Decimace

Decimace (latinsky decimatio) byla forma vojenského vynucování disciplíny v římské armádě a zárověň nejtvrdším trestem v legii. K decimaci se přistupovalo v případě výjimečně velkého provinění (vzpoura nebo zvlášť ostudná zbabělost - vojsko se mělo propříště bát velitele víc než nepřítele).
Původ
Latinské slovo decimatio je odvozeno z lat. decimus - desátý.Decimatio pak volně přeloženo znamená „odstranění každého desátého“.
Průběh
Legie vybraná k potrestání decimací byla rozdělena do skupin po deseti, každá skupina dostala losy, voják, na kterého padl los, byl popraven svými spolubojovníky, často ukamenováním či ubitím. Zbývající vojáci dostali příděl horšího ječmene namísto pšenice a byli nuceni za trest přenocovat mimo tábor. Kvůli tomu, že významně oslabovala sílu armády, však byla decimace používána zřídka.
Zdroje
První zmínka o decimování vojska je už z roku 471 př. n. l. Stalo se tak v průběhu ranných římských válek proti Volskům a bylo zaznamenáno Liviem. Praxe byla znovu oživena Crassem 71 př. n. l. v průběhu války proti vzbouřeným otrokům vedeným Spartakem. Decimace byla poté v Římské říši stále praktikována, Suetonius píše, že byla použita Augustem roku 17 př. n. l., Tacitus zaznamenal že Lucius Apronius poručil zdecimovat kohortu III Augusta po jejich porážce v roce 20 př. n. l.