Sedm divů světa asi pro šestý ročník zakladní školy

7 DIVŮ SVĚTA
Jsou to nejpozoruhodnější architektonické a sochařské výtvory, které vznikly ve starověku v oblasti Středozemního moře a na Středním východě. V 3.- 2. stol. př.n.l. sestavil helénistický spisovatel Filón Byzantský seznam staveb, které ve své době považoval za největší a nejhonosnější. Tento seznam je později znám jako Sedm divů světa. Nikdo přesně neví, proč byl tento seznam sestaven. Možná byl zamýšlený jako první turistický průvodce po krajinách východního středomoří. Počtu divů byl přikládaný velký význam díky číslici sedm. Toto číslo bylo už od nejstarších dob považováno za posvátné a bylo spojováno s mystickými událostmi.
Postupem času se začali divy rozpadat a přicházeli spisovatelé, kteří sestavovali jiné, vlastní seznamy velkolepých památek. Co však odlišuje všechny "divy" od ostatních staveb v celé historii, jak za starých, nebo současných časů, je to, čím ohromují - jejich obrovská velikost a způsob, jakým byli postavené nebo jednoduše jejich krása. Vždycky mají jednu společnou vlastnost, je to jejich velká schopnost působit na lidi jako div. Z těchto nádherných děl se dochovaly pouze egyptské pyramidy. Ostatní "divy" známe pouze z popisů starověkých a středověkých spisovatelů a novodobých archeologických výzkumů.

Sedm divů svět se považuje:
* Hrobky faraónů v Egyptě
* Visuté zahrady královny Semírámis v Babylóně
* Chrám bohyně Artemis v Efesu
* Socha Diova vytvořená Feidem v Olympii
* Hrobka krále Kárie Mausóla v Halikarnassu
* Socha boha Hélia v přístavu na Rhodu
* Maják na ostrově Faru před vjezdem do Alexandrijského přístavu

PYRAMIDY V EGYPTĚ:
Vznik pyramid je přibližně od 2700 do 2500 Př.n.l. Jak víme Faraónové si nechávali stavět pyramidy jako své hrobky. Faraónové měli velké přání, aby měli věčné obydlí. Přání se jim zatím plní, protože egyptské pyramidy jsou jediným divem světa, který se dochoval do dnešních dnů. Podle víry starověkých Egypťanů, Egypťan mohl žít i po smrti pokud jeho tělo bylo neporušené. Faraóni na prostředcích pro stavbu pyramid nešetřili, protože jejich hrobky museli být nezničitelné a nepřístupné.

VISUTÉ ZAHRADY SEMÍRÁMIS V BABYLONĚ
Babylon byl postavený za vlády Nabuchadnezzara II (625-539 př. n. l.). I když se visuté zahrady jmenují Semiramidiny, tak není potvrzeno, jestli je dala postavit právě královna Semiramis nebo Nabuchadnezzar II. Podle řeckých autorů měli zahrady čtvercový půdorys a skládaly se z klenutých teras vyvýšených jedna nad druhou umístěných na krychlových podpěrách.

CHRÁM ATREMIS V EFESU
Efes se nachází na území Turecka. Iónové založili toto město kolem roku 1000 př.n.l. Narodil se zde Homér - první epický básník. Efes byl rodiště i dalších slavných lidí. Efes byl významných obchodním přístavem a střediskem kultu bohyně Artemidy. Artemis, řecká bohyně lovu, byla nemanželskou dcerou Dia a bohyně Létó. Byla panenskou bohyní přírody, bohyní lovu a zároveň bohyní svateb a plodnosti. Artemis se zobrazovala jako lovkyně s lukem v ruce v doprovodu lesních nymf a zvěře. Právě Artemis kolem roku 800 př.n.l. zbudovali chrám.

DIOVA SOCHA V OLYMPII:
Sochu Dia vytvořil jenom 1 člověk, a to slavný řecký sochař Feidás. Socha Dia byla v Diově chrámu v Olympii. Samostatná socha se nedochovala, ale chrám ano. Socha Dia byla dokončena v roce 443 př.n.l. Trůn dosahoval až 10metrů a socha 12 metrů. Socha byla vyrobena ze slonoviny, vlasy a šaty a měl ze zlata, jádro sochy bylo dřevěné.

MAUZÓLEM V HALIKARNAU
Král Mausolos II. vládl v Kárii, části dnešního Turecka, ve 4. stol. př.n.l. Byl to ctižádostivý panovník, napadal spoustu sousedních měst a států. Za ukořistěné peníze vybudoval nové hlavní město, své Halikarnássos. Ke konci svého života se rozhodl postavit hrobku, která by odpovídal velikosti jeho života. Chtěl, aby hrobka byla z nejkrásnější, tak nešetřil na jejím financování. Dokončená hrobka byla opravdu velkolepá, stala se něčím víc, stala se symbolem všech hrobek. Hrobku dokončila čtyři roky po jeho smrti jeho manželka Artemísia.

RHODSKÝ KOLOS
V době, kdy Antipater do svého seznamu divů světa zařadil velkou bronzovou sochu na ostrově Rhodos, ležela už bezmála 100 let v sutinách. To jí ovšem nijak neubralo na přitažlivosti, neboť ještě 800 let poté, co se zřítila, přicházely houfy lidí, aby žasly nad jejími obrovitými, zhroucenými údy a zamyslely se nad křehkostí i těch nejlepších lidských snah. Když sochu roku 282 př.n.l. její tvůrce Charés z Lindu dokončil, strměla na mramorovém podstavci do výše 33 metrů nad městskou zátoku a zdviženou pochodní vítala plavce z moře skoro tak jako dnes v newyorském přístavu socha Svobody. Kolos byl údajně výrazem vděčnosti bohu Slunce Héliovi za pomoc, již ostrovanům poskytl, když roku 305 př.n.l. zvítězili nad Makedoňany, kteří Rhodos obléhali.
Stavba takového objektu se potýkala s nesmírnými technickými problémy. Sochař musel pracovat na místě. Nejprve vytvořil postavu z kamene a železa. Tu pak postupně, po malých úsecích od kotníků vzhůru, pokrýval bronzem. Zátěž na spodní část stavby byla obrovská, a tak bylo nutno – navzdory středověkým představám, že kolos stál rozkročen nad zátokou – figuru postavit s nohama u sebe. Za těchto okolností bylo s podivem, že socha zůstala tak dlouho – asi 60 let- vůbec stát, než ji roku 226 př.n.l. povalilo zemětřesení.

MAJÁK NA OSTROVĚ FAROS
V době svého rozkvětu byla Alexandrie křižovatkou světa, začátkem všech cest. Tamní kupci cestovali po Rudém moři do Indie a přes Herkulovy sloupy až do mlžného Atlantiku a takřka legendární Británie. Avšak jako námořní přístav mělo město zřetelnou nevýhodu: kilometry písečných nánosů, které Nil celé věky odnášel do Středozemního moře. Tuto nesnáz vyřešil Sostratos z Knidu, velmi bohatý kupec, jenž roku 280 př.n.l. poskytl 800 talentů stříbra (asi 8 mil. dolarů) na stavbu prvního majáku na světě.
Maják stál na ostrově Faros a sahal do výšky 140 metrů. Měl tři patra, přičemž kolem nejnižšího byla rampa pro uskladnění obrovského množství paliva, potřebného k udržování ohně na vrcholu majáku. O jaké palivo šlo není jisté – snad se jednalo o druh ropy, kterou Řekové už znali a používali jako zbraň. Ať už však uvnitř majáku hořelo cokoli, světlo ohně, převáděné v paprsek bronzovými zrcadly, bylo na moři vidět do vzdálenosti 56 kilometrů. Přestože maják poškodilo zemětřesení, zůstal stát až do roku 1480, kdy se jeho ruiny staly součástí mamlúcké pevnosti, ta existuje dodnes.
Maják alexandrijský, jediný ze sedmi divů, který sloužil praktickému účelu, byl celých 1000 let nejvyšší zastřešenou stavbou světa.