Hlad, bída, chudoba

Hlad není jen nepříjemný pocit, který někdy cítíme před jídlem. Je to především strašlivá pohroma, jíž každoročně padnou za oběť stovky tisíc lidí, zejména dětí.
Ve 20. století rádi věříme tomu, že pokrok ve vědě a technice dokáže zázraky ve všech sférách života a že zajistí blahobyt celému lidstvu. Jenže tohle platí jenom v průmyslově vyspělých zemích s vysokou životní úrovní. Ve světě se dosyta najedí dva lidé ze tří. Těm, kteří mají to štěstí, že žijí v bohatších zemích, kde má každý jídla víc než potřebuje, může tenhle problém připadat neuvěřitelný. A přece je pravdivý.
Příčinou tohoto stavu je především stále se zvyšující nekontrolovatelný počet obyvatelstva v zemích s nepatrnými potravinovými zdroji, kde je zemědělská technika dosud na velmi nízké a poprůměrné úrovni.

Nejúčinnějším prostředkem boje proti hladu zůstává možnost zvýšit výrobu potravin, zvlášť pak zajistit její rovnoměrnější rozdělování a ochranu potravin před škůdci, zejména z řad hlodavců. Za tímto účelem založila mezinárodní Organizace Spojených Národů v roce 1945 Potravinovou a zemědělskou organizaci (FAO – Food and agriculture organization). Zpráva OSN uvádí, že „množství potravin, které městský obyvatel vyhodí do odpadků, obsahuje v průměru tolik kalorií, kolik jeden Asiec nebo Afričan potřebuje na 24 hodin, aby neumřel hlady“.
V současné době hladoví v Africe desítky miliónů obyvatel a jejich počet se blíží až ke 100 miliónům. Mrtvé těla jsou krutým svědectvím hladu a sucha a výzvou burcující světovou veřejnost z neodkladné pomoci.
V posledním desetiletí trpí černý kontinent abnormálním suchem, daleko větším než byly sucha v minulém desetiletí, snad vůbec nejhorším v tomto století. Nejvíce jsou postiženy státy v rohu Afriky – Etiopie, Súdán, Čad a především Somálsko, kde denně umírá více než 700 lidí a z toho jsou to nejčastěji děti a počet obětí hladomoru se stále zvyšuje. Katastrofální sucho ohrožuje bezprostředně životy více než 30-ti miliónů obyvatel Afriky v Angole, Botswaně, Lesothu, Malawi, Mozambiku, Nambii, Svazijsku, Tanzánii, Zambii, a Zimbabwe.

Afrika je nejchudší kontinent s největším počtem nejméně rozvinutých zemí (32) na světě, kde vládne chudoba, hlad a v důsledku tohoto podvýživa a nemoci.

Pro chudé zemědělce v suchých oblastech Afriky mají klimatické změny a nedostatek vodních srážek nebo dokonce jejich dlouhodobá absence nedozírné následky.
Sucha způsobují neúrodu zemědělských plodin a vysychání pastvin. V rozvojových zemích, ve kterých je většina závislá na samozásobitelském zemědělství, mohou dlouhotrvající sucha způsobit všeobecné hladovění a smrt. Právě sucha jsou hlavní příčinou hladomoru v Africe a v některých částech Asie, včetně Číny a Indie. Hladomor je definován jako období dlouhotrvajícího nedostatku potravin, který vede k hromadnému hladovění a úmrtí obyvatelstva. K největšímu hladomoru došlo v Číně v letech 1959 až 1961, při kterém zemřelo přibližně třicet milionů obyvatel.
Sucha jako období, kdy průměrné dešťové srážky v nějaké oblasti značně poklesnou pod normální množství po dosti dlouhou dobu. Sucha mohou mít za následek snížení stavu vody ve vodních tocích, jezerech a v pramenech, které jsou napájeny ze zásob podzemních vod. Také způsobují mnohá strádání, zvláště pak jestli dojde k poklesu vlhkosti půdy. To způsobí neúrodu a nedostatek půdy pro pastvu hospodářských zvířat.

Existuje východisko z této propasti hladu a zoufalství?

Jedním je snížení populačního růstu programy plánovaného rodičovství.
Zmenšení populačního růstu a rozumnější hospodaření s přírodními zdroji by vedly i k odstranění nedostatku potravin a největší bídy.
Bez soustavné pomoci OSN by Afrika vůbec nebyla schopna zvládnout své obtížné problémy. Obrovský podíl v pomocných akcích pozůstávajících nejen z příme potravinové pomoci, ale dlouhodobě z podpory zemědělství a vede tak k rozvinutí zemědělství majú organizácie:

WHO(WorldHealthOrganization)
FAO (Food and Agriculture Organization)
WFP (World Food Programme).