhry, Velká Britanie a Spojené Státy severoamerické. Ke znázornění tehdejších mezinárodních poměrů poštovních stačí, uvedeme-li, že některé státy stanovily nejvyšší přípustnou váhu dopisů 250 gr, jiné neměly omezení, v každé zemi byly jinak stanoveny největší přípustné rozměry dopisů, někde se počítal poplatek za každých 7 gr, jinde za 10 nebo ,15 gr. Německo mělo 7 různých poplatků za dopisy určené do zemí evropských, Francie 6 a Velká Britanie dokonce 9. Za dopis z Německa do Peru platilo se přes Hamburk 100 feniků za každých 15 gr, přes Anglii nebo Francii 120 feniků za každých 15 gr. Za dopis z Rakouska do Hondurasu (přes Panamu) platilo se 84 krejcarů, za dopis z Itálie do Argentiny 2 liry 40 centesimú, pro dopisy z Ruska do Japonska stanoveno bylo 8 různých sazeb atd. Na kongresu bernském usneseno založit »Všeobecný spolek poštovní* (Union generále des Postes), k němuž pak přistoupilo 22 států se .Í50 mil. obyvatelů.
Stanoveny transitní poplatky za listovní zániky, utvořeno jedno velké poštovní území .1 v něm zavedeno jednotné porto a řízena K návrhu Belgie mezinárodní kancelář v Bernu ku vyřizování administrativních záležitostí o styku jednotlivých spolkových správ. Kancelář zabývá se veškerými záležitostmi spolku, usnadňuje vzájemné odúčtování, připravuje kongresy a vydává časopis »Union postale« ve francouzské, anglické a německé řeči. Dále učiněno na prvním kongresu usnesení svolat vždy po 3 letech poštovní kongres. Na kongresu pařížském r. 1878 zaměněn dosavadní název spolku ve Světový poštovní spolek (L'union postale universelle, Weltpostverein). Třetí kongres konán r. 1885 v Lissabonu. Na něm učiněna zejména usnesení o telegrafních poukázkách, o organisaci poštovní statistiky, o poštovních příkazech, připuštěny dopisníce se zaplacenou odpovědí, váha balíčku (colis postaux) v mezinárodním styku zvýšena ze 3 na 5 kg atd.
Čtvrtý kongres konán r. 1891 ve Vídni a učinil důležitá usnesení o mezinárodní dopravě časopisů. Pátý kongres konán r. 1897 ve Washingtone, šestý r. 1906 v Římě. Stanoveno tu mezi jiným, že poplatek za dopisy do zemí svět. pošt. spolku má činiti 25 h. Nyní jsou — až na Čínu a několik nepatrných území — zastoupeny ve světovém poštovním spolku veškeré poštovní správy. Tak jako v poštovnictví, stejně i v telegrafii jevily se snahy po zjednodušení provozu a usnadnění mezinárodního styku a s Rakouskem, Pruskem, Bavory a Saskem založen německo-rakouský telegrafní spolek, jenž se usnesl zejména na tom, že používání telegrafu každému je dovoleno; upraveny stejnoměrně úřední hodiny, stanoven jednotný tarif atd. V r. 1865 sešel se v Paříži první mezinárodní kongres, který založil telegrafní unii, usnesl se na spojení velkých měst přímým vedením, přijal Morseův aparát pro mezinárodní dopravu, dále stanovil zásady pro taxování, přípustnost jazyků atd.
Výsledkem tohoto kongresu bylo uzavření »Mezinárodní radiotelegrafní smlouvy«, již podepsalo Německo, Rakousko, Uhry, Spojené Státy severoamerické, Argentina, Belgie, Brazílie, Bulharsko, Chile, Dánsko, Španělsko, Francie, Vel. Britanie, Řecko, Itálie, Japonsko, Mexiko, Monaco, Norvéžsko, Nizozemí, Persie, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Švédsko, Turecko a Uruguay. Podle této smlouvy jsou pobřežní stanice, t. !j. takové, jež nalézali se na pevné půdě nebo na lodi trvale zakotvené, bez rozdílu radiotelegrafního systému, jehož používají, povinny vyměňovat se stanicemi na lodích radiotelegramy.
Poplatek za jiskrový telegram obsahuje:
1. Poplatek za dopravu po moři a to
a) »pobřežní poplatek, který obdrží pobřežní stanice a
b) »lodní poplatek, který připadne stanici na lodi.
2. Poplatek za dopravu po pevnině dle platných tarifů.
K berlínské smlouvě přistoupila pak během následujících let řada dalších států i soukromých telegrafní společnosti a druhé konference pro jiskrovou telegrafii, jež konala se v červnu r. 1912 v Londýně, zúčastnilo se již 37 států .a stoupených 149 delegáty a 10 soukromých společností s třinácti delegáty. Konference, vzpomínajíc významu jiskroví' telegrafie při nedávné katastrofě Titanicu, usnesla řadu doplňků berlínské smlouvy, zejména pokud se týká výměny telegramů mezi dvěma loděmi na širém moři se nacházejícími.