STVOŘENÍ ČLOVĚKA

První teorie se nazývá kreacionistická a tvrdí, že člověka, podobně jako celý Svět, stvořil Bůh během sedmi (resp. šesti - v neděli odpočíval) dní. Nevěří v takovou obrovskou shodu náhod, jejímž výsledkem by byla příroda a společnost tak, jak ji známe.
Bůh vytvořil člověka z hlíny a pojmenoval ho Adam. Stvořil pro něj zahradu Eden. Uprostřed ní stály dva stromy. Strom života a strom vědění. Bůh rozkázal Adamovi, že ze všech rajských stromů jíst může, ale ze stromu vědění nesmí, jedl by z něj, zemře. Adam byl sám a Bůh mu z jeho žebra vytvořil ženu Evu. V zahradě byl i lstivý had, který svou lstivostí přiměl Evu k tomu, aby snědla jablko ze zakázaného stromu. Eva přinesla jablka i Adamovi a ten je také jedl. Po snězení jablek zjistili, že jsou nazí. Zakryli se tedy fíkovými listy. Když se dozvěděl Bůh, že Adam s Evou jedli ze stromu vědění, vyhnal je z ráje.
Druhá teorie, která zde bude více rozvedena, se domnívá, že člověk vznikl vývojem (evolucí) z živočišných předků, tedy opic a lidoopů. Tato teorie zde bude dále popisována. Ve stručnosti řečeno tvrdí, že člověk vznikl postupným vývojem z jiných, dnes již neexistujících, druhů. Je nesprávné vnímat tuto vývojovou linii jako přímou a jasnou - podle dnešního výzkumu existovalo mnoho větví vývoje a v jeden časový okamžik mohlo existovat i několik druhů v různém stádiu vývoje.
Věda zabývající vznikem a vývojem člověka se nazývá antropologie. Antropogeneze (antropo = řecky člověk; geneze = začátek) je proces vzniku a vývoje člověka v biosociální bytost. (bio = život, sociální = společenská)
Ze živočišného předchůdce člověka (dryopithecus) se před 14 miliony lety odštěpily dvě vývojové větve:
1. lidoopi - žili v pralesích, živili se rostlinnou stravou;
2. lidé - žili v lesostepích, živili si travními semeny a masitou stravou.
V Africe se vyvinuli z Ramapitheca z čeledi hominidae dvě větvě.
• První, slepou, linii představuje Australopithecus (4 - 1,5 mil. let). Mezi australopitheky řadíme několik druhů - např: australopithecus africanus (1,25m, 35 - 40 kg), australopithecus robustus (1,5 m, 60 kg), nebo australopithecus afarensis (ca. 1 m; známý nález "Lucy" z r. 1974).
• Druhou, dále se vyvíjející linii představoval rod homo, druh homo habilis (člověk zručný). Tento již vyráběl jednoduché kamenné nástroje, obsah mozku měl asi polovinu dnešního (650 - 800 cm3), měřil asi 120 cm, vážil 40 kg. Měl blíže k člověku než australopithecus a to především postavením palce u nohy, zdokonalením stavby ruky a vyklenutým chodidlem; měl již menší nadočnicové oblouky. Žil v Africe (dnešní Keňa, Tanzanie - Olduvajská rokle).
Procesem hominizace dostal homo habilis „lidštější vzhled“ a to především díky vzpřímené postavě, bipedii (chůze po dvou končetinách), sapientace (zvětšení a zkvalitnění mozku), vývoji ruky jako orgánu práce (vývoj palce v postavení proti ostatním prstům) a také díky změně vzhledu obličeje (ústup zvířecího vzhledu). Mění se brada, nadočnicové oblouky, postavení očí, nosu a zuby. Do této etapy vývoje člověka řadíme i vznik řeči a myšlení. Zde se ze zvířete stal člověk, biosociální bytost, která žila společenským způsobem života.
Dalším stupněm lidského vývoje je homo erectus (člověk vzpřímený) = opočlověk. Homo erectus žil v letech 2 - 0,5 mil. před Kristem na Jávě, v Africe, v Evropě i v Číně (člověk pekingský - ten měl nejvyvinutější mozek - asi 1000 cm3), měřil asi 160 cm. Homo erectus se živil lovem, sběrem a používal již i ohně a jednoduchých kamenných nástrojů.
Asi před 350 tisíci lety se objevil Homo sapiens (pračlověk), a to v západní Evropě. Homo sapiens se vyvinul z Homo erectus. Rozlišujeme dva základní druhy Homo sapiens, a to Homo sapiens steinheimensis (žil v době meziledové - 150 tisíc let před Kristem) a Homo sapiens neandertalensis ( "Neandrtálec" ;žil v době ledové - 80 tisíc let před Kristem). Obsah mozku měli v rozsahu 1350 - 1700 cm3, a to především díky boji o přežití (zima, mamuti). Homo sapiens již pohřbíval mrtvé, měl představu o posmrtném životě, což dokazují nálezy předmětů u koster v hrobech. Vyráběl již kombinované nástroje, používal dřevo a kámen, uměl rozdělat i oheň. Jejich jména jsou odvozena od místa prvních kosterních nálezů - Steinheim (v Německu) a Neanderthal u Düsseldorfu (rovněž v Německu). Nejstarší nálezy u nás jsou u Popradu (Gánovce u Popradu) a v jeskyni Šipka u Štranberka (u Přerova).
Zhruba před 50 - 40 tisíci lety se z Homo sapiens vyvinul člověk dnešního typu, totiž Homo sapiens sapiens (předvěký člověk). Podle naleziště ve francouzském Cro-Magnonu se lidem typu Homo sapiens sapiens říká také Cromagnonci. Cromagnonci byli lovci mamutů, žili v tlupách o třiceti lidech, mluvili i mysleli, používali oštěpy, kopí a kyje. „Štípaná industrie.“ Provozovali též umění (vyráběli sošky, malovali jeskynní obrazy). Z nejznámějších jeskyní, které obývali Homo sapiens sapiens uveďme například jeskyni Lascan nebo jeskyni Altamiru. Umění provozovali též vyrýváním do kostí nebo do kamene, vyráběli figurky venuší (symbol plodnosti), žena zobrazována jako udržovatelka rodu (nejznámější venuše: Věstonická, Willendorfská). Homo sapiens sapiens již pěstovali kult mrtvých, do hrobů dávali milodary (šperky, zbraně).
Asi před 30 tisíci lety začalo též osidlování Ameriky (pravděpodobně horem přes Aljašku - tehdy se dalo překročit z Asie do Ameriky suchou nohou), které v rámci pravěku skončilo před 11 tisíci lety (přerušení pevniny, vznik Beringovy úžiny)