Dalekohled

Dalekohled je optický přístroj vynalezen na počátku 17. století sloužící k pozorování vzdálených předmětů. První dalekohled vůbec, byl vytvořen holandským výrobcem brýlí Hansem Lippersheyem, který při prohlížení dvou čoček zcela náhodně objevil jejich zvětšovací schopnost. Jeho dalekohled však nebyl příliš výkonný a jeho objevu se nepřikládala velká váha.
Za skutečného objevitele zvětšovacího přístroje je považován italský fyzik, astronom a matematik, Galileo Galilei. Ten stejně jako Lippershey použil k zvětšování dvou čoček. Každý dalekohled těchto parametrů, tedy ve kterém jsou použity jen čočky, se nazývá refraktor. Tento termín vychází z principu lomu světla na skle, tedy refrakce. Galilei použil ve svém dalekohledu soustavu jedné spojky a jedné rozptylky. Spojku použil jako objektiv a umístil ji dopředu dalekohledu. Druhá čočka se nazývá okulár a tedy v Galileiho dalekohledu jej představovala rozptylka. Takto sestavený přístroj vytvářel vzpřímený, 33 krát zvětšený obraz. Galilei tento dalekohled používal především k astronomickým pozorováním.
Ke stejným účelům vyrobil svůj dalekohled také německý astronom Johannes Kepler. Na rozdíl od Itala však použil dvou spojek. Objektiv vytváří obraz v ohnisku mezi nimi a druhá spojka okulár, tento obraz zvětšuje. Takto vytvořený obraz je však převrácený. Nehodí se tedy pro běžné pozemní pozorování. Je určen výhradně k astronomickým účelům.
Dalekohledy určené k pozemskému pozorování se nazývají terestrické. I z refraktoru je možno přidáním třetí čočky vytvořit dalekohled tohoto typu.
Největší refraktore na Zemi se nachází v Yerkesově observatoři ve Wisconsinu. Je přes 18 metrů dlouhý a jeho objektiv měří 1 metr.
Hlavní nevýhodou prvních refraktorů spočívala v tom, že byl obraz na okrajích zbarven. Tato tzv. barevná vada vzniká tím, že při průchodu bílého světla čočkou nastává kromě lomu také rozklad jako na optickém hranolu. Tuto vadu lze odstranit a dnešní refraktory používají soustavu čoček, které již zmiňovanou vadu nemají.
Delší pozorování dalekohledem je pro jedno oko značně únavné. Proto se používají dalekohledy pro obě oči – tzv. binokulární dalekohledy. Nejrozšířenější dalekohled tohoto typu se nazývá triedr. Je složen ze dvou Keplerových dalekohledů. Obraz do vzpřímené polohy převrací dvojice hranolů. Díky nim je také možné rapidně zkrátit vzdálenost mezi oběmi čočkami.
Divadelní kukátko nebo jednoduché polní dalekohledy se skládají ze dvou dalekohledů Galileova typu. Jejich zvětšovací schopnost je značně malá.
V dnešní době je zvětšovací schopnost čočkových dalekohledů nedostatečná, jejich obraz je nezřetelný a málo ostrý a kromě toho je výroba velkých čoček značně komplikovaná a nákladná. Proto se používají tzv. reflektory, což jsou dalekohledy zrcadlové.
První dalekohled tohoto typu vyrobil roku 1668 Isaac Newton. V jeho dalekohledu světlo přicházelo otevřeným tubusem a dopadalo na kulové zrcadlo umístěné dole. Zrcadlo odráželo světlo zpět do tubusu na rovinné zrcadlo, které bylo nastaveno pod takovým úhlem, aby se paprsky odrazily ke straně tubusu, kde dopadaly na zvětšovací spojku. U Newtonova dalekohledu vznikal velmi ostrý obraz bez barevné vady.
O něco později zdokonalil Newtonův dalekohled Cassegrain. V jeho dalekohledu je použito míst zrcadla rovinného zrcadlo vypuklé, které odráží paprsky do mezery v zrcadle dutém, která se společně se spojkou nachází na zadní straně tubusu.
V astronomii se používají reflektory obrovských rozměrů, které jsou schopny odrazit i velmi malé množství světla, které vyzařují hvězdy, které jsou od Země velmi vzdálené. Největší reflektor je umístěn v observatoři Zelenčukskaja na Kavkazu. Jeho zrcadlo má průměr 6 metrů. Je vyrobeno ze skla potaženého tenkou vrstvou hliníku, aby se zvýšila jeho schopnost reflexe. Lze jej používat jako dalekohled Newtonův a rovněž Cassegrainův.