Teplota

Švédský astronom Anders Celsius stupnici decimalizoval a označil teplotu varu vody 0 ºC,teplotu tuhnutí 100 ºC. Konečně v r.1742 jeho nástupce M Strömer číslování obrátil,a to se vžilo pod názvem Celsiova stupnice. Tím vývoj teploměrné stupnice a termometrie teprve začal. Šlo přitom nejen o nejrůznější technická zdokonalení teploměrů, jež by umožnila měření i daleko za základní body, kdy se teploměrná látka vypaří nebo zmrzne, ale především šlo o interpolaci mezi základními body. Každá látka se totiž roztahuje s rostoucí teplotu jinak; ideálem by ovšem bylo mít stupnici, která by na teploměrné látce vůbec nezávisela.

K ideálnímu řešení byly učiněny tři důležité kroky:
1.Anglický lékař D. Rutherford r. 1805 objevil dusík a přišel s myšlenkou plnit jim teploměry a W. Thompson (lord Kelvin) r. 1848 navrhl používat tlaku plynu (nikoli objemu) k určování teplot. Navíc navrhl posunout počátek teplotní stupnice do tzv. absolutní nuly, tj. na -273,15 ºC = 0 K, kdy objem ideálního plynu by byl nulový.
2.Když Clausius na základě svých formulací základních vět termodynamiky definoval termodynamickou teplotu jako pojem nezávisející na jakékoli látce.
3.A když Boltzmann dokázal vztah mezi Clausiovou termodynamickou teplotou a statistickou teplotou, byla konečně termometrie postavena na pevný teoretický základ.

Dnes známe tyto teploměry:
Plynový teploměr: Teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá závislost tlaku plynu na teplotě při stálém objemu plynu, popř. závislost objemu plynu na teplotě při stálém tlaku.
Kapalinový teploměr: Teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá teplotní roztažnosti teploměrné kapaliny ( rtuť, líh, apod.).
Bimetalový teploměr: Teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá bimetalový (dvojkový) pásek složený ze dvou kovů s různými teplotními součiniteli délkové roztažnosti. Při změně teploty se pásek ohýbá a tento pohyb se přenáší na ručku přístroje.
Odporový teploměr: Teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá závislost elektrického odporu vodiče nebo polovodiče na teplotě.
Termoelektrický teploměr: Teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá termoelektrický jev (elektrony, které jsou nositeli elektrického proudu se významně podílejí na vedení tepla).
Radiační teploměr: Teploměr určený k měření vysokých teplot založený na zákonech tepelného záření (Planckův zákon, Wienův zákon, Stefanův-Bolcmanův zákon).
Termograf: Přístroj zaznamenávající graficky teplotu sledované soustavy jako funkci času

Téma- měření tělesné teploty během dne
Pomůcky- teploměr

Teorie- Tělesná teplota a její změny jsou u člověka jen málo závislé na teplotě a okolí. Rozmezí teplot těla. ve kterém si lidský organismus udržuje vitální funkce,je rovněž poměrně úzké (od 34 C do 40 C).
Účinkem pyrogenních látek se termoregulační centrum v hypotalamu nastaví na vyšší teplotu.Tím začnou účinkovat mechanismy, kt. vedou ke zvýšené tvorbě a sníženému výdeji tepla. protože tělo má zpočátku nižší teplotu. Tyto mechanismy jsou : vazokonstrikce, metabolická termogeneze, chladový třes- třesavka se zimnicí. Tělesná teplota se pomalu zvyšuje a po dosažení teploty odpovídající hodnotě termoregulačního centra je termoregulace také posunuta k této hodnotě.
Po odstranění příčin nastavení termoregulačního centra na vyšší hodnotu jsou aktivovány všechny mechanismy vedoucí ke snížení těl. teploty.Dochází k velké vazodilataci a významnému pocení. Pomocí těchto mechan. teplota těla rychle klesá a je nadále regulována v norm. rozmezí.
Měření teploty je možno provádět s dostatečnou přesností v rektu nebo ústní dutině.Měření v podpažní jamce jsou nepřesná a vyžadují delší dobu.
Lékařské teploměry jsou rtuťové, stupnici mají dělenou od 35 C do 42 C po desetinách stupně.Měrná kapilára je nad rezervoárem je rtutí zaškrcena. doba výstupu sloupce rtuťi při měření teploty trvá v ústech či rektu asi 1 minutu.Při měření v podpaž. jamce, v níž není dotyk těla a teploměru tak těsný, je doba měření minimálně 10 min. . Při chladnutí se rtuť v místě zúžení přerhne, takže sloupec rtuťi v měrné kapiláře zůstane ve výši max. teploty a před dalším měřením je nutno rtuť sklepat.
Šíře termoregulace je určena dolní a horní kritickou teplotou, při kt. ještě organismus dokáže udržet tepelnou rovnováhu. Termoregulace se uskutečňuje chováním (volba vhodnéhoprostř. a činnosti, zaujetí optimální polohy těla). změnami metabolismu ( u někt. živočichů ve velkém rozsahu,např. u zimních spáčů) a fyzikálně (zvýšením izolační schopnosti nebo naopak tepelné vodivosti povrchu těla a odpařováním vody).
Překročí-li teplota vzduchu teplotu kůže. dochází k tepelné výměně: org. přijímá teplo ze vzduchu ,např. sluneční sálání ,sálání z přehřátých objektů. V našich podmínkách je však větš. tepl. vzduchu nižší a dochází k výdeji tepla z org. . Při něm se uplatňují 4 fyz. mechanismy: kondukce,konvenkce,radiace a evaporace.

Vypracování- měřili jsme teplotu od 6 – 21 hodin

/tabulka/


Závěr- Centrum pro regulaci těl. teploty je umístěno v hypotalamu .U zdaravého člověka je termoregulační centrum nastaveno na teplotu kolem 36,5 C. Těl. tepl. kolísá během 24 hodin v poměrně úzkém rozmezí v závislosti na čase.