Největší chemické katastrofy

Za největší chemickou katastrofu v dějinách lidstva bývá označován únik plynů z pobočky amerického koncernu Union Carbide v indickém Bhópálu. Neštěstí, k němuž došlo před 30 lety, v noci z 2. na 3. prosince 1984, si bezprostředně a během prvního týdne vyžádalo na 8000 obětí a dalších asi 15 000 lidí zemřelo v následujících letech. Následky otravy trpí přes 100 000 lidí a další nemocní přibývají - místo někdejší továrny na pesticidy totiž dodnes není vyčištěno, takže z něj i nadále unikají jedy do půdy a podzemní vody.

"Opuchly nám oči, nemohli jsme dýchat, zvraceli jsme krev, lidé padali mrtví k zemi," vzpomínají přeživší na noc. Nikdo nevěděl, co se děje, a tak lidé vybíhali do ulic. Přitom stovkám z nich mohla zachránit život rada: zůstat v domě, utěsnit okna a dýchat přes namočený hadr. Vedení chemičky navíc zprvu tvrdilo, že jde jen o látku podobnou slznému plynu!!!

V ulicích zůstalo několik tisíc mrtvých. Umírněné odhady se pohybují okolo 8000 mrtvých během prvního týdne. Další tisíce zemřely na následky otravy v následujících letech, řada lidí oslepla či onemocněla rakovinou, matkám se začaly rodit postižené děti.

Ani nemocnice, ve kterých ošetřovali lidi s poleptanými sliznicemi po havárii nevěděly, jaký plyn unikl. Postupně vyplouvala na světlo fakta. V době havárie nefungoval v továrně varovný systém a ani jedno z několika bezpečnostních zařízení. Jen chladící systém, který měl snižovat teplotu v nádrži s methyl-isokyanátem, mohl katastrofě zabránit, kdyby fungoval. Ve snaze ušetřit náklady zrušila také firma na nočních směnách odborný dozor. Vysoce rizikové bylo nestandardní (ale levnější) skladování nebezpečné látky v tak velkém tanku.

Spory se vedou i o to, kdo z trosek továrny odstraní chemický odpad, který stále zamořuje okolí. Union Carbide totiž svůj podíl v UCIL v polovině 90. let prodala firmě McLeod Russel Ltd., která se stala součástí společnosti Eveready Industries India Ltd (EIIL). EIIL byla pronajímatelem osudného pozemku a údajně převzala pod dozorem indické vlády zodpovědnost za jeho vyčištění. V roce 1999 se majitelem stala firma Dow Chemical, která převzala veškeré pohledávky Union Carbide, kromě odpovědnosti za katastrofu.

Podle příbuzných obětí by firma Dow měla zaplatit osm miliard dolarů (165 miliard korun) jako kompenzaci rodinám postižených a vyčistit půdu a spodní vodu v okolí továrny.

Bhópálskou katastrofu zdokumentoval, tehdy a znovu po 18 letech, slavný indický fotograf Raghu Ráj. Jeho černobílé fotografie obletěly svět a k vidění byly v roce 2004 i v Praze. Bhópálská tragédie se stala i námětem románu Zvířetovi lidé (česky 2009), jehož autor Indra Sinha našel pro hlavního hrdinu předobraz v jedné z obětí katastrofy. 

Stovky těch, kdo v roce 1984 katastrofu přežili, v červenci 2012 uspořádaly vlastní Bhópálskou speciální olympiádu. Všichni soutěžící, z nichž nejmladším bylo pět let, jsou od narození postižení, většinou mozkovou obrnou nebo mentální retardací.