Husitské války

Husitské války
roku 1410 byl zvolen římský král Zikmund Lucemburský. Říše byla na pokraji svých sil, a navíc byla komplikovaná papežským schitzmanem. A tak byl na Zikmundovo naléháni svolán kostnický koncil, který se měl zabývat problémem trojpapežství. Na tu to schůzi byl také pozván Jan Hus který prohlásil papeže za antikrista, autoritu církevního soudu neuznal a odvolal se ke Kristu. Ačkoli bylo Husovo jednáni prohlášeno za urážku a nepravdiví projev, byl předán světské moci, která ho roku 1415 odsoudila k upálení před kostnickými hradbami. Popel který zbyl z Jana Husa byl v hozen do řeky Rýna, a tak po něm nezbyla ani zmínka, ale přesto se dochovaly poznatky o jeho smrti a soudu který byl nad ním vynesen. Husovo upálení ale mělo opačný ůčinek než koncil zamýšlel a Jan Hus se zapsal jako mučedník.
Společným cílem Husitů se staly čtyři artikuly pražské(požadavky).
Svoboda kázání
trestání smrtelných hříchů
církev zbavenou majetku
přijímání z kalicha

Splnění těchto požadavků vedlo k přijetí Zikmunda za českého krále. Husitské skupiny se dokázaly sjednotit jen v případě vnějšího ohroženi. Poprvé to bylo 1420 kdy papež Martin V. Vyhlásil na Zikmundovu žádost křížovou výpravu proti Husitům. Jeho vojsko v Praze činilo asi 30 000 mužů. Obklíčil Prahu a obsadil Hrad a Vyšehrad. Klíčoví moment celé Křížové výpravy bylo odražení Zikmundových vojáků, které se pokusily dobít vrch Vítkov. Čímž úplně odřízly Pražské město od možnosti zásobování. Účastníci pražského svazu přijali v červnu 1421 čtyři pražské artikuly a odmýtli Zikmunda, a obvinilo ho ze zločinů proti králoství a koruně české, jako svého krále.
Situace se vyhrotila hlavně v Praze, kde se vůdcem radikálního smýšlení stal kazatel Jan Žilivský.
Jan Žilivský měl natolik přesvědčiví projev, že za nedlouho dosáhl obliby většiny lidí. Václav IV se pokusil o vzpouru a dosadil na radnici tak zvané KONŠELY, kteří pozatýkali několik městských husitů. Vyhrocená situace na sebe nenechala dlouho čekat a husité pod vedením Žilivského vpadli na radnici a doslova vyházeli konšely z oken. Kvůli tomu to činu Karel IV dostal na svém hradě záchvat hněvu neboli mrtvici a rychle mu ubývalo sil. Během několika týdnů umírá píše se rok 1419.