Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Vikingové

Zařazeno: iReferaty.cz > Referáty > Dějepis > Vikingové
 
Titulek: Vikingové
Datum vložení: 25.11.2010
 

 

squareVClanku:
id='square-ir'
Vikingové
Vikingové byli skandinávští mořeplavci, kteří se v 8. – 11. století vydávali na loupeživé výpravy do mnoha evropských zemí. Pro evropské státy tehdy představovaly hrozivé nebezpečí. Z hlediska etnického původu představovali severní větev Germánů.

Vikingská společnost
1) král-volili ho náčelníci
2) jarlové-šlechta,velkostatkáři
3) selský stav-rolníci, řemeslníci, náčelníci, válečníci-jádro společnosti
THING-dbali na zachování práva,vynášeli rozsudky a projednávali veřejné záležitosti

Tresty vikingů
Výše trestu, stanovená pro svobodného muže za zločin násilí nebo vraždu, se řídila podle stupnice pokut. Plná pokuta byla vyměřena za zabití člověka nebo za useknutí nosu, poloviční za vypíchnutí oka, čtvrtina pokuty za useknutí ucha apod. Rozsudek vynášeli sami členové thingu. Spravedlnost však byla mnohdy zatlačena mocí, neboť na provedení rozsudku musel postižený dohlédnout sám, a to, pokud se jednalo o příslušníka slabšího rodu, nebylo vůbec jednoduché.

Oblečení vikingů
Způsob oblékání vikingů závisel na třech věcech
1. V jaké části žili
2. Jaké bylo jejich postavení ve společnosti
3. Jak byli bohatí.

Oblečení vikingů bylo přizpůsobeno jeho použití a pohodlí a daleko méně k současné módě. Protože v některých místech byla zima, bylo oblečení teplé, většinou vlněné nebo lněné. Vikingové měli rádi pestré barvy a často jimi své oblečení zdobili. Barviva na látky byla přírodní a získávala se z rostlin.
Každá vikingská žena měla doma nástroje pro výrobu látek. Protože výroba každého kusu oblečení byla časově velmi náročná, byl výsledný kus velmi jednoduchý
Vikingové se často vraceli ze svých cest s nákladem vlny a hedvábí. Hedvábí bylo ovšem velmi drahé a tak si jej mohli dovolit pouze bohatí jedinci.
Ženy nosily lněné šaty na kterých měly zástěru. Ta chránila šaty před ušpiněním a také se do ní daly často používané předměty např. nůž. Drobné předměty se také uvozovaly kolem zápěstí protože šaty neměly žádné kapsy. Na hlavě nosily šátek který byl u krku uvázán a opatřen broží.

obydlí vikingů
Vikingové ze začátku žili převážně na malých osamocených statcích a osadách popřípadě v malých vesnicích. Města stavěli až převážně u pobřeží řek, jezer a moře. Příkladem takových měst jsou Ribe, Hedeby, Birka a další. Města byla obchodními centry, podnikaly se odtud obchodní výpravy nejen po celé Evropě, ale i do vzdáleného orientu.
Domy se na ostrovech v severním Atlantiku stavěly pouze z kamene nebo z kamene spojeného trávou. Takto postavené zdi mohly být tlusté až 1,8 m. Tyto domy měly jako typickou přístavbu-chlév pro zimní ustájení zvířat (sousedil s obytnými místnostmi, aby dobytek zahřál lidi), stodolu pro krmivo, stáje a malou kovárnu.
Běžným vybavením domů byly dřevěné lavice k sezení nebo spaní, dřevěné truhly a samozřejmě ústřední krb, které nabízelo nejen teplo a světlo, ale také prostředek k vaření. Jídlo se vařilo v kotlích ze železa nebo v příležitostně dovezené keramice.

Dalšímu typu domu z vikingské doby se říká Trelleborg podle domů nalezených v nejznámější z kruhových pevností v Dánsku. Tyto domy měly ohnuté dlouhé zdi a zatočený střešní hřeben, který jim dává zvláštní "kozohřbetný" tvar. Trelleborgské domy byly z kůlů a měly podpěrné prvky. Vcházelo se do nich dveřmi na opačných koncích dlouhých zdí (jedním z ulice a druhým ze dvora). Vnitřek obytného domu byl rozdělen na tři místnosti: ústřední předsíň (s ústředním krbem) a dvě menší místnosti, každou na jednom konci.


Běžný život vikingů
Vikingové byli nejen válečníci, mistři ve stavbě lodí a ovládání lodní plachty ale také zemědělci, pastevci, řemeslníci a obchodníci. Pěstovali oves a ječmen někdy i žito a pšenici. Živili se stravou rostlinného původu např. ořechy a různými druhy planého ovoce. Většinou se vše pojídalo v podobě kaše, ale podstatnou složku jídelníčku tvořilo maso hovězí, vepřové, skopové, zvěřina, tulení a rybí např. lososí nebo sledí a chléb. Krávy chovali i kvůli mléku ze kterého uměli udělat máslo a tvaroh. Stejně tak chovali i ovce, ze kterých navíc získávali i vlnu. Kvůli vejcím chovali slepice, ale běžně se sbírala vejce z hnízd ptáků.

Vikingové přes zimu spravovali nástroje, zpracovávali kůži a kožešiny a také tkali. Na jaře pak muži s tímto zbožím vyráželi za obchodem. V hospodářství zůstávaly pouze ženy, děti, starci a otroci. Vdaná žena měla povinnost pečovat o domácnost a v nepřítomnosti muže byla hlavou rodiny. Také vařila pivo, které vikingové hojně pili, a prala. Mýdlo ještě neexistovalo - pralo se v čpavkovém roztoku nebo v kravské moči.

Hygiena
Na hygienu Vikingů jsou rozdílné názory. Podle některých Vikingové moc na čistotu nedbali. Naproti tomu s hygienou je dokonce spojeno severské jméno, označující sobotu - je to laugardagr, den koupele. Vikingové, žijící v Anglii, si prý česali vlasy, koupali se v sobotu a měnili často šatstvo, aby snáze překonali cudnost žen a podařilo se jim získat za milenky i dcery šlechticů.

Válečníci
Vikingové nenosili žádnou uniformu tak, jako je tomu v dnešních armádách. Každý viking si musel svou výstroj zajistit sám. Většina vikingských válečníků si mohla dovolit jen obyčejné zbraně a kožené brnění. To bylo navrženo tak, aby při boji nepřekáželo a umožňovalo snadný pohyb. Současně chránilo bojovníka proti ranám nepřítele a šípům. Bohatší vikingové měli bohatě zdobené meče a kvalitní drátěná brnění. Ta byla ovšem těžká a jejich výroba trvala dlouho.
Typický vikingský válečník nosil krátký kožený kabát, který byl teplý a tuhý. Pod ním měl oblečenu vlněnou nebo lněnou tuniku, velmi často zdobenou. Na nohou měl vlněné ponožky a boty z kozí nebo telecí kůže. Pro štěstí nosili na krku řetízek s Thorovým kladivem.

Jak bojovali Vikingové
Vikingové bojovali účinně a disciplinovaně vzhledem k vzájemným přátelským vztahům mezi členy posádky. Tyto vzájemné rodinné nebo sousedské vazby byly rozhodně výraznější než u většiny jejich protivníků. Značná pohyblivost a moment překvapení jim často při střetu dovolily vyrovnat početní převahu nepřítele. Útočili v klínovité formaci, na jejímž hrotu byli nejlepší bojovníci.
Vikingové byli známí až legendární obratností v ovládání zbraní. Dovedli velmi dobře bojovat oběma rukama, často si předávali zbraň z jedné ruky do druhé, aby nepřítele zmátli. Někteří byli tak silní, že dokázali kopím probodnout štít i s nepřítelem, jiní zase v letu chytili nepřátelský oštěp a hodili jej zpět.
Štíty používali v obraně i v útoku jako zbraň. Nejdříve úderem štítu vyrazili nepříteli zbraň z ruky a pak ho hranou štítu srazili k zemi. Jiným známým vikingským trikem bylo nechat nepřítele zabodnout zbraň do svého štítu, pak jej i se zbraní, kterou pevně držel, srazit k zemi a okrajem štítu ho dorazit ranou do krku. V boji zblízka se snažili nejprve rozpůlit jedinou ranou sekery protivníkův štít a druhou ranou jej zabít. K tomu vyvinuli vhodný typ sekery, jejímž ostřím při ráně vedené dolů štít rozsekli a při pohybu vzhůru jejím bodcem rozpárali hruď nebo krk.
Při boji s mečem raději bodali nepřítele do ramen, loktů či kolen než aby sekali. V bitevní vřavě obvykle využívali postavení ve dvojici, vzájemně si kryjíce záda. Sasové zjistili, že jediný způsob, jak útoku Vikingů odolat, je postavit ze štítů zeď, která by je chránila a umožnila jim bojovat. Vikingové čelili této taktice tím, že se snažili štítovou zeď rozbít oštěpy, házenými zdálky, a tím donutit protivníka k boji muže proti muži.


berserkr
Ačkoliv si Vikingové byli lépe než ostatní vědomi, jak výhodné je zachovávat v bitvě soudržnost, přesto oceňovali osobní statečnost. Kromě "obyčejných" válečníků se mezi nimi vyskytovali i tzv. berserkrové, kteří u protivníků budili oprávněnou hrůzu a děs. Bylo o nich známo, že jakmile začnou útočit, nikdy neustoupí. V boji mezi dvěma oddíly se berserkr náhle oddělil od formace, strhal ze sebe brnění (a někdy i oblečení), začal divoce vykřikovat, pak rozbil svůj štít aby bylo jasné, že se nehodlá krýt a chce zabít co nejvíc nepřátel. Po tomto úvodu se divoce vrhl do útoku na nepřítele. Často se mu podařilo prolomit nepřátelskou obranu a dostat se hluboko do nepřátelské formace, než byl sám zabit.

vikingská loď
Vikingské lodě tvořily hlavní zbraň při loupežných výpravách. Základem vikingského loďstva se stal langskip - válečná loď z 8. století n. l. s velikou plachtou a spoustou veslařů ukrytých za hradbou z kruhových štítů. Langskip byl vpředu často zdoben dračí hlavou, proto se též můžeme setkat s názvem Drakkar. Některé lodě měly příď zdobenu hadími hlavami.Taková loď se nazývá snekkar.
Vikingské lodě se vyznačovaly snadnou ovladatelností, rychlostí a odolnosti proti nepřízni počasí. Některé součásti lodí byly vynalézavě spojeny tak, aby jim pružnost spojů za bouřlivého či velmi větrného počasí umožnila lépe vzdorovat vlnám. Díky vysoké pohyblivosti plachty se loď mohla pohybovat i velmi ostře proti větru. Plavidla mohla přistávat i na mělčinách, kde se jejich posádky rychle vyloďovaly či naopak dávaly na ústup, bylo-li to zapotřebí.
Vikingové tuto taktiku využívali například tehdy, když podél celého severo a západoevropského pobřeží vyrabovávali prakticky bezbranné, avšak velmi bohaté kláštery. Než jejich nešťastní obyvatelé stačili přivolat jakoukoli pomoc a než tato pomoc mohla dorazit na místo a jakkoli zasáhnout, byli již Vikingové i s uloupeným zlatem a stříbrem znovu v bezpečí na moři a vyrovnat se jim právě tam už vůbec nebylo snadné.
Skupina dvaašedesáti takovýchto plavidel například brázdila v jednom období vikingské éry od 8. do 11. století našeho letopočtu Středozemní moře a ohrožovala Itálii, jižní Evropu a dokonce i pobřeží afrického kontinentu. Vikingové vozívali na lodích také koně, aby byli pohyblivější i na souši.
Vikingské obchodní lodě - Knarry byly používány k přepravě zboží a osob. Knarr měl vysoké boky, charakteristické vysoké vazy s ozdobami, palubu a kormidelní veslo v ose lodi. Paluba měla čtvercový výřez. Stěžeň byl jeden se čtverhrannou plachtou. Ke zmenšení plochy plachty při jejich nadměrném zatížení nebo pro snížení rychlosti plavby se spodní část plachty podkasávala. Výjimečně se používala k pohonu lodě vesla.
Přibližné rozměry lodě: délka 15 m , šířka do 5 m, ponor do 2 m.



Hodnocení: (hodnotilo 10 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



   Referáty na stejné téma:
Vikingové Klein, Gunther 55 slov
 
 


 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (Progsol s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Spolupracujeme s Learniv.com. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: WarThunder.info | Calorie-Charts.info