Eocén

Eocén
před 55 milióny lety až 38 milióny lety

V eocénu se pevninské kry začaly rozmisťovat do pozic,které známe z dnešních dob. Většina pevniny byla však stále rozdělena na obrovské ostrovy, velké kontinenty zůstávaly rozdělené. Jižní Amerika ztratila spojení s Antarktidou a Indie se přiblížila k  Asii. Antarktida a Austrálie byly na počátku eocénu ještě blízko u sebe. Podnebí na Zemi bylo teplé a mírné. Zemská vegetace byla bujná,převážně tropická s velkými oblastmi bažinatých lesů.
Během eocénu byla moře velmi bohatá na různé druhy planktonu, který tvoří množství maličkých živočichů a řas. Pod hladinou se vyskytovaly nové formy kostnatých ryb všech tvarů a velikostí. Z fosilních nálezů je patrné,že i ve vodách jezer a řek žilo mnoho nových druhů ryb.

Rozvoj savců

Z paleocénních býložravých savců se v eocénu vyvinula řada nových typů. Primitivní prakopytníci řazení do skupiny Condylarthra, byli malá pětiprstá zvířata s kopýtky, živili se měkkými rostlinami a listy.tito rychlí běžci stojí v čele vývojové linie koní, turů, prasat, tapírů, nosorožců a jelenů. Mezi býložravci existovali i obři,jako byl např. Coryphodon a Uintatherium. Hlavní skupinu malých savců tvořili hlodavci. Předchůdci dnešních lemurů,nártounů a komb žili na stromech.
Návrat do moře

I když na konci křídy vystřídali chybějící velké mořské ještěry masožraví žraloci a některé kostnaté ryby, vrátili se do moře i některé druhy původně suchozemských savců,aby nahradili dřívější ichtyosaury a plesiosaury. Tak to probíhalo u savců,kteří se později vyvinuli v kytovce.Nejstarší fosilie kytovců pocházejí z eocénu. Tito vodní savci vznikli pravděpodobně ze skupiny masožravců, Condylarthra,kteří se vrátili do vody. Možná se museli vyhnout konkurenci ostatních zvířat žijících na zemi.
Koncem eocénu žili v mořích zvířata podobná dnešním kytovcům. Kytovci jsou savci dokonale uzpůsobení životu ve vodě. Proudnicovité tělo, přední končetiny změněny na ploutve a silná vodorovná ocasní ploutev jim pomohla stát se zdatnými plavci. Nejrychlejší kytovci dosahují rychlosti až 60km/h. Nikdy neopouštějí vodu, dokonce námluvy i porod probíhají ve vodě. Zeuglodon byl prehistorický kytovec. Měl velmi pružné tělo a dosahoval délky 20m a zuby zakončoval pilovitý okraj, který umožňoval chytání ryb.

Další nově příchozí

V eocénu bylo mnoho ?nově příchozích?. Podle fosílií lze určit,že se v této době vyvinuli první mravenci a včely. Také se objevili první špačci,tučňáci a jedovatí hadi. Břehy řek a mořská pobřeží se staly domovem mnoha nových druhů ptáků. Kachny, volavky, pelikáni a racci se v této době vyskytovali již běžně.

Vyvíjeli se krtci, velbloudi, zajíci a hlodavci a koncem eocénu se objevili první kočky,psi a medvědi. Jeden medvědu podobný savec, obrovitý Andrewsarchus (ve skutečnosti masožravý kopytník), měl lebku dlouhou téměř 1 m a nedělalo mu problémy živit se těmi největšími býložravci.

Uintatherium, řazené do skupiny Amypoda, bylo velké asi jako nosorožec a spásalo měkké listí. Na hlavě mělo šest růžků,které tvořily tři páry kostěných výrustků. Samci měli mohutné špičáky, které zřejmě používali v boji nebo na obranu.
Icaronycteris byl první netopýr a od současného se mnoho nelišil. Měl křídla tvořená pevnou kůží nataženou mezi dlouhé tenké prsty a živil se hmyzem,který pravděpodobně chytal v noci,kdy bylo pro ptáky příliš tma nato,aby mohli létat bezpečně.

V severní Africe byly nalezeny v horninách z eocénu fosilní zbytky Megistotheria. Patřil zřejmě k největším masožravým suchozemským savcům, kteří se kdy vyskytovali - obrovský příslušník skupiny Condylarthra vážil téměř 1000kg a hlavu měl dvakrát tak velkou jako medvěd grizzly. Byl rozhodně natolik silný,že mohl zaútočit na mastodonta.

Diatryma byl velmi rychle se pohybující dravý pták ze Severní Ameriky, který měřil 2 m. Měl mohutný zobák jako papoušek a obrovské drápy, kterými uchvátil a roztrhal svoji kořist. Musel být vážným nebezpečím i pro taková zvířata, jako byli první předchůdci koně, a je pravděpodobné, že Diatryma byla schopna koně sníst bez jakýchkoliv problémů. V eocénu existovalo několik druhů nelétavých ptáků.

První zpráva o koni

Na počátku stojí malý prakoník velikosti lišky (30 cm v kohoutku),který žil ve spodním eocénu a dostal jméno Hyracotherium. Nejstarší fosílie byly nalezeny již v roce 1840. Prakoník žil v bažinatých lesích Severní Ameriky a Evropy, kde spásal listy nízkých rostlin. Byl stavěný na rychlý běh. Měl krátký krk,prohnutá záda,dlouhý ocas k udržování rovnováhy a dlouhé štíhlé nohy. Uspořádání prstů na končetinách - na předních měl čtyři dlouhé prsty a na zadních pouze tři - rychlému pohybu také napomáhalo.

První zpráva o slonu

První chobotnatec vypadal úplně jinak než současný slon. Dosahoval velikosti prasete,neměl chobot,jen pohyblivý rypák a dopředu vybíhající řezáky. Žil v bažinatých oblastech severní Afriky ve svrchním eocénu před 40 milióny lety. Dostal jméno Moeritherium.

Přes souš do Austrálie

Vědci si dlouho lámali hlavu, jak se vačnatci dostali do Austrálie. Před vznikem teorie o pohybu kontinentů se geologové domnívali, že kontinenty vždy byly tam, kde jsou nyní. Takže jako první řešení tohoto problému se vyskytl názor,že se vačnatci dostali do Austrálie migrací ze Severní Ameriky do severní Evropy. Pak se museli dostat přes Asii,aby nakonec zakotvili v Austrálii. Teorie o pohybu kontinentů změnila vědecké názory. Na konci křídy ležely Jižní Amerika, Antarktida a Austrálie blízko sebe. Právě v tomto období se vačnatci ze Severní Ameriky začali stěhovat Do Jižní Ameriky. Později,v eocénu,ještě než se Antarktida s Austrálií oddělily, překročily vačnatci jižní cestou suchou nohou do Austrálie. Jejich fosilní nálezy v Antarktidě dokazují, že domněnka je správná.