Evoluční teorie

Nálezy zkamenělin byly známy již starověkým filozofům, ale byly považovány za hříčky přírody, nebo pozůstatky bájných obrů a draků. Na začátku 18. století se objevil dokonce názor, že to jsou pozůstatky živočichů, kteří zahynuli při biblické potopě světa (tzv. škola diluviantistů).
Anglický přírodovědec R. Hooke zastával názor, že se potopa několikrát opakovala. Na začátku 19. století se paleontologie stala jedním z biologických oborů. Založil ji francouzský přírodovědec G. Cuvier, zastával podobný názor jako Hooke.

LAMARCKISMUS:
- zastáncem postupného vývoje: J.B.Lamarck
- postupný vývoj druhů
- všechny organismy mají vrozenou schopnost a vůli pokroku ke složitějším a dokonalejším formám a jadnají tak, aby se vyrovnaly s nároky prostředí a přežily jeho změny.
- prostředí samo změny nevyvolává, vzbuzuje však potřebu změny u organismů samých
- nově získané znaky jsou dědičné a přenášejí se na další generace.
Lamarckismus tedy zastává názor, že se organismy aktivně přizpůsobují měnícím se podmínkám prostředí.

DARWINISMUS:
- Ch.R.Darwin zůčastnil se průzkumné cesty kolem světa, která mu umožnila studovat geologické a biologické jevy v kontinentálním měřítku
- hlavní hybnou sílou evoluce přírodní výběr, který umožňuje přežití jen nejpřizpůsobenějším organismům (nezávisle na Darwinovi tuto teorii vývoje přirozeným výběrem formuloval jeho současník Wallace, který býval často neprávem opomíjený)
- tempo evoluce nebo proces vznikání nových druhů se děje pozvolným a nepřetržitým způsobem - gradualisticky (postupně)
- předpokladem pro vývoj je proměnlivost znaků organismů (individuální variabilita)
- potomky plodí nejlépe přizpůsobení jedinci, přenášejí své genetické vlastnosti ve zvýšené míře do dalších generací.
- původně nepodstatné rozdíly se zvětšují a přecházejí v druhové rozdíly

Neodarwinismus: vznikl později spojením darwinismu a mendelismu

TEORIE ŽIVÉ PLANETY:
- představitel J.E. Lovelock (profesor na Oxfordu)
- měřítkem, ve kterém se odehrává evoluce je Země
- všechny živé systémy mají více či méně podobné nároky na prostředí (teplotu, vlhkost, obsah biogenních prvků)
- organismy využívají k růstu každé příležitosti, kterou prostředí poskytne. Často je takovou příležitostí měnit prostředí životu nepříznivé na příznivější
- druhy, které rostou rychleji, vytlačují druhy pomalu rostoucí

TEORIE PLANETIZACE LIDSTVA:
- P. Teilhard de Chardin (francouzský teolog a biolog)
- vychází z geometrického omezení naší planety
- zpočátku rozpínání lidstva po povrchu planety nic nepřekáželo. Začátkem mladší doby kamenné se však tyto vlny rozpínání začaly odrážet zpět – všechen volný prostor byl obsazen, proto je lidstvo muselo začít stlačovat, rozmnožováním jsme dospěli až do dnešního stavu, kdy tvoříme jednolitou masu polidštěné látky.
- vynálezy (železnice, letadla, auta, televize..) umožnily člověku být aktivně i pasivně v rozsahu celé země

Jiné názory na evoluci:
Kritikové odmítají neodarwinismus s jeho gradualismem (tj. postupným a rovnoměrným výběrem mutací malého rozsahu). Např. R. Dawkinse tvrdí, že jenotkami výběru v přírodě nejsou jedinci, ale geny. Odmítá, že řád a směr evoluce je určován pouze přírodním výběrem.