Románské stavebnictví

romanske stavebnictvi
Románský sloh
Románské stavebnictví
11. až 13.století

Románské stavby patří u nás k nejstarším dochovaným stavbám; ty předešlé strouchnivěly, protože byly ze dřeva. Románské stavby mají tlusté neomítnuté zdi z kamene, jsou málo zdobené malá okénka na hoře uzavírá polokružnicový oblouk.
Nejstarší stojící stavební památky v našich zemích se běžně označují společným názvem románské. Ozývá se v něm latinské jméno Říma - Roma, neboť toto umění vznikalo v zemích, které patřily k tehdy již zaniklému římskému impériu, kde stavitelství z kamene mělo staletou tradici. Odtud se s určitým zpožděním a v prostších, zjednodušených a často zhrublých formách šířilo i do ostatní Evropy, a tedy také do našich zemí.

Rámcové a ne zcela výstižné pojmenování nejstaršího období stavební tvorby (ve starší literatuře ostatně najdeme označení "byzantský sloh") zahrnuje i dva předrománské slohy:
- sloh karolínský, určující západoevropské umění v 9. století n.l. a nazývaný po Karlu Velikém (768-814), tvůrci veliké říše, jenž v roce 800 přijal římskou korunu a usiloval i v umění vyrovnat se starověkému Římu (u nás tento sloh zastupuje svatováclavská rotunda sv. Víta v Praze)
- sloh ottonský, časově vyplňující 10. století. Nese dodatečné pojmenování podle čísaře Otty Velikého, který pokračoval v pokusech o obnovu slávy římské říše na poli politickém i kulturním. (Z našich památek je ukázkou ottonské architektury bazilika sv. Jiří na Pražském hradě, i když zčásti pozměněná obnovou po ohni 1142).
Rotunda svatého Víta
Deset století architektury
Rotundu založil kníže Václav jako v pořadí třetí kostel Pražského hradu. Bezprostředním podnětem se stala relikvie získaná od římského císaře Jindřicha I. - rameno sv. Víta. Tři roky po Václavově násilné smrti byly jeho ostatky přeneseny ze Staré Boleslavi a uloženy v jižní apsidě tehdy již dokončeného kostela. Z něj se tato apsida s hrobem zachovala jako součást baziliky založené roku 1060 Spytihněvem II.

Václavova svatovítská rotunda měla válcovou loď o průměru asi 11 metrů a čtyři apsidy na podkovovitém půdorysu uspořádané do kříže; půdorys ukazuje nejzachovalejší jižní apsida. Její vnější plášť z nízkých kvádříků (původně omítaný) nese zbytky lisen, vnitřní je z omítaného lomového zdiva. Existuje několik variant rekonstrukce celkové podoby rotundy, z nichž zatím není možno určit tu nejsprávnější. V polovině 11. století byl na západní straně (zřejmě místo apsidy) zřízen přístavek snad věžovitého charakteru, do kterého byly uloženy ostatky sv. Vojtěcha přinesené z Hnězdna. Návštěvník podzemí katedrály sv. Víta může z rotundy vidět jen malý segment zdiva severní apsidy.



západní předhradí
kostelík Panny Marie
centrální část hradiště
rotunda sv. Víta
knížecí palác
ženský benediktinský klášter s kostelem sv. Jiří
východní předhradí
rokle před dnešním 1. nádvořím (zhruba na hranici mezi Hradčanským náměstím a 1. nádvořím). Rokle se táhla od dnešního Arcibiskupsk