Jednoduché účetnictví

Cílem jednoduchého účetnictví je podat přehled o příjmech a výdajích z hlediska daňového základu, informací o majetku o stavu a pohybu hospodářských prostředků a umožnit evidenci o ochraně majetku.

Jednoduché účetnictví považujeme za zvláštní formu účetnictví podvojného. Nevýhodou jednoduchého účetnictví je jeho nesystémovost a neucelený kontrolní systém.

Pozn. Výraz „ jednoduché účetnictví “ neznamená ,že je lehčí či méně složité než „ podvojné účetnictví “. Jedná se spíš o informaci, že účetní případy se nezachycují na dvou účtech jako v podvojném účetnictví.


Hlavní rozdíl mezi jednoduchým a podvojným účetnictvím.

Jednoduché účetnictví účtuje o příjmech a výdajích. Podvojné pak o nákladech a výnosech.

V soustavě jednoduchého účetnictví účtují:

a) Fyzické osoby ( podnikatelé ) nezapsaní v obchodním rejstříku, kteří prokazují výdaje pro daňové účely ve skutečné výši ( nikoliv paušálním odpočtem ).
b) Osoby podnikající na základě jiného právního předpisu něž je Živnostenský zákon. ( advokáti, lékaři, burzovní makléři apod. )
c) Pronajímatelé, kteří vykazují náklady ve skutečné výši a rozhodli se pro účtování v soustavě jednoduchého účetnictví.


Úkoly jednoduchého účetnictví:

1. Vést průkaznou evidenci o majetku a závazcích – tzn. Podávat ucelený a pravdivý přehled o stavu pohledávek a závazků.
2. Vykazovat hospodářský výsledek ve vztahu k základu daně z příjmů fyzických osob – jednoduché účetnictví je účetnictví daňové, hlavním úkolem je tedy poskytnout podklady pro stanovení daňového základu.
3. Sestavit účetní závěrku. Rozdělujeme tyto účetní závěrky:
a) řádná účetní závěrka k poslednímu dni účetního období ( ke konci kalendářního roku).
b) mimořádná účetní závěrka
· ke dni skončení podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti
· ke dni zahájení konkurzu či nuceného vyrovnání
· ke dni skončení konkurzu





Principy jednoduchého účetnictví

a) princip dokladovosti
b) oceňovací zásady
c) inventarizace majetku a závazků

Vzhledem k tomu že jednoduché účetnictví neumožňuje časově rozlišovat výdaje a příjmy podle období do kterého včetně a časové souvisejí, bylo nutné – s ohledem na daňové zákony – do systému jednoduchého účetnictví zavést následující položky:

a) odpisování investičního majetku (daňové odpisy)
b) tvorba, čerpání a rušení zákonné rezervy
c) odpisování opravné položky k nabytému majetku
d) časové rozlišování výdajů spojených s finančním pronájmem

Princip dokladovosti

Každý zápis znamenaný v jednoduchém účetnictví musí být podložen účetním dokladem, který má tyto náležitosti:

a) označení účetního dokladu
b) stručný popis účetního případu
c) označení účastníků účetního případu
d) peněžní částka a případný údaj o množství
e) datum vyhodnocení účetního dokladu a případné datum zaúčtování účetního případu, není-li shodné s datem vystavení
f) podpis osoby odpovědné za uskutečněný účetní případ
g) podpis osoby, která účetní případ zaúčtovala

Úschova účetních dokladů
· účetní doklady, účetní knihy, seznamy účetních knih, inventurní soupisy se uschovávají po dobu pěti let
· doklady o výdajích a příjmech v hotovosti po dobu jednoho roku po provedení revize
· inventární knihy hmotného majetku po dobu třech let od data vyřazení

Vzhledem k tomu, že daňový orgán může doměřit daň až do deseti let od zúčtovacího období, ke kterému se doklady vztahují, je žádoucí, aby tyto doklady měl podnikatel uložené v archivu alespoň po tuto dobu.

Oceňování zásady

Pro účely evidence majetku je nutné vyjádřit v peněžních jednotkách cenu, za kterou byla daná část majetku pořízena.

a) investiční majetek se oceňuje pořizovací cenou (byl pořízen dodavatelsky) nebo cenou ve vlastních nákladech (byl pořízen vlastní činností)
b) zásoby se oceňují pořizovací cenou
c) peněžní prostředky a ceniny se oceňují nominální cenou , tj. cenou, která je na nich vytištěna
d) pohledávky a závazky , ocenění se provádí nominální cenou
e) finanční majetek – (enné papíry a majetkové účasti) – se oceňují pořizovací cenou

Inventarizace majetku a závazků

Stavy majetku a závazků se zjišťují

a) fyzickou inventurou
b) dokladovou inventurou (u těch složek majetku, které nejde změřit, spočítat, zvážit, apod.)

Blíže viz kapitola o Inventarizaci v oddíle podvojné účetnictví.



Účetní knihy v jednoduchém účetnictví

1. Peněžní deník
2. Kniha pohledávek a závazků
3. Ostatní pomocné knihy o ostatním majetku a závazcích plynoucích z pracovněprávních vztahů
· Inventární kniha nebo inventární karty investičního majetku
· Kniha finančního majetku
· Kniha zásob
· Kniha cenin
· Mzdové listy
· Inventární knihy rezerv a časové rozlišení

Peněžní deník
Je nejdůležitější knihou v jednoduchém účetnictví. V časové posloupnosti se zde zachycují účetní případy, které vyjadřují příjem nebo vydání peněžních prostředků. Na konci účetního období se v peněžním deníku vyúčtují vybrané uzávěrkové účetní případy.

Účtování v peněžním deníku
a) zjistit správné částky pro daňový základ
b) zajistit evidenci peněžních prostředků
c) poskytnout údaje pro pozdější zkoumáni a analýzu jednotlivých položek příjmů a výdajů

Proto peněžní deník musí být koncipován tak, aby poskytoval údaje o:

· peněžních prostředcích na bankovních účtech se zůstatky
· peněžních prostředcích v hotovosti v pokladně a ceninách s jejich zůstatky
· příjmech a výdajích zahrnovaných do základu daně s následným podrobnějším rozlišením jednotlivých druhů
· příjmech a výdajích, které se nezahrnují do daňového základu
· o jednotlivých průběžných položkách (průběžné položky řeší časový nesoulad v hotovostním styku s bankou, kdy nemáme výpis z bankovního účtu potřebný k zaúčtování, v podvojném účetnictví se toto řeší přes účet 261)

Členění příjmů související s podnikáním:
1) za prodej zboží, výrobků a služeb
2) ostatní příjmy

Členění výdajů související s podnikáním:

1) nákup materiálu a zboží
2) provozní režie
3) mzdy se zaúčtovanou zálohou na daň z příjmu zaměstnanců
4) pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení

Zákon o dani z příjmů určuje, které položky příjmů a výdajů jsou či nejsou daňové uznatelné.

Mezi daňově neuznatelné výdaje patří například náklady na reprezentace , výdaje na investiční majetek (ty se zobrazí až v odpisech investičního majetku), výdaje na osobní spotřebu , splátky úvěrů, zálohy a doplatek daně z příjmů a další.

Mezi příjmy, které neovlivňují daňový základ podnikatele patří například přijaté úvěry a půjčky, peněžní vklady podnikatele, příjmy z dividend apod.

Účtování v peněžním deníku:
U každého účetního případu účtovaného v peněžním deníku je zapotřebí stručně popsat jeho obsah , datum a doklad , na jehož základě je účtováno. Částky účetního případu se zobrazí jednak na pohybu peněžních prostředků (tj. v pokladně či na bankovních účtech ), a zároveň v jednotlivých kolonkách příjmů ( výdajů ).

Součty v jednotlivých sloupcích peněžního deníku se převádějí na další stranu s tím, že na text prvního řádku nové strany se napíše „Převod z minulé strany“

Peněžní deník se uzavírá na konci účetního období tj., nejčastěji ke skončení kalendářního roku. Za poslední zápis v peněžním deníku se zapíši uzávěrkové účetní případy ( např. opotřebení investičního majetku , zúčtování rezerv apod. ). Po zapsání těchto účetních případů se peněžní deník podtrhne a zapíší se součty jednotlivých sloupců v peněžním deníku za celé účetní období. Do nového účetního období se převedou stavy na průběžných položkách a zůstatky na peněžních prostředcích.

Kniha pohledávek a závazků

Pro podnikatele je velmi důležité ,aby v každém časovém okamžiku měl k dispozici přesné informace o svých pohledávkách vůči svým odběratelům a závazcích ke svým dodavatelům. Tyto informace poskytuje kniha pohledávek a závazků.
Zpravidla se zřizuje samostatná kniha věřitelů za přijaté dodávky, kniha dlužníků za poskytnuté služby, výrobky či zboží a kniha jiných pohledávek a závazků ( zde se evidují například vztahy s bankou, finančním úřadem, správou sociálního zabezpečení, zdravotními pojišťovnami atd.). Do každého řádku v těchto knihách se zaeviduje výše faktury, název odběratele ( dodavatele ), částka, data splatnosti a skutečné úhrady.

Inventární knihy investičního majetku

Investiční majetek se eviduje v inventární knize nebo na inventárních kartách. Tato evidence obsahuje název a přesný popis investičního majetku, jeho ocenění vstupní, datum pořízení, způsob odepisování s uvedením částky daňových odpisů a datum a způsob vyřazení. Odepisování rozlišujeme daňové a účetní. Daňové odpisy jsou stanoveny zákonem o dani z příjmů, účetní odpisy si stanovuje účetní jednotka sama s přihlédnutím ke stručnému opotřebení investičního majetku v průběhu doby odepisování.

Způsoby odepisování jsou degresivní, literární a progresivní.



Kniha zásob

Zásoby se oceňují v pořizovacích cenách.

Do zásob zahrnujeme:
· skladovaný materiál
· skladované zboží
· nedokončenou výrobu
· výrobky
· zvířata
· případně ještě hmotný majetek , který nesplňuje všechny náležitostí pro zařazení do hmotného investičního majetku.

Zásoby evidujeme buď v samotné knize zásob nebo podle druhů na jednotlivých skladních kartách. Záznamy o zůstatcích, příjmech a výdajích se vedou jak v měrných jednotkách ( kilogramy, metry, litry apod.) tak i v jednotkách peněžních.


Účetní závěrka v jednoduchém účetnictví

Účetní závěrka je tvořena
· výkazem o majetku a závazcích – podává přehled o složení majetku , závazků a jmění
· výkazem o příjmech a výdajích – přehled o hospodářském výsledku a jeho složkách

Podklady pro sestavování účetní závěrky jsou peněžní deník, kniha pohledávek a závazků a další knihy pomocné evidence.