Románský sloh

Nejstarší stojící stavební památky v našich zemích se běžně označují společným názvem románské. Ozývá se v něm latinské jméno Říma-Roma, protože toto umění vznikalo v zemích, které patřily k tehdy již zaniklému římskému impériu, kde stavitelství z kamene mělo staletou tradici. Odtud se s určitým zpožděním a v prostších, zjednodušených a daleko zhrublých formách šířilo i do ostatní Evropy, a tedy také do našich zemí.
Rámcové, a ne zcela výstižné pojmenování nejstaršího období stavební tvorby (ve starší literatuře najdeme označení "byzantský sloh") zahrnuje i dva předrománské slohy:
- sloh karolínský, určující západoevropské umění v 9.stol.n.l. a nazývaném po Karlu Velikém (768-814), tvůrci veliké říše, jenž v roce 800 přijal římskou korunu a usiloval i v umění vyrovnat se starověkému Římu. U nás tento sloh zastupuje svatováclavská rotunda sv.Víta v Praze.
- sloh ottonský, časově vyplňující 10.století. Nese dodatečné pojmenování podle císaře Otty Velikého, který pokračoval v pokusech o obnovu slávy římské říše na poli politickém i kulturním. Z našich památek je ukázkou ottonské architektury bazilika sv.Jiří na Pražském hradě, i když zčásti poznamenaná obnovou po ohni 1142.

O předrománském - ottonském - období, vyznačujícím se hmotností a nepatrnou členitostí těžkých staveb, lze v naší architektuře mluvit takřka až do přelomu 11. a 12.stol., kdežto vlastní románský sloh, v západní Evropě rozšířený po celé 11. a 12.století, se v české oblasti rozvíjí hlavně po roce 1100. Vrcholu dosahuje ve skupině kostelů z prvé poloviny 13.stol.
Kolem roku 1240, již souběžně s doznívajícím románským slohem vyrůstají první gotické stavby.
Se stopami románského osídlení se však nesetkáváme pouze v podobě kostelů, klášterů a hradů. Toto období vtisklo například také základní rozvržení půdorysu nynějšího Starého Města pražského. Jeho středem se tehdy postupně stávalo tržiště (Staroměstské náměstí a Týn ), spojené cestami a pak ulicemi s brody přes Vltavu, s Vyšehradem, s kupeckou osadou na Poříčí.