Pitná voda

Pitná voda
Definice, která je zakotvena v zákoně 258 a vyhlášce ministerstva zdravotnictví ČR 252.
Pitná voda „je zdravotně nezávadná voda, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností mikroorganismů nebo látek ovlivňujících akutním, chronickým či pozdním působením zdraví fyzických osob a jejich potomstva, jejíž smyslově postižitelné vlastnosti a jakost nebrání jejímu požívání a užívání pro hygienické potřeby fyzických osob.“
Pitná voda patří k základním životním potřebám a její odpovídající příjem je nejen podmínkou pro správné fungování všech procesů v lidském těle, ale přispívá i k duševní pohodě člověka. Pokud její kvalita neodpovídá hygienickým požadavkům, může způsobit různé zdravotní problémy akutního či chronického rázu. Riziko spojené s nevhodnou kvalitou nelze vyloučit u žádné vody, bez ohledu na to, zda se jedná o vodu z vodovodu nebo studny, o vodu upravenou nějakým zařízením nebo vodu balenou.
Přestože je pro většinu lidí ve vyspělých průmyslových státech naprostou samozřejmostí kvalitní pitná voda dostupná prakticky kdekoliv a kdykoliv, málo kdo ví, jakou cestu musí tato voda urazit od zdroje ke spotřebiteli a jakým procesům musí být podrobena, abychom ji mohli označit jako vodu pitnou.
Pitná voda, kterou denně používáme se získává úpravou surové vody. Surová voda se získává v České republice z podzemních nebo povrchových zdrojů. Z některých zdrojů zejména podpovrchových je možné získat pitnou vodu bez úpravy. Ke shromažďování povrchové vody slouží vodárenská nádrž (přehrada). Odebírá se podle příkazu z úpravny vody, která bývá v blízkosti přehrady. Vhodná teplota pro odběr je méně než 12°C. Výjimečně se využívá umělé filtrace a sorpční schopnosti půdního sedimentu, protože řasy často ucpávají filtraci. Voda z toku se nechá infiltrovat z umělých nádrží do podzemí a z podzemí se poté čerpá. Surová voda se odvádí do úpravny vod. Pak směřuje do vodojemů a z nich se vodovody dopravuje k spotřebitelům.
V již zmíněné úpravně vody dochází k řadě procesům než se dostane k nám spotřebitelům:
TRANSPORT- přivedení vody z přehrady do úpravny vody, každá úpravna vody musí mít svůj zdroj surové vody.
VLOČKOVÁNÍ – neboli čištění vody vločkovým mrakem.
Surová voda obsahuje řadu nečistot, které jsou ve vodě rozptýleny tak jemně, že by nemohly být zachyceny ani běžnou filtrací. Proto se do vody dávkuje síran hlinitý Al2(SO4)3 a hydroxid vápenatý v podobě vápenné vody. Tyto látky spolu reagují vytváří velmi objemnou gelovitou sraženinu. Ta má schopnost shlukovat se do větších částic a přitom na sebe vázat ve vodě přítomné nečistoty
FILTRACE – Voda obsahující vločky sraženiny je vedena přes pískové filtry. Jedná se o poměrně velké nádrže s děrovaným dnem. Jsou naplněny vysokou vrstvou speciálního křemičitého písku. Jak voda prochází pískem, zachytávají se na něm vločky sraženiny. Ty vytvoří ještě jemnější vrstvu, takže účinnost filtrace je velmi vysoká.
Po určité době je vrstva zachyceného kalu natolik mohutná, že znesnadňuje další filtraci. Proto se (po cca 24 h filtrace) musí pískový filtr vyčistit. Vzniklá KALOVÁ VODA se odvádí do speciálních nádrží a po té do čistírny odpadních vod.
DEZINFEKCE UV zářením. Filtrovaná povrchová voda obsahuje stále ještě množství zdraví škodlivých mikroorganismů. Proto je nutné ji dezinfikovat. Dezinfekčních metod je více. Mezi nejmodernější patří ozonizace, nebo prozáření vody UV zářením.
ZTVRZOVÁNÍ, aby byla pitná voda opravdu vhodná pro dlouhodobé užívání, měla by obsahovat určité množství rozpuštěných minerálních látek. Ty způsobují tzv. tvrdost vody. Při průmyslovém využití je někdy tvrdost na závadu. Usazuje se vodní kámen, zhoršuje se prací účinek mýdla a pracích prášků. Proto se vody určené pro průmyslové využití změkčují. Příliš měkká voda však není pro pití vhodná. Její dlouhodobé užívání dokonce představuje určité zdravotní riziko. Proto se přidáním VÁPENNÉ VODY zvyšuje její tvrdost.
HYGIENICKÉ ZABEZPEČENÍ - V tuto chvíli již úpravnou protéká pitná, řádně dezinfikovaná voda. Mohlo by se ovšem stát, že se při dlouhé cestě vodovodní sítí dostane do kontaktu se zdrojem mikroorganismů. A přestože je nyní naprosto nezávadná, ke spotřebiteli se taková dostat nemusí. Abychom takovému riziku zabránili, přidávají se do vody dezinfekční prostředky, které v ní přetrvávají delší dobu. Tím je zajištěna nezávadnost vody i během celé cesty vodovodním potrubím. Nejznámějším dezinfekčním prostředkem je chlor. Ten se ve vodě rozpouští a vzniká nám již známá chlorová voda- neboli pitná voda určená spotřebiteli. Spotřeba vody domácnosti v České republice činí v průměru 10 litrů na osobu a den.
Na závěr malé varování v souvislosti s nebezpečím vyčerpávání vodních zásob.
Voda sice patří k nevyčerpatelným přírodním zdrojům. Lidstvo však spotřebovává převážně jen sladkou vodu, jejíž objem tvoří jen asi 2 % hydrosféry. V souvislosti s růstem obyvatelstva neustále stoupá spotřeba pitné vody. Člověk ovlivňuje nepříznivým způsobem hydrosféru především znečišťováním řek, jezer, umělých vodních nádrží, moří i oceánů odpadními vodami z průmyslu, zemědělství i sídlišť. Množství odpadních vod značně převyšuje samočistící schopnost těchto toků a nádrží. Přitom pouze malá část těchto odpadních vod je čištěna.

Zdroje:
www: szu.cz-centrum hygieny životního prostředí,
www.veda.cz,
www.wikipedia,
webové stránky: severočeské vodárenské společnosti