Náklady - ekonomika

Náklady

- peněžní vyjádření spotřeby výrobních činitelů (materiálu) za určité sledované období.
- jsou zařazeny do 5. účtové třídy a pro potřeby zjišťování hospodářského výsledku se podle účtové osnovy náklady člení podle nákladových druhů do tří základních skupin na:

1) provozní náklady (sk. 50-55) – zahrnují běžné účetní případy, které souvisejí s podnikatelskou činností, pro kterou byla účetní jednotka zřízena. A jsou ekvivalentní k výnosům, s nimiž souvisejí časově i obsahově a sledují se na účtech:
a) spotřebované nákupy (sk. 50) – do níž se zahrnuje spotřeba materiálu, energie, ostatních neskladovaných dodávek a prodané zboží
b) služby (sk. 51) – zde jsou zahrnuty služby, opravy a udržování, cestovné, náklady na reprezentaci a ostatní služby
c) osobní náklady (sk. 52) – zahrnují mzdy a obdobné náklady, zákonné, sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem a ostatní sociální náklady
d) daně a poplatky (sk. 53) – jako např. daň silniční, daň z nemovitostí, ostatní daně a poplatky, nepatří zde daň z příjmu a DPH.
e) jiné provozní náklady (sk. 54) – patří zde zůstatková cena prodaného dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku, dary, prodaný materiál, manka a škody
f) odpisy, rezervy a opravné položky provozních nákladů (sk. 55) – tvorba rezerv, odpisy dlouhodobého NHM a HM, tvorba opravných položek

2) finanční náklady (sk. 56 a 57) – obsahují finanční operace provedené účetní jednotkou, zejména ve vztahu k finančním institucím (např. úrokové operace, náklady vznikající při prodeji cenných papírů), dále např. tvorba rezerv, tvorba opravných položek

3) mimořádné náklady (sk. 58) – představují účetní případy, které jsou neobvyklé, v podstatě náhodilé, neplánované (např. škody)


Náklady dále třídíme podle:
1) účelu (materiál, odpisy)
2) místa spotřeby (vnější nebo vnitřní)
3) kalkulačního třídění (přímé a nepřímé)
- přímé náklady (jednicové) – dají se přímo vyčíslit, jsou zaměřeny na činnosti přímo spojené s výrobou. Jedná se zejména o přímý materiál a přímé mzdy
- nepřímé náklady (režijní) – zjištění prostřednictvím nějakých metod např. odpisy majetku, mzdy vedoucích pracovníků, opravy strojů, náklady správy a odbytového střediska
4) daňových účelů (daňové a nedaňové)
5) finančních analýz (CVP analýza – zkoumá vliv nákladů na celkové výnosy)
6) podle organizačních složek na jednotlivá střediska (náklady střediska výrobního, zásobovacího, odbytového, expedičního)

Náklady se na příslušné účty účtují v zásadě časově rozlišené. Náklady zachycují účetní jednotky podle těchto zásad:
1) náklady se účtují zásadně do období s nimiž časově a věcně souvisí
2) opravy nákladů minulých období se účtují na účtech nákladů, kterých se týkají jen v případě, že jde o významnou částku těchto oprav, považují se za mimořádné.
3) náhrady vynaložených nákladů minulých účetních období se účtují do výnosů běžného roku
4) náklady a výdaje, které se týkají budoucích období je nutno rozlišovat pomocí účtu skupiny 38.

Náklady se nesmí nikdy kompenzovat s výnosy!

Výše nákladů závisí na:
- vstupní ceně surovin a cizích výkonů
- mzdových nákladech
- na technologickém vybavení
- na organizaci práce


Závislost nákladů na objemu výkonu podniku

Kromě již uvedených faktorů existuje ještě souvislost mezi náklady a výkony, tzn. že náklady s měnícím se množstvím výrobků klesají nebo stoupají. Existují však i náklady nezávislé na množství výrobků. Náklady členíme z hlediska závislosti na měnícím se objemu na:

1) variabilní náklady (proměnlivé) – jsou závislé na množství výkonů a více či méně se úměrně zvyšují nebo snižují s objemem výroby. Patří zde náklady na mzdy výrobních dělníků, materiálové náklady.

a) proporcionální náklady – vyvíjejí se ve stejném poměru jako produkce, přepočteny na jednotku produkce při nezměněných podmínkách jsou stále stejné, např. základní materiál
b) nadproporcionální (progresivní) – jsou takové náklady jejíž celková výše roste rychleji než objem výroby. Růst objemu výroby vyvolává růst nákladů na jednotku produkce. Progresivní náklady souvisejí s neplánovanými výkony ve výrobním procesu. Patří zde např. přesčasové a noční příplatky a mimořádné opravy.
c) podproporcionální (degresivní) – jsou takové náklady, které se mění s objemem výroby, ale růst jejich výše je pomalejší než růst objemu výroby, patří zde např. pomocný materiál.

2) Fixní náklady (stálé) – jsou na množství výkonů zcela nezávislé, nemění se s objemem výroby např. nájemné, režijní náklady, odpisy
a) absolutně fixní – jejich celková výše se ze stejné období nemění, i když se mění objem výroby. Můžeme zde zařadit mzdy některých pracovníků, odpisy budov.
b) relativně fixní – se ve svém úhrnu nemění, jen v rámci určitého objemu produkce. Jejich vznik vyvolala již výroba prvního výrobku, další výroba již nevyžaduje zvýšení fixních nákladů, avšak při dosažení určité hranice objemu výroby se změní fixní náklady ne postupně, ale najednou skokem.

Snižování nákladů
Na snižování nákladů působí řada činitelů:
- objem produkce
- produktivita práce
- výrobní sortiment
- využití výrobní kapacity
- ceny vstupů
- typ výroby
- využití oběžných prostředků a zrychlování jejich obratu

Snaha podniku je dosáhnout maximálního zisku. Je to dlouhodobý cíl podniku neboť zisk je zdrojem, který slouží k zakoupení nových technologií, strojů apod. Z pohledu daně z příjmů je to pro podnik nevýhodné, protože čím vyšší zisk vykazuje, tím vyšší daň platí. Z pohledu udržení se na trhu je to výhodné, protože zisk využije pro další rozvoj firmy a může obstát u konkurence.

Vyššího zisku můžeme dosáhnout těmito způsoby:
1) snižováním nákladů – šetří materiál, majetek, neplýtvá energií, používá levnější zdroje (místo el. energie využívá páru nebo používá bionaftu)
2) rozšíření pracovních směn – denní, odpolední, noční směny
3) vývoj nových technologií – návštěva veletrhu, konferencí, obchodních setkání
4) propouštění některých zaměstnanců
5) likvidace ztrátových provozů v podniku (prodej nepotřebného majetku, prodej nebo pronájem nevyužívaných skladů, prodej rekreačních zařízení)
Důležitým momentem v podniku je kvalitní management, který zná přesnou strategii podniku a zná dokonale organizační složky.

Nástroje ovlivňující výši nákladů:
Technicko-hospodářské normy = určují nezbytně nutné množství výrobních činitelů vynaložených na jednici výkonu:
- normy spotřeby materiálu, paliv, energie
- normy spotřeby lidské práce = výkonové normy času a množství

Kalkulace = předběžné stanovení nebo následné zjištění vlastních nákladů na kalkulační jednici (stanovení nákladů a výnosů na kalkulační jednici)
Druhy kalkulace:
- Předběžná – se sestavuje před zahájením výkonu a stanoví předpokládané náklady na kalkulační jednici
- Výsledná – se sestavuje až po provedení výkonu a zjišťují se skutečné náklady na kalkulační jednici

Rozpočetnictví = stanoví výši nákladů, výnosů a zisk na budoucí období dle jednotlivých vnitropodnikových útvarů (hospodářských středisek), dokládá finanční plán podrobnými propočty (vnitropodnikové účetnictví)

Pojmy:
Výdaje – úbytek peněžních prostředků
Vlastní náklady – celkové náklady podniku v penězích