Trh

Slovo trh původně označovalo vyhrazené místo, kde se v pravidelných intervalech scházeli lidé, aby navzájem směňovali. V přeneseném smyslu, dnes obvyklejším, je trh souhrnem všech těch, kdo nabízejí a poptávají nějaký statek.

Protože barter je v rozvinuté ekonomice spíše vzácností, obvykle hovoří o trhu nějaké komodity či služby (trh s obilím, trh s ropou, elektronikou apod.) a není třeba uvádět, za jaké zboží jsou tyto komodity a služby směňovány, jde totiž obvykle o směnu za peníze. Dojde-li k obchodu, nabízející získává za své zboží od poptávajícího nějakou sumu, kterou pak může na jiných trzích užít k získání statků a služeb, které si skutečně přeje. Směna je tedy typicky nepřímá, sestává se ze dvou kroků, z prodeje na prvním trhu a nákupu na druhém.


Trh a jeho zákony
Zákony trhu

• tržním systému jsou ekonomické subjekty ovlivněny zákony trhu a to poptávkou a nabídkou
Poptávka

• vyjadřuje vztah mezi dvěma veličinami a to mezi cenou nabízeného zboží a požadovaným množstvím zboží či služeb, které jsou kupující ochotni za danou cenu koupit
Křivka poptávky


pružnost poptávky

• tzv. cenová pružnost poptávky

• koeficient pružnosti poptávky (elasticita): je tvořena procentuelní změnou množství ku procentuelní změně ceny

• poptávka může být:

º e < -1 …… poptávka je pružná (elastická)

º e = 1 …… jednotková pružnost

º e ε <-1; 0> …… nepružná poptávka
zákon poptávky

• s rostoucí cenou klesá poptávka po zboží na daném trhu a naopak čím je cena nižší, tím víc nakupujeme
Rozdělení poptávky

• individuální poptávka: poptávka jednoho kupujícího po určitém statku či službě

• dílčí poptávka (tržní poptávka): poptávka všech lidí z určitého regionu po určité statku či službě

• agregátní poptávka: poptávka všech lidí v určitém státě po všech možných statcích či službách nejčastěji uváděná

º z hlediska ekonomiky nejdůležitější
Faktory ovlivňující poptávku

• cena, množství, druh zboží, kvalita, jakost, značka, ekonomická situace státu, reklama, výše mezd, design


Nabídka
• vyjadřuje množství jednotlivých druhů zboží, které jsou prodávající při dané ceně ochotni vyrobit a prodávat a kupující jsou ochotni si toto zboží za dané ceny koupit
Křivka nabídky



zákon nabídky

• s rostoucí cenou roste nabídka zboží na daném trhu
Faktory ovlivňující nabídku

• cena, kvalita, množství, ekonomická situace státu, konkurence, ceny substitutů, ceny vstupů, organizace práce technologie
Koloběh hodnot v hospodářství
princip koloběhu hodnot:

• firmy umisťují na trh své statky a služby, které kupují domácnosti

• domácnosti odevzdávají práci přes trh VF firmám

• firmy platí za práci (mzda či plat)

• za tyto peníze domácnosti kupují zboží, na trhu zboží

• stát vybírá od firem a domácností daně a za to poskytuje veřejné služby

• stát poskytuje domácnostem navíc transfery


Finanční trh
je zvláštní formou trhu, kde účast kupujícího je podmíněna jeho investičním vkladem

- investicí se rozumí vědomý odklad dnes existující kupní síly

- poptávka na finančním trhu je motivována 3 navzájem se potlačujícími kritérii:

- 1. výnosnost: očekávaná míra zisku investice

- 2. bezpečnost: pravděpodobnost udržení hodnoty investice alespoň na nominální výši

- 3. likvidita: snadná obchodovatelnost


finanční trh se člení:

a) peněžní trh

b) kapitálový trh

Peněžní trh
peníze = zvláštní statek, který má charakter univerzálního směného ekvivalentu
jejich funkce:
jsou prostředkem směny – jednotlivé subjekty přijímají peníze k úhradě svých závazků
fungují jako oběživo – stále znovu slouží ke směně nového zboží
jsou mírou hodnot – dokáží ocenit zboží v ekonomice
jsou měřítkem cen – nutnost stanovení určité peněžní jednotky
uchovatel hodnot „Tesaurant“ – uchování peněz pro pozdější využití, které má význam pouze tehdy, je-li nízká inflace a nedochází ke znehodnocování peněz
mezinárodní platidlo – peníze lze využívat jako platidlo při mezinárodním platebním styku (USD, libra, švýcarský frank)



KAPITÁLOVÝ TRH

- předmětem jsou dlouhodobé cenné papíry z dobou splatnosti nad 1 rok /akcie/

- obchody s nimi se provádějí na burze

- jedná se o obchody zejména s akciemi, státními a podnikovými obligacemi

- s hypotečními zástavními listy

na burze existuje:

a) primární trh: trh nově vydaných cenných papírů

b) sekundární trh: trh s již dříve obchodovanými cennými papíry



Akcie

- vydáváním akcií získává podnik svůj majetek

- akcie je cenný papír s nímž jsou spojena práva a povinnosti akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti, i když hlavní slovo má akcionář, který vlastní víc jak 51% akcií společnosti

- musí obsahovat:

- obchodní jméno a sídlo společnosti

- jmenovitou – nominální hodnotu – 1.000 kč

- označení zda jde o akcii na jméno nebo na majitele

- u akcie na jméno jméno akcionáře

- výši základního jmění a počet akcií v době vydání akcie

- datum emise



- mohou být vydávány v listinné podobě nebo v zaknihované = dematerializace = pouze v podobě výpisu

1. akcie na majitele: je převoditelná předáním jiné osobě

2. akcie na jméno: převoditelná na jinou osobu rubopisem – stanovy mohou převoditelnost akcie omezit – a. s. je povinna vést seznam akcionářů, kteří vlastní akcie na jméno – změna vlastníka se do seznamu musí zaznamenat

3. akcie zaměstnanecké: akcie na jméno – mohou být převáděny pouze mezi zaměstnanci podniku nebo těmi, kteří odešli do důchodu – výhody - poskytnutí akcií bezplatně nebo za výhodnou cenu – jejich množství je omezeno na 5% základního jmění společnosti

4. akcie prioritní: přednostní – není omezena jen na zaměstnance podniku – mají přednostní právo na dividendu, ovšem stanovy podniku mohou určit že s těmito akciemi není spojeno právo hlasovat na valné hromadě

- akcie jsou obchodovatelné cenné papíry, mohou se tedy prodávat nebo nakupovat = burza cenných papírů = Tokio, Londýn, New York

- akcie se vydávají za nominální cenu, avšak prodávají a kupují se za tržní ceny = kurz akcie

- dividenda - výnosnost jedné akcie – může být vyjádřena procentem z nominální hodnoty akcie


Trh práce:
- je souhrnem nabídky práce ( nabízejí domácnosti) a poptávky pro práci (firmy). Na trhu práce se utváří cena práce tj. mzda. Jestliže poptávka pop práci ze strany podnikatelů roste, pracovníci snadno nacházejí obtížně uplatnění. Vzniká nezaměstnanost. Za nezaměstnané se považují ti občané, kteří aktivně hledají vhodné zaměstnání a jsou registrování na úřadech práce.


Úřady práce:
- jsou to úřady, které zprostředkovávají práci nezaměstnaným.

Poskytují: vyplácejí podporu v nezaměstnanosti pouze 6. měsíců
Platí zdravotní a sociální pojištění
Doplácejí do životního minima
Poskytují rekvalifikaci, zaučení, zaškolení

Způsoby získávání pracovníků:
Při získávání pracovníků většina organizací uplatňuje zásadu nejprve využít
Zdroje vnitřní: nabídnout příležitost v první řadě interním pracovníkům. Díky této metodě má každý zc kromě pracující jistoty zajištěnou možnost i pracovního postupu a tím i lepší motivaci. Zdroje vnější: mohou být rozmanité, jejich volba záleží na celé řadě faktorů, naoř, požadované odbornosti pracovníka, situaci na trhu práce atd.
K obvyklým způsobům hledání zaměstnance patří: inzerce, doporučení pracovníků, získávání pracovníků pomocí odborné zprostředkovatelské agentury.
Techniky při výběru pracovníků: vstupní pohovor, testování, ověření během zkušební doby

Zvýšení kvalifikace a rekvalifikace:

kvalifikace – souhrn teoretických znalostí, praktických zkušeností a osobních vlastností

rekvalifikace – získání nových znalostí, které se muže jedinec naučit

Rozmisťování pracovníků forma:
- závisí na kvalifikaci a na potřebách podniku
- zam. je možno přeřazovat pouze v rámci pracovní smlouvy
- pokud je to v rámci, tak vše vyhovuje
- pokud je to nad rámec, musí s tím zam. souhlasit
- není potřeba získat zam. souhlas, jestliže se jedná o kázeňské důvody


Bod tržní rovnováhy, rovnovážná cena

Rovnovážným bodem tržní rovnováhy je ideální stav na trhu, kdy při rovnovážné ceně vyrábějí firmy přesně takové množství zboží (služeb), jaké nakoupí spotřebitelé. Na trhu proto neexistuje ani přebytek ani nedostatek zboží (služeb).

Bohužel, výrobci dopředu neznají rovnovážnou cenu a jí odpovídající ideální množství vyrobeného zboží pro trh. V okamžiku výroby daného zboží (služby) většina zákazníků totiž vůbec netuší, zda budou mít potřebu si dané zboží koupit. Výrobcům tedy nezbývá nic jiného, než se pokusit tuto cenu pomocí různých metod odhadnout.



Když se posléze vyhodnocuje reakce poptávající strany, mohou nastat tři situace:

a) výrobci měli hodně dobrý odhad nebo kus obchodnického štěstí a podařilo se jim trefit přímo do rovnovážné ceny. Strana poptávky je spokojená, neboť zakoupila, co chtěla. Hospodářský proces běží dál….


b) Výrobci udali příliš nízkou cenu v porovnání s cenou rovnovážnou. Při nižší ceně spotřebitelé nakoupí více zboží (služeb), než jsou výrobci schopni vyrobit => nedostatek zboží (převis poptávky)

Řešení situace : Výrobci zvýší výrobu a zároveň cenu zboží → spotřebitelé postupně snižují poptávku až do bodu rovnovážné ceny.

c) Výrobci zvolili cenu vyšší, než je rovnovážná cena. Poptávající kupují méně zboží (je pro ně drahé), než se vyrobí => přebytek zboží (převis nabídky).

Řešení situace: Výrobci snižují výrobu nebo cenu → spotřebitelé zvyšují nákup zboží tak dlouho, dokud nedojde k bodu rovnovážné ceny.

Tímto způsobem se tvoří cena na dokonale konkurenčním trhu. Metodou pokusu a omylu jsou nabízející tlačeni k tomu, aby se dostali se svými cenami do stavu rovnováhy na trhu, k rovnovážné ceně. Tento mechanismus působí automaticky a bez subjektivních zásahů někoho mimo trh.
Rovněž z makroekonomického hlediska je rovnovážný stav na trhu nejefektivnější – zboží na trhu není příliš mnoho (nekazí se, není likvidováno, výrobní faktory nebyly do výrobního procesu vynakládány zbytečně – nedochází k jejich plýtvání) a ani příliš málo (nedostatečné uspokojení poptávky vždy vede ke snaze uspokojit tuto poptávku za každou cenu → vznik korupčního prostředí a rozvoj šedé a černé ekonomiky → deformace ekonomických, právních a sociálních vztahů ve společnosti).

Trhem stanovená cena plní dvě funkce:
1) eliminuje neefektivní výrobu (lépe než administrativní zásahy)
2) reguluje množství výrobků na trhu (lépe než příkazový systém)


Stav dokonalé konkurence je v praxi téměř nedosažitelný a mechanismus tvorby ceny prostřednictvím zákona nabídky a poptávky vždy nemusí fungovat, tak jak by měl. V tomto případě se pokouší cenu regulovat stát pomocí státních zásahů a regulací. Tyto subjektivní vlivy mohou ekonomice pomoci, ale také nemusí.

Nástroje státu při regulaci cen:
• cenový strop = stanovení maximální ceny u zboží či služby
• nepřímé daně:

Spotřební daň = cenová přirážka k původní ceně (uplatňuje se na velice úzký okruh výrobků u nichž chce stát spotřebu snížit – např. alkohol, cigarety, pohonné hmoty).

Daň z přidané hodnoty = stanovená přirážka v procentech k původní ceně výrobku (uplatňuje se na téměř všechny výrobky). Rozlišujeme 2 druhy:
a) Jednotná sazba daně – na veškeré druhy výrobků jediná sazba
b) Diferencovaná sazba – na různé druhy různé sazby
→ základní sazba 22% DPH
→ snížená sazba 5% DPH


•Subvence
Finanční podpora poskytovaná státem určitému ekonomickému subjektu (firmě, domácnosti v podobě jednostranné platby (transferu) nebo v podobě finančních úlev, slev, dotacích…Zákonem omezená, narušuje „zdravou“ konkurenci.

•Minimální ceny a vývozní subvence (uplatňují se především na trhu se zemědělskými produkty)

•Státní intervenční nákupy a prodeje (tlumí cenové výkyvy na trhu se zemědělskými produkty)

a) úroda příliš velká a hrozí že ceny půjdou prudce dolů (vlivem přebytků) → stát provede intervenční nákupy (nákupy do sýpek a skladů) → pokles cen v menším rozsahu
 nevýhodné pro spotřebitele
 výhodné pro zemědělce
b) úroda příliš malá (příp. neúroda) a hrozí, že ceny půjdou prudce nahoru (vlivem nedostatku) → stát provede intervenční prodeje (prodeje ze sýpek a skladů) → růst cen v menším rozsahu
 výhodné pro spotřebitele
 nevýhodné pro zemědělce

•Produkční kvóta – stát určí množství výrobků, které se mohou vyrobit. Tento rozsah je nižší, než je rovnovážné množství. Jedná se o vůbec nejdrastičtější zásah státu


Trh dělíme na trh místní, národní, světový, dílčí, agregátní, výrobních faktorů, peněz, produktů.