Alternativní školy

Alternativní školy jsou někdy nazývány školy hrou, protože jsou to školy s jinými metodami a organizací výuky a obvykle se skutečně snaží o přiblížení učiva formou hry, diskuse, problémových úkolů a podobně.

Pojem alternativní má základ v lat. Alter, což znamená druhý a předpokládá volbu jedné možnosti ze dvou a více eventualit. Alternativní vzdělání je spojení užívané v různých významech – jeden z nejobecnějších říká, že se jedná o vzdělání odklánějící se od hlavního proudu, někdy taky nabízející dítěti různé cesty (alternativy) poznávání, či různá řešení problémů (úkolů) apod.
Alternativní školy jsou potom ty, které pracují na základě partnerského přístupu k dětem a respektu k jejich individuálním potřebám.
Podle pedagogického slovníku Průchy, Walterové a Mareše je odlišnost ve specifičnosti obsahu vzdělávání, organizace výuky, hodnocení vzdělávacích výsledků žáka aj. Pojem alternativní škola nelze tedy vztahovat pouze k soukromým školám, resp. K typu zřizovatele školy, protože nestandardní mohou být i některé školy státní.

1. Alternativní škola je zaměřena pedocentricky. To znamená, že výchova se zaměřuje na osobu dítěte a škola vykonává všechny výchovné činnosti v souladu s individualitou dítěte.
2. Alternativní škola je aktivní. Podle okolností uplatňuje některé z mnoha vyučovacích forem (např. formu rozhovoru, skupinové a individuální práce atd.). Nejvyšším cílem je přitom rozvoj aktivity a odpovědnosti žáka. Aktivní škola považuje kreativní uměleckou činnost a tělesný rozvoj za nepostradatelné momenty výchovného procesu.
3. Alternativní škola usiluje o komplexní výchovu dítěte. Vedle intelektuální složky rozvoje přikládá důležitost oblasti emočního a sociálního rozvoje jednotlivce.
4. Alternativní škola je chápána jako „společenství“. Formy a postupy jsou vytvářeny společně jak žáky, tak i učiteli a rodiči.
5. Alternativní škola je chápána podle principu „z života pro život“, tj. cílem školního vzdělávání je zapojení žáků do světa práce a úsilí o rozšíření edukačního prostředí nad rámec školní třídy.

U nás existuje několik typů alternativ. Některé spol. znaky:
*neudusit přirozenou touhu po vzdělávání
*přátelský vztah mezi učitelem a dítětem, podporování kvalit i originalit žáků a respektování (chyba je stupeň učení,ne přestupek)
*spolupráce s rodinou dítěte
*co nejaktivnější zapojení dítěte ve výuce

Člověk si zapamatuje:
10% toho , co slyší
15%toho, co vidí
20% toho co současně vidí i slyší
40%toho, o čem diskutuje
80%toho, co přímo zažije, nebo dělá
90%toho, co se pokouší naučit druhé

*propojování předmětů( k pochopení souvislostí a využitelnosti poznatků)
*prostředí uzpůsobeno dětem
*vyučování bez zvonění, ale podle momentálního zaujetí či únavy dětí ( proč končit uprostřed zajímavé činnosti a proč nedopřát oddech tam, kde je třeba)
*slovní hodnocení

Přehled alternativ dostupných v naší republice:
- Waldorfská zakladatelem je Rudolf Steiner: vytvořil filozoficko - pedagogickou soustavu o výchově člověka. Tato koncepce je nazývána antroposofie (- učitel si s každým dítětem ráno podá ruku)
- vyučování se dělí na tři části: rytmickou, hlavní a vypravovací
- děti se nejprve učí psát, teprve potom číst. V matematice se postupuje naopak rychleji.
- děti se učí hře na flétnu, cizímu jazyku a mají dva zvláštní předměty - formy a eurytmii /je pohybové ztvárňování hudby a řeči/
- místo učebnic jsou užívány encyklopedie, vědeckopopulární literatura a pracovní sešity dětí
- maximální rozvoj aktivity žáků
- velkou úlohu hraje výchova náboženská v duchu křesťanské morálky)
- Montessori je nazván podle Marie Montessoriové: italské lékařky, pedagožky, průkopnice mírového hnutí a organizátorky boje za práva dětí a žen(- výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách)
- není vhodná pro děti hyperaktivní!
- dítě pracuje svým vlastním tempem, na zvolené práci
- Daltonská založila americká učitelka Helen Parkhurtová(veškeré studium se zakládá na samostudiu, ve škole je knihovna a spousta pomůcek)
(Tyto tzv. reformní školy ve světě vznikaly v 1. pol. 20. stol.)
- Církevní školy mají ve světě dlouhou historickou tradici, po roce 1989 působí znovu i v českém školství.
- Začít spolu
- Zdravá škola (-pohoda prostředí
- zdravé učení / smysluplnost, možnost výběru, spoluúčast, spolupráce, motivující hodnocení, přirozenost, klidná a otevřená atmosféra, samostatnost žáků, zaujímání vlastních postojů, hledání konstruktivních nápadů, uvědomění si odpovědnosti za své konání, podpora zvídavosti a spontánnosti, respektování potřeb jednotlivce, rozvoj komunikace, práce je zadávána podle schopností jednotlivce, snaha o integraci postižených, chyba je jedním ze stupňů učení…/
- otevřené partnerství /škola je modelem demokratického společenství, pořádá různé akce./
- pohyblivá délka vyučovacích hodin
- netradiční uspořádání třídy
- žákovský parlament, dětský rozhlas, noviny
- informace o dětech poskytovány rodičům v přítomnosti dítěte
- rodiče se mohou zúčastňovat hodin formou asistence
- Integrovaná tematická výuka ( výuka probíha ve věkově smíšených skupinách)
(vznikají v posl. Desetiletích a často staví na zkušenostech reformních škol a na nových vědeckých poznatcích z psychologie a pedagogiky apod.)

-Domácí vzdělání (- rodič své dítě zná, ví tedy jak ho motivovat.Nemusí dítě známkovat, ani testovat, protože ho zná, a navazuje na učivo , které už dítě zvládlo.
- rodič se musí postarat, aby se dítě stýkalo se svými vrstevníky
- rodiče mnohdy nezjistí, zda učí dítě dobře,proto je dobré srovnávat s kamarády ze školy).

Hlavním úkolem reforem je změnit vztah žáků ke škole a vzdělání a rozvíjet co nejlépe osobnost dítěte.
Historický přehled zajímavých alternativ ve vzdělání:
*14./15. stol. Vittorino da Feltre- Dům radosti-vybudoval školu v přírodním prostředí,ve kterém se snažil harmonicky rozvíjet tělo i ducha svých žáků, podporoval tvořivost, odstranil tresty,vyučování bylo vedeno tak, aby žáci látce rozuměli.
*16.stol. Michele de Montaigne-odmítal jednostranné přeceňování vzdělání, memorování a scholastiku, doporučuje samostatně myslet a rozhodovat se, samostatnou činnost žáka, podporování víry ve vlastní schopnosti.
*17.stol. J. A. Komenský-pansofická škola v Blatném Potoce- respektování individuálních zvláštností žáků, aktivní a přirozené vyučování( hry, tělocvik, divadelní představení), ve škole byly na stěnách obrazy.
*18.stol. Jean Jacques Rousseau – přirozená výchova-prosazoval humanizaci, volný a přirozený vývoj dětí, reagování na podněty dítěte, výchovu nepoznamenanou soudobou kulturou, a leč v souladu s přírodou.
*19.stol.Lev Nikolajevič Tolstoj-svobodná výchova v Jasné Poljaně –vytvořil systém volné výchovy bez domácích úloh, pamětního učení a trestů.Koncepce bez učebního plánu umožňovala svobodnou volbu předmětu, obsahu i metody učení.Děti měly úplnou volnost pohybu a příchodu i odchodu z vyučování.Učitel měl být žákům partnerem.
*přelom 19. a 20. stol.-ideály svobodné výchovy pronikají i do státních institucí
*20. a 30. léta 20.stol.-vznikají reformní školy: montessori, waldorfská, daltonská, jenská (dnes jsou jenské školy především v Holandsku.Jenská škola je chápána jako spol. s rodinou atmosférou.Vzhled učeben se blíží vzhledu dětského pokoje.Pracuje se podle týdenních plánů a využívá se 4 zákl. ped. situací:
-her
-práce-formou skupinového vyučování /týká se i čtení, psaní, počítání/-novou látku představuje dětem učitel, opakování mají na starost zkušenější žáci odpovědní za mladší svěřence.
-rozhovorů
-slavností-slavnosti rána,přijímání nových žáků, narozenin či vánoc, dramatická představení apod.
- pedagog nesmí narušovat aktivitu žáků, má být pedagogickým optimistou a má mít rád děti), freinetova (pracovní plán na těchto školách vytvářejí s pomocí učitele žáci-není tedy pevný a existují vedle něj i plány individuální.Neexistuje zde výklad učitele před celou třídou , ale besedy, rozhovory, výstupy dětí, skupinová a individuální práce.Hodnocení je slovní a podílí se na něm i děti.problémy a návrhy se řeší prostřednictvím pravidelných shromáždění třídy a pomocí nástěnných novin.Nyní je nejvíce těchto škol ve Francii, pak Holandsku a Belgii.Děti si dopisují s dětmi z jiných škol.),winnetská sostava (učivo je pro všechny stejné , ale každý se je učí sám, aby mu mohl věnovat tolik času, kolik potřebuje.Každý má seznam učiva, jež by měl zvládnou za dva roky-pokud zvládne v testech vše, pokračuje dál.Tvůrčí činnost provádějí děti společně.)
Pokusné a reformní školy vznikali i u nás a byly motivovány stavem školní praxe.Reformní snahy byly násilně přerušeny roku 1948.
*60. až 80. léta- objevuje se i vlna antipedagogiky ( dítě by nemělo být chápáno jako nehotová bytost,ale měla by být respektována jeho svoboda.Rodiče nemají děti omezovat zákazy a trestat.),objevují se bouřlivé diskuse o funkci výchovy.V USA,Velké Británii a dalších západních zemích vznikají volné školy, inspirované Summerhillskou koncepcí A. S. Nelila (Vyučování není povinné, kdo se ale zapíše do nějakého kurzu, musí jej navštěvovat pravidelně, jinak ho ostatní děti mohou navrhnout na vyloučení.Daná pravidla jsou závazná a hlas dítěte má stejnou váhu, jako hlas dospělého.Trestem za porušení pravidel je práce ve prospěch celku.Demokracie se zde tedy učí praxi.)
Vývoj různých alternativ byl v západních státech a USA plynulý, proto se zde alternativní škola stala přirozenou součástí školních systémů.


Standardní školy reprezentují určitou většinově zavedenou normu, standart, předepsaný vzor.Samozřejmě platí, že od běžného standardu se mohou odchylovat, a tedy fungovat jako alternativní, i některé ze státních škol-např. základní školy s rozšířeným vyučováním (matematiky a přírodních věd, cizích jazyků ,tělesné výchovy aj.)

ŠKOLY V USA

Smluvní škola je veřejná škola, se zaměřením na vyšší samostatnost.Tyto školy jsou přístupny všem žákům, bez ohledu na bydliště. Je totiž u nás málo známou skutečností, že v USA platí tzv. Rajonizace, tj. podle úředních nařízení děti musí zpravidla chodit do té školy, která je nejbližší jejich bydliště.

Magnetové školy nabízejí specializované kurikulum, např. se zaměřením na uměleckou výchovu (hudební, dramatickou, taneční), na informatiku nebo na přírodovědné předměty aj.

Škola bez ročníků všichni žáci jsou sdruženi ve skupinkách nebo třídách ne podle věku,ale na základě svých vzdělávacích potřeb, zájmů a schopností.

ŠKOLY NA SLOVENSKU

Škola dokorán je orientován na humanizaci vzdělávání a rozvoj osobnosti dětí, zejména na základě psychologické teorie J.Piageata.


Negativní stránky:
Ukazuje se , že ideologie individualismu u alternativních škol má své negativní stránky.U části žáků vznikají frustrační pocity z toho, že se ve škole nic soustavného nenaučili, že nebudou schopni se vyrovnat absolventům jiných škol.Také část rodičů se obává, že přehnaná volnost žáků na těchto alternativních školách vede k nižší úrovni vzdělávacích výsledků, např jestliže žáci smějí přesvědčit učitele aby jim neukládal domácí úkoly, apod.

Naopak v těch alternativních školách, v nichž se uplatňuje vyšší míra autority učitelů a disciplinovanosti žáků, je dosahováno lepších vzdělávacích výsledků a celkové kvality škol.(To je prokazováno z britské inspekční zprávy srovnávající katolické a ostatní sekundární školy podle Morrise, 1998).

Škola bez ročníků - vzdělávací výsledky (měřené speciálními testy a posuzované i podle známek) se v obou typech škol nijak významně nelišily. Důležité rozdíly jsou spjaty s úlohou učitelů ve škole bez ročníků – ti jsou nuceni věnovat mnohem více času pro plánování vyučování, nezbytná je mnohem větší mezioborová spolupráce učitelů.Celkově je tedy práce učitelů ve školách bez ročníků mnohem obtížnější než na obvyklých školách.
Kombinované třídy-mezi kombinovanými a klasickými třídami nejsou zjišťovány významné rozdíly ve vzdělávacích výsledcích dosahovaných žáky.Avšak přece jen se dosahují nějaká negativa v případě kombinovaných tříd.
Především jde o zátěž kladenou na učitele v kombinovaných třídách
Američtí odborníci dále konstatují, že učitelé se nemohou věnovat žákům z různých ročníků stejně intenzivně, nemohou tedy probrat učivo se stejnou důkladností jako v klasických třídách.

Veenmanová (nizozemská expertka ,jež se zabývá kombinovanými třídami) dokládá svými nálezy, že : neexistuje žádný důkaz pro tvrzení, že by se žáci v kombinovaných třídách učili méně kvalitním způsobem než žáci v klasických třídách.
• tráví více času na individuální práci než v standardních třídách
• jejich styl učení je flexibilnější
• není prokázáno tvrzení, že by se tito žáci méně soustředili na učení než v standardních třídách

Specifické rysy malotřídních škol lze stručně shrnout (podle Emmerové 2000 ) takto:

• Třídy malotřídních škol jsou početně malé, učitel se tedy může věnovat více jednotlivým žákům a ti mají více příležitosti se projevit
• Vyučování vede ku spolupráci a rozvoji komunikace
• Ve věkově smíšených třídách se mladší děti mohou učit od starších
• Vztahy v učitelském kolektivu jsou těsnější a otevřenější a učitelé znají všechny žáky
• Učitelé mají větší kontakt s rodiči žáků, obvykle znají i jejich zázemí aj.
• Organizace výuky klade vyšší nároky na učitele, na které nejsou studiem na fakultách připravováni.