Rodina

Jaký smysl má rodina?

Jejím hlavním smyslem je reprodukce. Usnadňuje lidem péči o děti a jejich výchovu, je biologicky důležitá pro zachování lidstva. Je to první a dosti závazný model společnosti, s jakým se dítě setkává. Formuje jeho osobní vývoj i postoj ke všem dalším skupinám, snaží se formovat dítě podle vlastní tradice, rodinné normy se vždy nějak odchylují od norem průměrných.
V minulosti bylo provedeno mnoho pokusů o přesunutí rodičovské péče na jiné osoby či skupiny, ale nikdy se tato řešení v praxi neujala. Dítě ke svému vývoji potřebuje kromě zajištění primárních potřeb (teplo,nasycení),také stabilní prostředí(domov) a přítomnost stabilních osob (rodičů). Rodiče by měli být na jeho vývoji vysoce citově angažováni.
Dítě i rodič se spolu ztotožňují, podporují se, spoléhají se na sebe, dostávají se do konfliktů. Rodiči na dítěti velmi záleží, vnímá ho jako jedinečné, zvláštní, je jím fascinován.
Vztah rodičů a dítěte vzniká už před porodem. Dítě reaguje na podněty způsobené chováním a pohyby matky. Také matka již dlouho před porodem vnímá plod ve svém těle. Například pozná jeho temperament. Předpokládá se, že dítě vnímá tlukot matčina srdce a rytmus jejich kroků. Obojí dítě uklidňuje a tak i po porodu drží matka dítě hlavičkou u svého srdce a přechází s ním, když ho chce uklidnit.
Rodiče už před narozením dítěte preferují chlapce (například v USA dvakrát víc rodičů). Když rodiče charakterizují dítě den po porodu,h odnotí holčičky jako menší, hezčí, roztomilejší,více podobné matkám. Synové jsou větší, silnější, koordinovanější, pozornější.

A co současná rodina?

Pro industriální společnosti naší doby jsou příznačné tyto trendy:
• tendence odkládat sňatky a rození dětí na co nejpozdější dobu
• větší míra zakládání neformální rodiny, tedy bez legálního sňatku (tato nesezdaná soužití jsou spokojenější než sezdané páry, ale v čase méně stabilní)
• zvyšování rozvodovosti
• pokles dalších manželství po rozvodu
• tendence omezovat počet dětí v rodině, případně nemít děti vůbec
• prodlužování doby, po kterou žijí děti a rodiče spolu(neplatí pro USA)

Téměř všechny tyto trendy ukazují na sílící prosazování individuálních zájmů nad zájmy rodinné.

II.
Rodina si vytváří určité podsystémy pro různé účely. Asi nejdůležitější jsou tři z nich:
1. manželský
2. rodičovský
3. sourozenecký
Manželský podsystém je spojenectví ženy a muže,k e kterému by dítě nemělo mít přístup.
Rodičovský podsystém zabezpečuje naplnění potřeb dítěte (výživa, ochrana. Rodiče vystupují k dítěti jako přirozená autorita.
Má-li být rodina funkční, musí být každému z příslušníků rodiny jasné hranice mezi jednotlivými podsystémy. Ty musí být za určitých okolností překročitelné.

III.
Rozvod má stránku ekonomickou, právní, rodičovskou, psychickou a sociální. Přičemž doba, po kterou se všichni členové rodiny vrací do normálního způsobu života, může být až šest let. Také doba, kdy soud zvažuje schválení či neschválení rozvodu, může být pro všechny velmi nepříjemná. V roce 1970 naše soudy vyhověly 90% žádostí o rozvod, v roce 1993 pouze 75%.
V současné době je výběr partnera čistě osobní záležitostí, jakýkoli zásah do výběru partnerů by mohl být chápán jako zásah do soukromí. V minulosti byla volba partnera posuzována podle různých pravidel, takže i tímto se přispělo k snížení rozvodovosti. K růstu rozvodů přispívá i měnící se životní styl společnosti. V dnešní době se hodně prosazuje motivace, hlavně v zaměstnání. S tím spojená případná změna bydliště určitě neprospívá ani neupevňuje manželské vztahy.
Přesto jsou rozvody spojeny hlavně s emocemi. Návrhy na rozvod jsou v současné době podávány převážně ženami, které jsou v manželském svazku citově angažovány více než muži. Jsou tedy rodinným soužitím častěji stresovány, a proto na konflikty v manželství reagují rozvodovým řízením.
Zajímavou příčinou rozvodu je bezesporu nevěra. Je to samozřejmě velmi častý důvod k ukončení manželství, přestože u soudu je tato příčina uváděna pouze 3% rozvádějících se manželů. Ten, kdo se nevěry dopouští, ji i u soudu tají, aby se nepoškodil.
Rozvodem je samozřejmě poškozeno i dítě, které tímto aktem ztrácí jednoho z rodičů, většinou otce (dítě se ve valné většině případů svěřuje matce, i když ta je někdy méně způsobilá správné výchovy dítěte, než otec).
Během rozvodu se oba partneři často chovají úplně jinak, než jak se chovali během manželství. Rozvod by se dal charakterizovat za jakýsi stav ohrožení, během něhož k sobě oba partneři chovají velmi silné antipatie. Pomlouvají se, navzájem si ubližují a výčitky neberou konce. Svalují tak vinu za rozvod na toho druhého.
Asi nejhůř prožívá rozvod dítě. Jemu se nemění pouze rodinné zázemí, ale často i vztah k rodičům. Samozřejmě oba partneři mohou navštívit jakoukoli poradnu, ale pro děti je tato pomoc zcela výjimečná. Psychické reakce dětí na rozvod jsou často skryté, avšak jejich závažnost není o nic menší než u dospělých. Upadají do depresí, cítí se zavrženy, nechápou, proč se rodiče rozvádí, takže jejich fantazie pracuje na plné obrátky. Staví se na stranu jednoho z rodičů, a toho druhého zavrhují.
Vyskytují se případy, kdy se až po rozvodu objeví u otců větší zájem o své dítě, které do té doby zanedbávali. Je to asi způsobeno tím, že se po rozvodu cítí jaksi vystrčeni, a s pomocí dítěte by opět rádi vrátili zpátky svůj manželský život. Často se stává,ž e se rozvrácená rodina dá opět dohromady.

IV.
Statistika: v roce 1994 bylo uzavřeno 66 033 sňatků

Nejčastější věk,ve kterém se uzavírají sňatky

ženy muži
19 a méně let 9,1% 33,2%
20 - 29 let 67 % 50,4%
30 a více let 23,7% 16,3%

Proč se vlastně dva lidé vezmou?

Průzkumy dokázaly, že:
Očekávání žen jsou tato:
1)Posedět a popovídat
žena čeká,že muž bude poslouchat její běžné starosti. Případně,že se i on svěří se svými problémy.
2)Duševní porozumění
žena chce s mužem sdílet i ty nejniternější pocity bez obav, že budou nějak zlehčovány či ironizovány.
3)Vycítit, co žena potřebuje
žena chce,aby muž poznal, co ona potřebuje, a aby k tomu zaujal určitý postoj.Chce, aby ocenil vše, co pro rodinu dělá.
4)Láska
žena chce být trvale milována.

Očekávání mužů jsou tato:
1)Uvařeno, uklizeno
muž čeká, že domácnost bude v dobrém stavu a že mu žena vytvoří příjemný domov, ve kterém budou uspokojeny všechny jeho potřeby.
2)Neobtěžovat s problémy
muž čeká, že provoz rodiny poběží bez jeho zvláštního přičinění.
3)Sex, kdykoli se mu zachce
muž se cítí pánem v sexuální sféře, nepočítá s tím, že by mohl být odmítnut.
4)Obdiv stále
muž čeká, že rodina bude obdivovat vše co udělá jak pro rodinu, tak v zaměstnání.

Samozřejmě, že k výběru partnera přispívá mnoho dalších aspektů. Mnoho výzkumů prokázalo, že muži kladou ve všech kulturách důraz na mládí a vzhled partnerky. Také ženy téměř bez výjimky očekávají, že muž bude starší a bude schopen rodinu finančně zajistit.
Je také prokázáno, že se při vybírání partnera dává přednost stejné sociální vrstvě, stejné rase a náboženství. Sňatky takto homogenní jsou statisticky úspěšnější.

A co samotná svatba?

Jiný kraj, jiný mrav. Toto tvrzení platí samozřejmě i o svatbách. Existuje mnoho různých tradic a zvyků, které se dodržují. Dodnes se někde považují určitá roční období za zvláště vhodná pro svatby. Ve středověku bylo u nás mnoho svateb o masopustě a po skončení žní. Klasická staročeská svatba měla mnoho fází, které však už od počátku zdůrazňovaly budoucí postavení v rodině. Muž má být ve všem první, žena jako druhá. On se má stavět ke všemu aktivně, ona pouze přihlížet. Zvláštní postavení měl družba, který vlastně celou svatbu zprostředkoval. Domlouval věno, jménem ženicha žádal o nevěstu, připomínal snoubencům, že mají ctít rodiče, vykupoval nevěstu za koláč, celou svatbu vyprávěl různé příběhy, které měly novomanžele poučit. Je tedy zřejmé, jak se během celého obřadu snoubenci projevovali jen velmi málo. Všechna vyjádření obstaral družba, takže se nemohlo stát, že se rodiče nebo snoubenci nebudou moci pro pohnutí vyjádřit.
I přes to, že se současná svatba od té staročeské velmi liší, našli bychom i zvyky, které z tohoto období přetrvaly. Například se uchovalo házení rýže na novomanžele, nebo na venkově se dává nevěstě na hlavu po obřadu čepec místo věnečku, jako znak toho, že už není svobodná.
V dnešní době se partneři vybírají sami, družba neexistuje. Polovina žen, které se vdávají, už v té době čekají dítě. Právní pozice muže a ženy je stejná, sňatek je možný i bez souhlasu rodičů. Finanční podpora starší generace sice přetrvala až do dneška, ale nemluví se o ní veřejně jako o věnu u nevěsty, a o majetku u ženicha.
Svatba sama o sobě je velké psychické napětí, takže už při malé chybě rodiče a snoubenci panikaří a vybuchují. Mnozí trpí migrénami a nevolnostmi.

V.
. původní použití - emancipato = římské právo, otec propouští dítě ze své moci, dítě
se stává svéprávným
. později emancipace otroků (vyhlásil Lincoln roku 1862)
. emancipace katolíků v Anglii = katolíci mohli být členy parlamentu a státního úřadu,
rok 1829
. emancipace žen = hospodářské,společenské a politické zrovnoprávnění s muži
. feminizace (z latiny, = poženštění,vznik pohlavních ženských znaků u muže, opak
maskulinace), ženské hnutí za zrovnoprávnění
. v Ústavě z roku 11.7.1960 čl.XX odst.3 muži a ženy mají stejné postavení v rodině,
práci a veřejné činnosti.
Proces ženské emancipace začal už dlouho předtím, než byl feministickým hnutím za první Francouzské revoluce deklarován. Už za renesance ženy dělaly práce, o které muž neměl zájem. Prodávaly plátno, obchodovaly na tržištích s kořením, šily a prodávaly punčochy, rukávce a okruží.
Hnutí za ženskou emancipaci formulovalo své cíle nejprve v Anglii a Francii. V roce 1791 byl vydán v Paříži spisek "Práva ženy a občanky", který je považován za první krok k nastupujícímu feminismu. Žádala se v něm naprostá rovnost mužů a žen, a mimo jiné i právo na naprostou svobodu ve výběru partnera.
Již za Velké Francouzské revoluce vznikly první ženské legie, které ale byly Konventem rozpuštěny. Byl uzákoněn rozvod(1792), ale manžel měl právo na mužské potomky, pokud byli starší sedmi let., a žena byla rozvodem znevýhodněna ekonomicky. Avšak za Napoleona, roku 1816 byl rozvod opět zrušen. Také v Anglii začal boj za ženská práva a posupně jeho síla předčila Francii. V Anglii dosáhly ženy právo na svůj vlastní majetek roku 1870 . Zakládaly se vyšší školy pro ženy, první anglická lékařka promovala roku 1865. Na přelomu století se bojovalo za volební právo žen, avšak to bylo uzákoněno až po druhé světové válce a mělo mnoho podmínek (stáří nad 30 let, ženy musely mít vzdělání, musely být vdané a starat se o domácnost. Na přelomu 19. a 20. století začaly pracovat ženy v průmyslu, takže se jim domácí práce stala přítěží. To vedlo k většímu tlaku ženských hnutí a také v rodinách vyvolávalo větší napětí.
Zdálo se, že feminismus vyvrcholil v sedmdesátých letech 20.století, ale přesto k definitivnímu vyrovnání ještě nedošlo. V osmdesátých letech přišla výrazná protifeministická vlna, feminismus byl kritizován z konzervativních pozic. Tento pokus byl však charakterizován jako pokus vrátit ženy ke sporákům a výchově dětí.
Postavení žen však nemůžeme hodnotit pouze v rámci rozvinutých států. Například v arabských zemích je někdy žena v postavení srovnatelném se středověkem. Někde ještě existuje polygamie, i když je na ústupu. Muž je pánem rodiny, žena je považována za bytost méněcennou. Musí se zahalovat, aby nevzbuzovala mužskou žádost. Ve všem ,co podniká mimo dům musí být kontrolována mužským členem rodiny.Ž eny mají mnohem horší přístup ke vzdělání. Partnera ženě vybírají mužští příslušníci rodiny, žena může pouze s vybraným mužem nesouhlasit. Nově přivdaná žena je podřízena své tchyni. Žena může navštěvovat pouze ženy, a to jen v ženské části domu. Nákupy obstarává také muž. Muž se může rozvést tak, že třikrát pronese rozvodovou formuli. Žena,chce-li rozvod, musí požádat soudce o přezkoumání důvodů.
V poslední době roste tlak podporující návrat k pravověrným náboženským tradicím, tedy i k tradiční podobě rodiny.