Společenské role výchovy

Společenská role výchovy

Z hlediska sociologie výchovy se výchova chápe jako komplexní příprava člověka pro život, to znamená pro plnění sociálních rolí, do nichž člověk během svého života bude vstupovat. Člověk po celý život „zraje“ nejen biologicky a psychicky, ale i sociálně. Učí se rolím odpovídajícím jeho věku, pohlaví a sociálním pozicím, které zaujímá. K hlavním funkcím výchovy a vzdělávání patří vedení jedince k plnění jeho aktuálních i budoucích sociálních rolí. Tuto funkci může výchova a vzdělání úspěšně plnit jedině tehdy, jestliže perspektivní role dokáže správně anticipovat, jestliže každého jedince skutečně připravuje pro ty, které jsou podstatné.
Na základě srovnávací analýzy podmínek a požadavků společnosti na jedné straně a dosavadních snah v pedagogické teorii a praxi na straně druhé lze vymezit nejtypičtější sociální role, ke kterým má výchova jedince soustavně připravovat:
• jedinec jako občan - příprava jedince na roli občana demokratické společnosti je především výchovou člověka, který:
o bude znát svá občanská práva a své občanské povinnosti,
o bude ochoten přispívat k rozvoji bohatství společnosti a její prosperity,
o bude odpovědný ve vztahu ke svým spoluobčanům,
o bude respektovat práva ostatních lidí a pravidla občanského soužití.
Na výchově jedince jako občana se podílí především rodina spolu se všemi stupni školské soustavy.

• jedinec jako pracovník - v systému sociálních rolí, které každého občana očekávají, stojí tradičně na důležitém místě role kvalifikovaného a úspěšného pracovníka. Profesní příprava je významná pro vychovávaného jedince, kterému zajistí existenci, uplatnění i seberealizaci, i z hlediska společnosti a jejího úspěšného fungování. Trh práce vyžaduje kvalifikované pracovníky s širokým profilem, kteří se uplatní v dělbě práce i v konkurenčním prostředí, anticipují vývojové tendence svého oboru a usilují o další profesní rozvoj a sebevzdělání, případně i rekvalifikaci. Úlohu vychovávat jedince jako pracovníka plní především školy zaměřené na profesní přípravu: střední odborné školy, střední odborná učiliště, odborná učiliště a vysoké školy. Základy profesní orientace se však vytvářejí již na základní škole.

• jedinec jako ochránce a tvůrce životního prostředí - příprava dorůstající generace na plnění této společenské role vede k akcentování ekologické výchovy, která v našem školství donedávna byla a do značné míry dosud je zanedbávána. Potřeba ekologické výchovy vyplývá z vysokého stupně narušení životního prostředí a ekologická péče se stává limitujícím činitelem přežití lidského rodu. Ekologická výchova má zabezpečit hluboké ekologické znalosti a odpovědné postoje každého občana, vedoucí k hledání a prosazování takových opatření, která pomohou konsolidovat ekonomickou situaci, zamezí další devastaci životního prostředí a povedou k jeho zlepšování.

• jedinec jako člen rodiny - k hlavním funkcím rodiny dnes patří funkce emocionální a funkce „tvorby domova“. Vyčleněním pracovních aktivit z rodiny, kdy většina jejích členů plní své profesní role mimo domov, ztratila rodina roli hospodářsky produktivní jednotky. Členové rodiny se stýkají stále méně, jejich orientace a profesní i volnočasové zájmy se stále více rozrůzňují. To může někdy vést až k vzájemnému odcizení, atomizaci nebo deprivaci dětí, která zvyšuje nebezpečí jejich deviantního chování. Jednou z podmínek fungování rodiny, výchovy dětí a spokojenosti člověka v osobním životě je odpovědný přístup k partnerství a rodičovství.

• jedinec jako tvůrce a uživatel kulturních hodnot - mladá generace musí být vedena k osvojování a přejímání kulturních hodnot společnosti, které bude kontinuálně rozvíjet a předávat dalším generacím. Potřeba negovat některé hodnoty a normy uznávané předcházejícími pokoleními je sice vlastní každé nové generaci, ale i negovat a vyvracet může člověk pouze to, co dobře zná, nikoliv to, o čem má pouze nejasné nebo dokonce nesprávné představy.

• jedinec jako uživatel volného času - jednou z nově se konstituujících pedagogických disciplín je pedagogika volného času. Zabývá se mimořádně důležitou součástí života dětí, mládeže i dospělé populace, a to obsahem, formami a prostředky edukačních aktivit pro kultivaci individuálně a společensky prospěšného využívání volného času. Výchova k hodnotnému využívání volného času plní i preventivní funkci. Dnes se stále častěji vyskytuje nežádoucí chování mládeže, jako je agresivita, vandalismus, životní styl zaměřený pouze na materiální spotřebu apod., a proto má mimořádný význam výchova snažící se pomáhat najít vhodné formy trávení volného času a jeho hodnotnou náplně. Repertoár činností pro volný čas je velmi bohatý, např. zájmové činnosti přírodovědné, kulturní a umělecké, sportovní a turistické, pracovní a technické. K realizaci zájmových činností slouží rozvětvený systém, od školských zařízení pro výchovu mimo vyučování a vzdělávání ve volném čase, přes různé formy celoživotního vzdělávání, až po kulturní a osvětová zařízení.

• jedinec jako účastník dopravy - neodpovědnost, bezohlednost, neznalost pravidel, neúcta k životu, spatný technický stav pozemních komunikací a dopravních prostředků nebo různé kombinace uvedených příčin? Doprava, zejména ve velkých městech, je místem, kde všichni účastníci silničního provozu mohou za malé chyby platit velkými následky a kde každé přecenění vlastních schopností a nedocenění nebezpečí může být tím posledním omylem v životě. Dopravní výchova se proto musí zaměřit nejen na seznamování žáků s pravidly provozu na pozemních komunikacích, a to jak pro chodce, tak pro řidiče všech druhů vozidel, ale především na výchovu k odpovědnosti, ukázněnosti, k ohleduplnosti k ostatním a respektování jejich potřeb.



Škola a její funkce ve společnosti

Škola je sociální instituce účelově vytvořená k realizaci řízené a systematické výchovy a vzdělávání. Fungování škol je významně ovlivňováno vzdělávací politikou státu, který školství z převážné míry financuje. Školství vždy bylo a stále je regulováno mnoha zákony, soustavami předpisů, vyhlášek
a nařízení. Současná škola plní tyto hlavní pedagogické funkce:
• Přispívá k celkovému rozvoji jednotlivce. Poskytuje mu takové poznatky a speciální dovednosti, které by nemohl získat pouhou zkušeností ze svého prožívání mimo školu.
• Prostřednictvím vybraných a didakticky zpracovaných poznatků seznamuje žáky s podstatou mnoha procesů a jevů a vede je k chápání příčinných souvislostí.
• Vede mládež k hodnotám a ideálům, které jsou ve společnosti zastíněny špatnými příklady dospělých a ochraňuje je před nepříznivými sociálními vlivy. Škola tak vlastně garantuje dětem a mládeži příznivé prostředí dříve, než jsou schopni si najít své místo ve společnosti.
• Podílí se na utváření mladé generace na základě určitých hodnot a norem. Škola má také potlačovat určité způsoby chování, které jsou ve společnosti přítomny, ale jsou společensky nepřijatelné (nesprávné, nevhodné).
• Připravuje mladé lidi k dalšímu vzdělávání potřebnému pro výkon profesí, k výkonu těchto profesí a k uplatnění na trhu práce.
• Škola je instituce, která je součástí životního prostředí dětí. Děti tráví ve škole značnou část každého dne, a to po dobu 10 až 12 let, event. i déle. Je to místo, kde děti žijí, vyrůstají a vyvíjejí se. Škola by proto měla být nejen profesionálně kompetentním zařízením pro edukaci, ale také místem, kde děti nacházejí příjemné prostředí k životu.

Sociologové vymezují čtyři následující funkce školy:
a.) funkce personalizační: škola formuje individuum jako samostatně jednající osobnost;
b.) funkce kvalifikační: škola vybavuje mladé lidi znalostmi a vlastnostmi nutnými pro vykonávání povolání;
c.) funkce socializační: člověk získává ve škole určité způsoby chování, názory, vytváří si obraz o sobě i o druhých, učí se zastávat různé role;
d.) funkce integrační: škola připravuje jednotlivce nejen pro jeho profesní život, ale i pro integraci do společnosti, pro činnost politicko-veřejnou, uvádí jedince do politického a právního řádu a učí jej tento řád akceptovat, ale i kritizovat.

Čím složitější je život společnosti, tím větší objem znalostí a dovedností si musí každý osvojit, aby se dokázal uplatnit. Čím větší je míra individuální svobody, tím víc záleží na osobní zralosti, zodpovědnosti a tvořivosti každého občana. Čím více se člověku nabízí možností, tím více správná volba závisí na jeho mravních a lidských kvalitách. Prostředky, které společnost věnuje na výchovu a vzdělání svých dětí, znamenají vklad do budoucnosti. Vzdělávací soustava v moderní společnosti musí významným způsobem přispívat k vysokému rozvoji lidských zdrojů jako jednoho ze základních faktorů společenského vývoje, protože ovlivňuje nejen kvalifikaci a flexibilitu pracovní síly, ale také schopnost inovace a změny, míru rozvoje a využívání nových technologií nebo způsob řízení
společnosti na všech jejích úrovních.