Druhy Alternativních škol

Druhy alternativních škol

Ve světě v současnosti existuje mnoho typů alternativních škol.
Podle Průchy je možné rozlišit tři hlavní skupiny:

1. klasické reformní školy (waldorfské, jenské, montessoriovské a freinetovské)
2. církevní školy
3. moderní alternativní školy

Waldorfské školy

- škola byla založena R. Steinerem roku 1919 v obci Waldorf u Stuttgartu. V dnešní době existuje v různých zemích světa přes 500 škol Činnost škol vychází ze Steinerovy antroposofické filosofie, která z pozorování světa a člověk postupuje k základům lidské existence a uvědomění si pravé podstaty člověka.
-jsou organizovány jako školy svobodné, jež mají podporovat individuální nadání a tvořivý duchovní život. Plně organizovaná škola je 12-ti letá, integrovaná, koedukační (pro obě pohlaví). Většinou je k ní připojena mateřská škola a následně 13. ročník pro přípravu k maturitě. Je řízena učitelskou samosprávou ve spolupráci se sdružením rodičů, školy jsou soukromé.

Cílem je být školou současnosti a přitom vychovávat pro budoucnost. Usiluje se o výchovu ke svobodě, rovnosti a bratrství, o výchovu ke zdraví, o rozvoj osobnosti, probuzení věcného zájmu, svobodné vůle k učení a tvůrčí činnosti.
Vyučovací předměty se rozdělují n tzv. hlavní a vedlejší. Děti nedostávají známky ale slovní ohodnocení – to zahrnuje ocenění, pochvalu, uznání, ale i analýzu chyb. Důležitý předpoklad pro existenci školy je úzká spolupráce s rodiči. Významný prvek této spolupráce jsou „měsíční slavnosti“, při kterých žáci a učitelé představují rodičům výsledky svého měsíčního úsilí.

Školy Montessori

Této typ školy založila, italská lékařka, pedagožka, propagátorka mírového hnutí a boje za dětská a ženská práva, Marie Montessori, která vytvořila specifický systém antiautoritativní pedagogiky.

Výchovná práce je zde založena na principu pedocentrismu a spontánního sebe rozvíjení dítěte. Vychovatel zůstává v pozadí a usiluje o to, aby se dítě co nejvíce projevilo a prosadilo, bylo nezávislé a samostatné. Vychovatel by měl respektovat tělesný a duševní rozvoj, který se uskutečňuje v určitých intervalech, tzv. senzitivních fázích.

Vhodně didakticky upravené prostředí umožňuje, aby absorbující duch dítěte přijal nabídku a aby se tak uskutečnil proces sebe rozvoje. Při práci i volné hře jsou i malé děti schopné soustředit se mimořádně silně a dlouho svou pozornost na určitou činnost. Tento jev popsala jako fenomén polarizace. Vyučování je ve věkově smíšených skupinách (v rozpětí tří let)
Individuální pokroky jsou zaznamenány do speciální osobní knihy.

Cílem její koncepce je normální svobodný přirozený vývoj dítěte. Podle M. M. v sobě každé dítě nosí vlastní individuální stavební plán a vlastní síly pro svůj vývoj.

Jenské školy

Rozvíjejí se na základě první jenské pokusné školy Petra Petersena, profesora pedagogiky a ředitele ped. Ústavu při univerzitě v Jeně v pol. 20. let. Jenský plán vychází ze souhrnných snah hnutí nové výchovy.

Škola = školní obec a v desetileté škole jsou žáci rozděleni do čtyř kmenových skupin. Práce ve skupinách se řídí týdenním plánem, který je sestaven z pedagogických situací.
Používají se zde obecné prostředky učení: rozhovor, hra, práce, slavnost. Cílům obsahu a způsobům práce je přizpůsobeno prostředí. Škola má mít charakter „školního domova“, školní třída „školního obytného pokoje“.

Cílem je vytvořit pedagogickou atmosféru, vytvořit nové vztahy spolupráce a spolužití mezi žáky a učitelem, i žáky navzájem. Cíle výchovy a vzdělání má být dosahováno na základě vzájemné pospolitosti. Zrušila se struktura klasických tříd a základní formou se stala skupina

Freinetovské školy

Tyto školy pracují na principech realizovaných Célesinem Freinetem – francouzský učitel venkovské školy. Rozvíjel mezi učiteli všech druhů skol hnutí tzv. moderní školy.

Úkolem učitele je vytvořit podnětné vyučovací prostředí, materiál i techniky výuky. Školy mají mít pracovní charakter. Práce je nejdůležitějším principem.
Praktická práce nesmí být oddělována od práce duševní. Proto se tvoří tzv. pracovní ateliéry.

Práce má často individuální charakter. Nové zkušenosti si žáci osvojují prostřednictvím tzv. mimoškolního pozorování.

Nemají pevně stanovený učební plán, ale sestavuje se společný týdenní pracovní plán a individuální pracovní plány činností pojednávané na začátku týdne s učitelem.
Pro freinetovské školy je typická spolupráce mezi žáky, učiteli i rodiči. Děti se mohou svobodně kriticky vyjadřovat ke všem jevům ve třídě prostř. Třídní rady nebo nástěnných novin.


Mimo těchto uvedených klasických reformních škol se v současnosti rozvíjejí další alternativní školy. Označené J. Průchou „moderní alternativní školy“
Nerozšířenější skupiny jsou:

-školy s otevřeným vyučováním
-školy s volnou architekturou
-školy bez ročníků
-cestující školy
-odenwaldské školy

http://www.montessori-olomouc.cz/metoda_montessori.htm
http://www.phil.muni.cz/ped/cz/view.php?cisloclanku=2003110412
http://www.seminarky.cz/search.php?katid=107
http://www.icmck.cz/index.php3?submenu=11