Předmět pedagogiky

Pedagogika je společenskovědní disciplína, která zkoumá významnou součást skutečnosti: záměrné ovlivňování vývoje osobnosti člověka. Toto záměrné ovlivňování má mnoho vzájemně spjatých podob, označovaných jako výchova, vzdělávání, učení, vyučování apod.

Pedagogika, stejně jako každá jiná věda, má svůj předmět.
• Je zaměřena na určitou oblast lidského poznání, kterou zkoumá pomocí odpovídajících metod. Obecně se vymezuje jako věda, jejímž předmětem je vzdělávání a výchova v nejrůznějších sférách života společnosti (Průcha)
• vědní obor, který zahrnuje teorii i výzkum v oblasti výchovy a vzdělávání. (Skalková)
• Podrobněji se pedagogika může charakterizovat jako společenská věda, která zkoumá podstatu, strukturu a zákonitosti výchovy a vzdělávání.Objasňuje výchovné jevy, procesy a systémy, v nichž probíhá cílevědomé, záměrné působení vychovatele, učitele, rodičů a dalších činitelů v aktivní interakci s vychovávaným subjektem.
• Studuje a kriticky hodnotí myšlenkové dědictví minulosti, sleduje vývoj školství, výchovy a vzdělávání v zahraničí a ve spolupráci s dalšími vědními disciplínami formuluje nové vývojové trendy pro různé oblasti výchovy a vzdělávání.

Základní pedagogické disciplíny

Obecná pedagogika zkoumá základní pedagogické kategorie a obecné zákonitosti výchovných procesů. Zabývá se především teoretickými a metodologickými základy pedagogiky, podstatou, podmínkami a zákonitostmi výchovných jevů. Na základě teoretických i empirických
poznatků všech pedagogických disciplin i dalších vědních oborů vyvozuje obecně platné normy. Jejím předmětem je i pedagogická terminologie.
Didaktika je věda o vzdělávání ve vyučování. Zkoumá otázky cílů, prostředků a obsahů vzdělání, organizačních forem a metod vyučování. Její součástí jsou i didaktiky jednotlivých předmětů.
Teorie výchovy je tradiční pedagogická disciplína zabývající se rozvíjením jedince v různých oblastech kultury a sociálních vztahů. Podle převažujícího zaměření se člení na různé složky (komponenty), jako je výchova světonázorová (filosofická, náboženská), výchova morální, právní, estetická, politická, ekonomická a pracovní, výchova tělesná (zdravotní a pohybová), výchova ekologická, výchova dopravní a další.
Sociální pedagogika zkoumá sociální vztahy v procesu výchovy a sociální kontexty výchovných jevů. Zabývá se i výchovou mimo vyučování a funkcionálním působením, to znamená vlivem sociálního prostředí na člověka. V některých pojetích zahrnuje i problematiku péče o sociální problémové jedince.
Teorie výchovy a vzdělávání dospělých (andragogika) řeší problematiku výchovně vzdělávacího působení na dospělé po skončení školní docházky. Zabývá se zejména studiem při zaměstnání, rekvalifikačními a dalšími formami vzdělávání dospělých. Vzděláváním občanů postproduktivního věku se zabývá gerontopedagogika.
Srovnávací pedagogika porovnává pedagogické teorie, výchovně vzdělávací systémy a školské soustavy různých zemí.
Dějiny pedagogiky zkoumají a vysvětlují vývoj pedagogických idejí, praktických výchovných norem, institucí a školských soustav. Důležité místo v dějinách pedagogiky zaujímají názory a koncepce významných pedagogických osobností a jejich vliv na pedagogické myšlení minulosti i současnosti.
Speciální pedagogika se zabývá teorií a praxí výchovy a vzdělávání dětí, mládeže i dospělých se speciálními vzdělávacími potřebami, vyplývajícími z různých druhů postižení. Dělí se na tyto obory:
• psychopedii, která je zaměřena na výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s mentální retardací a dalšími psychickými problémy,
• somatopedii, zabývající se vzděláváním dětí, mládeže a dospělých s tělesným postižením,
• tyflopedii (oftalmopedii), která se specializuje na výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých se zrakovým postižením,
• surdopedii, zaměřenou na vzdělávání dětí, mládeže a dospělých se sluchovým postižením,
• logopedii zabývající se vzděláváním dětí, mládeže a dospělých s vadami řeči,
• etopedii, která se orientuje na různé formy výchovy a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s poruchami chování.

Speciální pedagogika věnuje pozornost i vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení, jako je dyslexie (porucha osvojování čtení), dysgrafie (porucha osvojování psaní), dysortografie (porucha osvojování pravopisu), dyskalkulie (porucha osvojování počítání), dyspraxie (porucha osvojování praktických dovedností) a další. Mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se dnes zařazují i žáci mimořádně nadaní a talentovaní. Jejich speciální vzdělávací potřeby jsou ovsem kvalitativně odlišné. Nevyplývají z nutnosti kompenzovat určité poruchy, vady a další nedostatky, jako u žáků se zdravotním a sociálním postižením, ale naopak z potřeby rozvíjet jejich potencionalitu a umožnit jim dosáhnout maximální možnou míru rozvoje jejich výjimečných schopností. Vedle těchto tradičních“ pedagogických disciplín se v současnosti
konstituují a osamostatňují i některé další vědní oblasti, jako je pedagogická evaluace, technologie vzdělávání, pedeutologie (teorie učitelské profese), teorie řízení školství, pedagogická diagnostika a další.

Spolupracující vědní disciplíny

Biologie zkoumá člověka jako živý organismus podléhající zákonitostem zrodu a vývoje. Problémy živé hmoty, jejího vývoje či dědičnosti, které spadají do obecné biologie, se stávají základem pro řešení některých závažných pedagogických otázek.
Sociologie studuje lidskou společnost v jejím dynamickém vývoji. Snaží se o pochopení mnohostranných sociálních jevů a procesů a jejich vzájemných vztahů. S pedagogikou spolupracují dvě její aplikované disciplíny: sociologie výchovy a sociální pedagogika.
Logika je nauka o zákonitostech v lidském myšlení. Je potřebná v každé vědě při konstituování jejího pojmového aparátu, systému i metod. V didaktice je také zdrojem důležitých poznatků pro logicky správné uspořádání učiva.
Filozofie zkoumá principiální otázky bytí člověka, podstaty a smyslu jeho existence, zákonitosti jeho vědomí a poznávání. Je nezbytným východiskem pedagogického pohledu na svět a člověka. Aplikovaná disciplína je filosofie výchovy.
Etika řeší problematiku morálky, její funkce ve společnosti a v životě člověka a otázku mravních hodnot člověka, jeho mravních postojů ke skutečnosti a mravních vztahů. Zabývá například otázkami, co je to dobro, štěstí, svoboda člověka, jeho odpovědnost k sobě i k ostatním lidem. Je nezastupitelná při koncipování výchovných cílů, vzdělávacích obsahů i výchovných metod všech oblastí pedagogiky.
Estetika je věda, která se zabývá projevy a vnímáním krásna. Zabývá se krásou v přírodě, v umění i v sociálním prostředí. Estetické vnímání skutečnosti je jedním z významných přístupů ke světu směřujících ke kultivaci člověka.
Psychologie je věda o lidské psychice. Protože výchova působí hlavně na psychiku člověka, je pro ni psychologie mimořádně důležitá. Zvláštní význam mají pro pedagogiku psychologické obory jako pedagogická psychologie, sociální psychologie, vývojová psychologie a psychologie osobnosti.

Hraniční disciplíny

Na pomezí pedagogiky a spolupracujících vědních disciplín vznikly významné vědní obory, označované jako vědy hraniční, například:
Filozofie výchovy, která zkoumá výchovu ve vztahu k podstatě člověka a společnosti, ke gnoseologii a etice. Má hluboké tradice, neboť téměř všichni velcí filosofové se zabývali také výchovou jako jedním z nástrojů ke zdokonalení člověka a společnosti.
Ekonomie výchovy se zabývá se financováním školství a zkoumáním efektivity nákladů na vzdělávání.
Sociologie výchovy studuje sociální podmínky a sociální důsledky vzdělávání (např. vliv vzdělání na pracovní uplatnění, způsob života obyvatelstva, kriminalitu apod.).
Etika výchovy řeší složitou problematiku mravních vztahů ve výchovně vzdělávacím procesu. Jako etika učitelské profese se zabývá i otázkami práv a povinností učitelů a vychovatelů.