Antimonit

Antimonit:
- fyzikální vlastnosti: ohebný, lze rýpat měděným hřebíkem (má tvrdost 2), hustota 4,5 – 4,7 g/cm³, dokonale štěpný podle plochy , lom lasturnatý. Taje při 548°C.
- chemické vlastnosti: rozpustný v HNO3 a v horké HCl, v KOH černá.
- optické vlastnosti: barva: olověná, ocelově šedá, agregáty až černé, s odstínem do modrozelena. Na povrchu často tmavě modré zbarvení. Vryp olovnatě šedý. Průhlednost: opaktní, kovově lesklý (zvláště na štěpných plochách).
- vzniká na nízkoteplotních až středněteplotních hydrotermálních ložiskách často společně s dalšími minerály jako galenit, baryt, pyrit, sfalerit, kalcit, či zlato. Výjimkou ale nejsou ani metasomatická ložiska uložená ve vápencích.
- tvoří nejčastěji stébelnaté až paprsčité agregáty, které jsou často vertikálně rýhované. Jen v minimální počtu případů se vyskytuje celistvý či zrnitý. Největší (až 60 cm dlouhé a 5 cm široké) a nejkrásnější krystaly byly nalezeny v Japonsku. Těží se v dolech, či lomech jako důležitá ruda.
- nejdůležitější ruda pro získávání antimonu, ale často se těží i pro svůj vysoký podíl zlata. Prvek je pak využíván k výrobě mnohých slitin, pro legování ocelí, které jsou odolné proti korozi, impregnaci látek, na výrobu keramiky, či v barvířství. Je součástí elektrolitu v autobateriích, na výrobu polovodičů., v medicíně, pyrotechnice atd. Ve starověku byl po rozemletí na jemný prášek používán jako líčidlo na oči.
- největším světovým producentem anitmonitu je v dnešním světě Čína.