Věci hmotné a nehmotné

Věci hmotné a nehmotné

Stěžejní pro tuto práce je rozdělení věcí na hmotné a nehmotné. To je vůbec nejobecnějším rozdělením věcí. Zatímco předchozí právní úprava takové dělení neznala, ta současná jej vtěluje do ustanovení § 496 NOZ. Podle tohoto ustanovení je hmotná věc charakterizována jako „ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu“, nehmotná věc pak jako „práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty“.



Lavický k rozdělení věcí na hmotné a nehmotné uvádí, že takové rozdělení najdeme již ve druhé knize Gaiových Institucí ; podle nich se za věci hmotné označovaly ty věci, kterých bylo možné se dotknout („corporales hae sunt, quae tangi possunt, uelut fundus, homo, uestis, aurum, argentum et denique aliae res innumerabiles“), např. země, člověk, oblečení, zlato, stříbro, za věci nehmotné se pak označovaly ty, kterých naproti tomu nebylo možné se dotýkat („incorporales sunt, quae tangi non possunt, qualia sunt ea, quae in iure consistunt, sicut hereditas, ususfructus, obligationes quoquo modo contractae“), např. práva, pohledávky.



Jak je uvedeno výše, ABGB a později tedy i československá právní úprava občanského práva rozděloval věci také na hmotné a nehmotné, přičemž hmotné charakterizoval jako ty, které „lze smysly vnímati; jinak slují nehmotné; např. právo loviti, ryby chytati a všechna jiná práva“ . Návrh československého občanského zákoníku, o němž se zmiňuje i prof. Eliáš, obsahoval podrobné ustanovení § 82 s tím, že „věci hmotné jsou kusy přírody podrobitelné lidské moci (soubory takových kusů), které mají povahu samostatných prostředků úkojných. Předpisů o věcech hmotných jest užíti přiměřeně na přírodní síly, s kterými se obchoduje. Věci nehmotné jsou zejména práva“ . Návrh odstranil kategorii věcí nehmotných jako kategorii obecnou.



Střední občanský zákoník v ustanovení § 23 stanovil, že „věci v právním smyslu jsou ovladatelné hmotné předměty a přírodní síly, které slouží lidské potřebě“. ObčZ (1964) žádné výslovné dělení na věci hmotné a nehmotné, příp. jejich charakteristiku neobsahoval. Občanskoprávní teorie a judikatura však dospěla k závěru, že věcmi se rozumí pouze věci hmotné s tím, že dalšími předměty občanskoprávních vztahů byly i práva (pohledávky) nebo jiné majetkové hodnoty (obchodní podíl, spoluvlastnický podíl, know-how, ochranná známka apod.