POŽÁR

Požár
Definice požáru
„Pro účely požární ochrany se za požár považuje každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení či zranění osob nebo zvířat, anebo ke škodám na materiálních hodnotách. Za požár se považuje i nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata nebo materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy.“

Třídy požáru
Pro účely požární ochrany se zavádí tzv. třídy požárů. Do tříd se požáry dělí především s ohledem na skupenství hořících látek:
Třída A
Požáry pevných látek, zejména organického původu, jejich hoření je zpravidla provázeno žhnutím – papír, dřevo, textil. Hasicí přístroje vodní, pěnové a práškové.
Třída B
Požáry kapalin nebo látek přecházejících do kapalného skupenství – benzín, nafta, barvy, dehet, tuky, parafín. Hasicí přístroje pěnové a práškové.
Třída C
Požáry plynů – acetylen, vodík, metan, propan. Hasicí přístroje práškové a sněhové.
Třída D
Požár lehkých alkalických kovů (hořčík, slitiny hliníku). Vzhedem k vysoké teplotě požáru vyžaduje použití speciálních suchých hasiv nebo speciálně upravených prášků.


Požár obchodního domu.
Pásma oblasti požáru
Prostor, který požár ovlivňuje dělíme na tři pásma:
• pásmo hoření
• pásmo přípravy
• pásmo zakouření
Tato pásma charakterizují rozvoj požáru a podle jeho rozvoje se v probíhajícím čase mění. Prvořadým úkolem jednotek požární ochrany ve všech třech pásmech je záchrana ohrožených osob, zvířat a cenných materiálů.

Pásmo hoření

Pásmo hoření je prostor, ve kterém probíhá vlastní hoření. Zahrnuje v sobě objem par a plynů, ohraničených povrchem plamene a povrchem hořící látky, ze kterého páry a plyny vystupují. Pásmo hoření může být ohraničeno stavebními konstrukcemi, stěnami nádrže a pod.
Teplota v pásmu hoření dosahuje nejvyšších hodnot, například u dřeva až 1000oC, u hořlavých kapalin 1200 - 1500oC, u sazí a termitu až 3000oC.

Činnost jednotek

Činnost jednotek v tomto pásmu je zaměřena na vlastní hašení požáru.

Pásmo přípravy
Navazuje bezprostředně na pásmo hoření a nejsou-li zde prováděna opatření, tak postupně přechází v pásmo hoření, což vlastně není nic jiného než šíření požáru. Vnější hranice pásma přípravy je obvykle vymezena působností sálavého tepla - radiací. Při rozdílu teplot pevného tělesa, nebo při přímém dotyku pevných látek s dobrou tepelnou vodivostí může být pásmo přípravy rozšířeno ve směru této látky, například po ocelových konstrukcích.
Činnost jednotek
Hlavní činností jednotek v tomto pásmu je činnost zamezující šíření požáru, například ochlazování materiálů a konstrukcí, odstraňování hořlavých látek, tlakových lahví a pod.
Pásmo zakouření
Pásmo zakouření je část prostoru v blízkosti pásma hoření, ve kterém dochází k pohybu kouřových plynů v koncentracích životu nebo zdraví nebezpečných, nebo bránících činnosti hasičů sníženou viditelností či teplotou nad 60 °C. Nebezpečnost pásma zakouření je také v rychlosti jeho pohybu, který je ovlivněn způsobem výměny plynů na místě požáru.
Činnost jednotek
V tomto pásmu je činnost jednotek zaměřena kromě záchrany osob, zvířat a cenností především na boj s kouřem - jeho odstraňování nebo usměrnění žádoucím směrem.
Základní parametry požáru
Požár je popisován parametry požáru. Tyto parametry nejsou stálé a mění se s časem. Jejich změna od vzniku požáru až do jeho likvidace se nazývá rozvojem požáru. Známe - li hlavní parametry požáru, můžeme určit jiné veličiny nutné pro výpočet sil a prostředků k hašení požáru, např. rychlost růstu plochy a obvodu požáru a pod.
Plocha požáru
Plocha požáru je kolmý průmět povrchu hořících látek nebo kapalin na podlahu místnosti nebo povrch terénu. Patří mezi základní parametry, neboť charakterizuje rozvoj požáru a slouží jako výchozí údaje při výpočtu sil a prostředků. Udává se v jednotkách plochy (m2, ha, km2). Do plochy požáru započítáváme i plochu mezer mezi jednotlivými ohnisky hoření, jestliže jejich šířka nezamezuje šíření požáru.
Obvod požáru
Obvod požáru je závislý na velikosti plochy požáru a její členitosti. Má význam pro vyhodnocení a analýzu situace u velkých požárů (zejména v přírodním prostředí) na rozsáhlé ploše, zvláště při nedostatku sil a prostředků na likvidaci požáru. Obvod požáru je závislý na lineární rychlosti šíření požáru a udává se v délkových jednotkách.
Fronta požáru
Je část obvodu požáru, kde v daném okamžiku probíhá šíření požáru. Pokud na frontě požáru provádí jednotka PO hašení hovoříme o frontě hašení.
Lineární rychlost šíření požáru
Lineární rychlost šíření požáru je vzdálenost na jakou se požár rozšíří v určitém směru za jednotku času. Rychlost šíření požáru není konstantní veličina, ale mění se v závislosti na rychlosti přípravy hořlavých látek k hoření, na fyzikálněchemických vlastnostech materiálů, na místě uložení, konstrukčním řešení objektu a podmínkách výměny plynů.
Nejvyšší hodnoty rychlosti šíření požáru vykazují sklady, kde se skladují zejména hořlavé látky s vysokou hodnotou rychlosti odhořívání a pak většinou prostory, které považujeme za prostory se zvýšeným požárním nebezpečím.
Největší lineární rychlost šíření mají plyny, protože jsou již připraveny k hoření a pro další hoření dosud nehořících plynů se spotřebuje pouze teplo na jejich zahřátí až do bodu vznícení.
Nejmenší lineární rychlost šíření požáru mají pevné látky, pro jejichž přípravu k hoření se spotřebuje mnohem více tepla než u kapalin a plynů.
Největší lineární rychlost šíření požáru je po vertikálním povrchu zdola nahoru a nejmenší shora dolů.
Příklady některých lineárních rychlostí šíření požáru:
objekt, materiál prům.rychlost šíření požáru (m.s-1)
administrativní budovy 1,0 - 1,5
divadla 1,0 - 3,0
Fáze požáru
Fáze požáru jsou důležitou charakteristikou popisující vlastnosti požáru při jeho volném rozvoji, tzn. v případě, že není hašen.
Průběh požáru můžeme rozdělit na 4 fáze:
1. fáze je určena časem od vzniku požáru rozhoření prvních hořlavých předmětů. V praxi se uvažuje čas 10 minut. Tato fáze je charakterizována nízkými teplotami a malou výměnou plynů. Tuto fázi rovněž označujeme jako fázi rozhořívání.
2. fáze je charakterizována prudkým nárůstem teploty a plochy požáru, zejména v souvislosti s celkovým vzplanutím
3. fáze je období, kdy požár je stabilizován, probíhá intenzivní hoření a požárem jsou zachváceny všechny hořlavé předměty v prostoru.
4. fáze je charakterizována nedostatkem hořlavého materiálu a postupným snižováním intenzity hoření.
Optimální je provedení hasebního zásahu v první fázi, případně na začátku druhé fáze, kdy ještě nedošlo k plnému rozvinutí požáru.
Cesty šíření požáru

Pokud jsou v místě požáru vhodné cesty pro jeho šíření, je samozřejmě možnost jeho rozšíření značná. V průmyslu jsou to například požární mosty tvořené pásovými přepravníky, kabelové mosty a kanály bez protipožárních přepážek, nebo jiná propojení objektů. Tam, kde je na těchto cestách provedeno řádné oddělení požárně dělícími konstrukcemi, je možnost šíření požáru omezena (požární uzávěry, ucpávky, zdi a pod.).