Inflace

Co je inflace:
- inflace je ekonomický jev, který označuje všeobecný růst cenové hladiny, neboli snížení kupní síly peněz (viz str. 7); nejčastěji v průběhu jednoho roku

Druhy inflace:
 mírná (plíživá) – je do 10 %
 pádivá – je do 100 %
 hyper – je nad 100 %

Měření inflace:
- Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace, která se udává v procentech.
- Míra inflace je měřená pomocí tzv.cenových indexů:
• Index spotřebitelských cen (CPI – Consumer price index)
- Cenová hladina vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovaných průměrnou domácností. Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statek. Mohou zde nastat problémy, že časem se faktické výdaje domácností odchylují od vah použitých v indexu – může dojít ke skryté inflaci.
• Deflátor HDP
- Zahrnuje změnu cen všech statků v ekonomice. Je počítán na základě množství zboží v běžném období tj. jeden rok
• Index cen výrobců (PPI – Producent price index)
- Bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců. Koše obsahují příslušné výrobky a služby (suroviny, polotovary). Pracuje stejně jako CPI s fixními vahami a to dle struktury tržeb. Všeobecně se uznává, že vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.

Dopady inflace:
 Přerozdělování bohatství
• Přerozdělování bohatství se netýká pouze peněžních půjček, zkresluje ceny i u dlouhodobých smluv – např. nájemné, dodavatelské smlouvy, mzdy. Zájem dlužníků je tedy, aby inflace byla vysoká, neboť se tím reálně snižuje velikost jejich dluhu. Nutno podotknout, že jedním z největších dlužníků je stát.
 Nejistota
• Nejistota budoucích cen případně jejich změny oslabují další ze základních funkcí peněz, a sice funkci jednotky zúčtování. Ceny jsou základní informací pro subjekty na trhu, podle nich se rozhodují, které statky spotřebovávat/vyrábět. Pokud tato funkce není dobře naplňována, nemůže ani trh fungovat správně.
 Dodatečné náklady
• Jsou spojeny zejména s předvídáním inflace (subjekty musejí sledovat, jak se budou ceny vyvíjet), se změnou cen i s bojem proti inflaci (snížení domácího produktu)

Příčiny inflace:
- K inflaci dochází při růstu celkové hladiny cen. Inflace se proto projevuje jako pokles kupní síly peněžní jednotky
- Proces znehodnocování peněz v důsledku nadměrného rozmnožení oběživa a s tím spojeného stoupání cen
- Snížena dostupnost surovin vstupujících do ekonomiky např. uhlí
- Stát vydá více peněz ze státního rozpočtu, než má příjmy. To vede ke schodku (dluhu) státního rozpočtu
- Investiční boom - firmy mají tendenci přehnaně investovat při očekávaném růstu ekonomiky a tak poptávka po stavebních pracích a technologiích výrazně předčí nabídku
- Daně - snížení daní vede ke zvětšení objemu koupěschopné poptávky
- Vyšší ceny dovozového zboží inspirují konkurenční tuzemské firmy, aby taky zdražovaly;
pokud vyšší ceny importovaných surovin (např. ropa) se promítají do nákladů a cen
tuzemských firem
- Rychlý růst výrobních nákladů (např. ropné krize apod.)
- Nečekané výpadky zemědělské produkce - přírodní a jiné katastrofy
-
Důsledky inflace:
1) Postihuje společenské skupiny se stálými příjmy např. důchodci, státní zaměstnanci
2) Lidé, kteří vkládají peníze do banky nebo nakupují cenné papíry
3) Věřitelům se úrok, který je odměnou za jejich půjčku snižuje o procento inflace
4) Podnikům zvyšuje inflace náklady
5) Vede k poklesu kupní síly peněz

Klady inflace:
- Státu se zvýší příjmy, protože zvýšení cen a příjmů vede ke zvýšení příjmů z daní
- Dlužníci

Historické zkušenosti s hyper inflací:

Římská říše
- Jistě se najde ještě dřívější příklad nějaké inflace, avšak nejcitelnější a nejlépe zdokumentovaná je právě ta, která se děla v Římské Říši Avšak o pojmu "hyperinflace" se zas tak ještě mluvit nedá. Především to byl postupný proces, který ničil Římskou říši a "požíralo" ji postupně zevnitř.
Situace v Římě
- Tehdejší uspořádání v Římské říši bylo z velké části závislé na otrocích. V pozdějších fázích Říma jich však bylo stále méně. Nové výboje, kde by se získaly nový otroci (a hlavně bohatství) nepokračovaly a "římští" otroci neustále odumírali . To mělo za následek, že cena veškerých prací a služeb postupně vzrůstala. Běžný Plebejec to pocítil tak, že zdražily hlavně potraviny. Mzdy ve státních službách (hlavně armáda) se díky tomu musely neustále zvedat.

Obrana Říše
- Obrana Říše zvláště v pozdějších fázích spolykala velké peníze. Nepřátelské síly narůstaly a sílily, což znamená, že musely najít prostředky, které by zajistily obranu Říše. Výdaje na obranu již brzy přesáhly část příjmovou. Aby se to všechno zaplatilo, tak císaři řešili tak, že zvedali daně.
Císařství a znehodnocování měny.
- Nákladný život většiny Římských císařů, jejich neznalost situace, jejich boje o moc (hlavně mezi západní a východní Říši) měly nejenom za následek, že se tyto dvě části oddělily nejen politicky, ale i ekonomicky. V západní části Říše zkrátka nebyly peníze k zajištění všeho, co byla potřeba (hlavně obrany) tudíž se razily peníze s obsahem jiných kovů, než bylo stříbro a zlato.

Španělsko
- I tato doba byla celkem zajímavá, tady se dokázalo to, že ani zlato nedokáže přinést moc a blahobyt, ale naopak přílišná závislost na zlatě pomalu rozpoutá inflaci. To se stalo ve Španělsku 16 století. Zlato, které se dováželo z kolonií v Jižní Americe ničilo španělskou ekonomiku. Panovníkům sice sloužilo jako možnost, jak vést velké války zejména s Anglií, avšak kvůli velké závislosti na zlato vše zdražovalo. Nakonec se téměř vše dováželo a řemeslná výroba upadala. Ve Francii se budovaly nové manufaktury, zatímco ty, co byly ve Španělsku, upadaly. Většina tehdejší Španělské inteligence s nelibostí sledovala to, jak je vše ve Francii mnohem levnější, než v jejich rodné zemi. Krize se neustále zvětšovala a dosáhla takové míry, že z kdysi jedné z nejsilnější mocnosti na světě se stala kořist pro ostatní.

Poválečné Německo
- Velká hyperinflace v Německu vypukla po první světové válce, kdy bylo Německo značně oslabeno, zdecimováno a k tomu muselo k tomu platit ještě velké válečné reparace Francii. K tomu přišel velký krach na Wall Street (viz str. 7). Pro Německo to byla téměř „vražedná kombinace“ a tehdejší inflace mělo pro život lidí nedozírné následky. Peníze během krátké chvíle ztrácely hodnotu, veškeré úspory lidí byly znehodnoceny narůstající měnou. Lidé pak chodili nakupovat do obchodu s košem plných peněz. Někteří dokonce s penězi i topili. Právě tato těžká doba kterou si muselo Německo prožít byla jistě jedním z vážných důvodů , že se v zemi rozvíjelo extremistické nacionální smýšlení.

obrázek 1 Německá bankovka z roku 1923 v hodnotě 100 milionů marek





obrázek 2 Pálení znehodnocených marek ve Výmarské republice r. 1923
Jugoslávie
- Velká inflační krize otřásla taktéž bývalou Jugoslávii. Po rozpadu federace zde byla situace podobná jako v Česku v 90 letech. Avšak zde se na systematickém okrádání státu otevřeně podílelo i vedení federace.Především to byl Slobodan Milošević - předseda Srbské SR, který si na své potřeby a potřeby svých přátel vytiskl téměř 1,4 miliard dolarů. Avšak tím to nekončilo a když začala válka v Chorvatsku, byly potřeba další peníze. Všechny investice v bankách se staly za několik měsíců bezcenné. Dinár - stabilní měna celé Jugoslávie se z kurzu 7 dináru/1 marka propadl do takové inflace, kdy byly vydávané bankovky i v miliardových hodnotách. Následovala měnová reforma a zavedení „Nových dinárů“.
- Kdysi plné regály nově vybudovaných obchodů byly naprosto prázdné, nastal nedostatek téměř každého zboží. K tomu výrazně i přispěly sankce, které na celou FRJ uvalila OSN. Penězi se platit nemohlo, začal tedy fungovat směnný obchod, jejichž hlavním artiklem byly cigarety a alkohol. Z bohaté země, která měla nadějné vyhlídky na vstup do EU (členství ji bylo několikrát nabízeno) a jejíž hospodářství bylo na vyšší úrovni než v mnohých zemích východní Evropy se staly nezávislé státy s velkými obtížemi. Vlny vysoké míry inflací zasáhly v podstatě všechny republiky, vyjma Slovinska, které se rychle dokázalo přeorientovat na nové trhy. Chorvatsko nahradilo Dinár kunami. Kosovo a Černá Hora začaly v 90. letech používat jako měnu německou marku, od roku 2002 pak Euro. V Bosně a Hercegovině se používaly také marky, po roce 2002 začala země vydávat své vlastní v pevně stanoveném kurzu 1,955 KM/€.

obrázek 3 Jugoslávská bankovka v hodnotě 5 milionů korun z roku 1993

Argentina
- Krize v Argentině měla nedozírné následky na fungování celé země. Během několika let, co HDP rostlo dvojciferným číslem nastal těžký úpadek. V podstatě lze shrnout tuto krizi ve třech bodech

Přehřátí ekonomiky
• Ekonomika Argentiny rostla několik let dvojciferným číslem. Byly neúměrně zvedány výdaje (zvláště před volbami) a k tomu rostl deficit. Když přišlo oslabení ekonomiky, tak státní pokladna nebyla schopná zaplatit pevné mandatorní výdaje (viz str. 7), které neustále narůstaly.

Krachy na latinsko-amerických burzách
• V té době tyto burzy zaznamenali určitý pokles a tento krach zasáhl celou Jižní Ameriku. A nejsilněji právě Argentinu.



Vysoké státní dluhy
• Deficit narůstal, i přesto, že se zemi rekordně dařilo. Když přišla recese, nebyla Argentina schopna splácet dluhy a vyhlásila moratorium (viz str. 7). Spousta věřitelů přišla o své úspory.

obrázek 4 Argentinské peso z roku 1983

Inflace v České republice:


obrázek 5 Vývoj inflace od roku 1989

obrázek 6 Vývoj inflace v ČR od března 2007 do února 2008



Slovník:
Kupní síla peněž
• Množství zboží, které je možno koupit za určité peněžní jednotky. Vyjadřuje poměr hodnoty peněz a hodnoty zboží, je však také ovlivněna kolísáním cen v závislosti na vztahu nabídky a poptávky.

Mandatorní výdaje
• jedná se o výdaje, které musí vláda investovat ze zákona. Nemůže je neinvestovat. Jsou to například: dávky sociálního zabezpečení, státní příspěvek na penzijní připojištění a stavební spoření, dávky státní sociální podpory, dávky v nezaměstnanosti ad.

Wall Street
• hluboký a všeobecný pokles kursu akcií na newyorské burze dne 24.10. (jehož důsledky se v Evropě projevily v pátek 25.10.) a také 29.10.1929. Pokles kursu akcií pokračoval prakticky až do konce roku 1929 a výše ztráty hodnoty akcií dosáhla 50 miliard dolarů (což představovalo téměř dvojnásobek sumy výdajů USA na účast v l. světové válce). Černý pátek je považován za začátek světové hospodářské krize let 1929-33, která zasáhla tíživě USA, stejně jako ekonomiku celého světa.


obrázek 7 Londýnské noviny ze dne 25. října 1929, ve kterých byla zpráva o krachu na newyorské burze

Moratorium
• odsunutí splatnosti závazku, prodloužení původní lhůty, stanovené při uzavírání právního vztahu, odklad určité činnosti, například výroby a zkoušení jaderných zbraní.

Prameny:
www.czso.cz - Český statistický úřad
www.mesec.cz
http://cs.wikipedia.org - encyklopedie
www.cnb.cz
http://encyklopedie.seznam.cz
http://www.euroekonom.cz