Jan Hus

Jan Hus se narodil r. 1371 a zemřel r.1415. Byl to jihočeský rodák z Husince u Prachatic, vystudoval nejdříve artistickou fakultu, na níž dosáhl hodnosti mistra svobodných umění, potom se stal knězem. Působil jako univerzitní profesor a byl zvolen také rektorem univerzity. Ve své učitelské funkci psal hlavně latinsky. Významné bylo jeho kazatelské působení v kapli Betlémské od r. 1402. V kázáních neváhal kritizovat bohaté církevní hodnostáře i rozmařilost zámožného panstva. Jeho kázání strhovala lid, měšťany i nižší šlechtu a působila radikálně na jejich názory. Když začal Hus na kázáních vystupovat stále ostřeji, zesílily proti němu útoky církevní vrchnosti, které měly nebojácného kazatele umlčet.Roku 1412, kdy Jan Hus vystoupil nebojácně proti kramaření s odpustky. Když došlo v Praze k pouličním bouřím proti prodavačům odpustků, uvalil papež na Husa přísnou klatbu,se zákazem konat v Praze církevní obřady. Hus však odmítl papeži poslušnost a odvolával se na Kristovo učení. V této kritické chvíli se od Husa odvrátil král Václav IV, který až do té doby,přál Husovi a jeho stoupencům. Hus proto opustil Prahu a uchýlil se ke svým příznivcům na Kozí hrádek a Krakovec. Tam psal svá česká díla a jako dříve kázal venkovskému lidu. Na jaře roku 1414 vyzval císař Zikmund Husa, aby se ospravedlnil před církevním koncilem svolaným do jihoněmecké Kostnice. Koncil jej nařkl z kacířství a zástupci církve ho žádali, aby své učení odvolal a podřídil se autoritě církve. Přitom byl obviňován z názorů, které nikdy nehlásal.Koncil odsoudil jeho spisy jako kacířské a Hus byl dne 6. července 1415 upálen na hranici. Působil mravním příkladem: měl odvahu postavit se na odpor církevní moci, odvahu zkoumat a promýšlet učení církve, kritizovat její praxi a z této praxe vyvozovat důsledky.