Univerzity a výuka

Univerzity a výuka
Nejstarší evropské univerzity vznikly v Itálii ve 12. století. Univerzita byla společenství učitelů a žáků, kteří společně žili a studovali na kolejích. Ve středověké společnosti zaujímaly zvláštní postavení. Měly vlastní samosprávu, v jejímž čele stál volený rektor, který měl právo soudit žáky i jejich profesory. Původ žáků ani profesorů tu nehrál roli. Středověké univerzity ovšem podléhaly kontrole církve, kterou zajímal především obsah výuky.
Základem této výuky bylo takzvané trivium neboli trojcestí, které představovalo tři základní umění spojené s řečí či slovem:
1. gramatika - zejména latinská, učila literární díla převážně antických autorů
2. rétorika - učila sestavování listin a dopisů, ale též právo a etiku
3. dialektika - učila logiku a filozofii.
Druhým stupněm bylo quadrivium neboli čtyřcestí, které představovalo čtyři umění spojené s čísly:
1. aritmetika - nauka o velikostech (číslech)
o počítaní, teorie čísel
o „vyšší“ význam čísel-numerologie označení pro různé a často iracionální výklady významu čísel
2. geometrie - nauka o nepohyblivých velikostech
o geometrie v dnešním smyslu
o geometrické principy a pravidla
3. astronomie - nauka o pohyblivých velikostech
o pohyb planet (pohyb Slunce a Měsíce)
o astrologie pohyby hvězd
4. hudba – nauka o harmonickém, číselném uspořádání světa, dnešní pojem slova hudba je jen malá část z pojetí tohoto slova ve 12. Století. Tehdy totiž slovo hudba znamenalo celkovou harmonii ideálního (božského) světa
Absolvent studia všech těchto umění byl Magister, učitel či mistr (svobodných) umění.