Solární články

Solární články představují v dnešní technické době možnost získat energii zadarmo. Dnes jsme zamořeni odpady z jaderných a uhelných elektráren, a proto mám stále pocit, že lidstvu nedochází možnost využití slunečních paprsků. Jistě - na území ČR je již spousta firem zabývajících se touto věcí. Bohužel, jak jsem se později dozvěděl, u aktivních slunečních systémů s absorbéry záření(kolektory) není možno ani v budoucnu počítat s hromadným rozšířením. Nedostatkem konkurenceschopnosti jiným energetickým zdrojům je malá hustota energie záření dopadající na povrch Země. K zachycení velkého množství energie by totiž bylo nutno pokrýt kolektory i značnou část okolní přírody, a tím by se původní ekologická výhoda " čistého" zdroje změnila v ekologickou pohromu.Vždyť Země přemění na teplo tolik slunečního záření, že by to stačilo pokrýt spotřebu lidstva
150 000x! Slunce je od Země vzdáleno asi 150 milionů km. Sluneční paprsek urazí tuto vzdálenost za 8 minut a 20 vteřin. Slunce vyrábí energii přeměnou vodíku v helium a z množství helia a vodíku bylo vypočteno, že Slunce svítí téměř 5 miliard let a bude svítit ještě 10 miliard let. Země dostává pouhou dvoumiliardtinu z celkové energie vyzářené Sluncem a celá třetina této dávky se navíc odrazí zpět. Kdyby Slunce přestalo svítit, klesla by teplota na Zemi

Spalováním fosilních zdrojů (uhlí, ropa, plyn) využíváme energie nashromážděné v minulých geologických dobách fotosyntézou s účinností max. 1%. Tyto zdroje se tvořily miliony let, ale naší civilizaci vystačí nejvýše ještě na pár stovek let.

Solární články se montují na osluněné plochy otočené na jih, nebo maličko na JV či JZ pod úhlem v rozmezí 35 – 45 o. Je třeba dbát na to, aby se v blízkosti nenacházel strom, který by za několik let mohl solárním článkům stínit. Akumulační zásobníky používáme obvykle větší litráže než je obvyklé při použití elektrických boilerů, a to z toho důvodu, že nesvítí každý den slunce, a proto větší zásoba vody na kterou systém dimenzujeme vydrží takřka na dva dny. Na povrchu je polykarbonátové sklo. Pokud se používá článek jen přes sezónu s vodní náplní, nesmí z něho zapomenout na podzim včas vypustit voda, která nesmí zmrznout. Jinak by došlo k destrukci měděných trubiček uvnitř článku, čerpadla nebo výměníku. Je možno použít i nemrznoucí směs. Povrch kolektoru je skleněný, proto se nesmí zničit nárazem ostrého nebo těžkého předmětu. Solární panel se skládá ze solárních článků. Článek je malý disk z polovodiče jako třeba křemík. Jsou připevněny drátem k obvodu.
Jakmile světlo dopadne na polovodič, je přeměňováno na elektřinu, která proudí obvodem. Jakmile světlo nedopadá, přestane článek vyrábět energii.
Panely se rozmístí na volném prostranství a vyrábějí tolik energie kolik je potřeba. Čím více světla dopadá na článek, tím více je elektřiny. Solární panely se používají také na vesmírné lodě. Je zde stále možnost, která podle mého názoru jistě jednou nastane a to využít přírodu, jako jediný zdroj energie tak, aby se dále neznečišťovala.