Kultura - romantismus, secese, kubismus, expresionismus, impresionismus

ROMANTISMUS

Zdůrazňuje cit, dojetí i právo na obrazotvornost. Charakterizují jej v nejširším smyslu prvky iracionální, vznícená obrazotvornost, ale i zájem o skutečnost a postavení člověka v přírodě a ve společnosti, zájem o neznámé stránky lidského bytí, jež se vymykají podřízenosti rozumu, jako předtuchy a sny, reakce člověka ve chvílích největší trýzně i vypětí nebo zase jeho mimovolné snění, právě tak jako záhady záhrobí i touha po obnově ztracené jednoty lidské bytosti a návratu světa k jeho jednotě a absolutnu cestami mystického hloubání. V umění je to zbystřený smysl pozorovací, zapojený do umělecké koncepce vysoce obrazné a symbolické. S minulostí proklamuje naprostou svobodu a nezávislost. Nejtypičtější příznak romantismu je revidovat starší názory, uvolněný rukopis, barevná zářivost. Hlavním tématem je krajina.

ADOLF KOSÁREK
– malíř, krajinář
- Krajina s kamenným mostem, Krajina s mostem u samoty, Krajina s dřevěným mostem, Zimní noc ,selská svatba

VÁCLAV LEVÝ
– sochař, řezbář
- Adam a Eva


EXPRESIONISMUS

Umění, které usilovalo o proniknutí pod povrch zobrazovaných jevů odmítnutím věcné věrnosti, zpodobování přírodních tvarů a barev. Barevná nadsázka, nerealistická barva, deformovaný tvar, to jsou typicky expresionistickými prostředky.

ANTONÍN SLAVÍČEK
– malíř krajin
- Cesta v dešti, Potok mezi stromy, Červnový den

IMPRESIONISMUS

V roce 1874 dospěl impresionismus do svého vrcholného období, kdy uskutečňoval své záměry. Úplné osvobození malby od učenosti a rétoriky, spolehla se pouze ne smyslový vjem a působila svými nejvlastnějšími prostředky – barvou na ploše plátna. Barva impresionistů zjevila svoji novou krásu i možnosti. Malířský šerosvit nahradilo obměňování barev, obraz se rozjasnil a nabyl svěžesti, když světlo a prudký svit slunce přepsala barva skládáním výsledného dojmu z barevných skvrn různých odstínů i kvalit, pomocí účinu barev doplňkových i zcela nových kontrastů a barevných souzvuků. Tomuto způsobu barvy odpovídal rychlý a spontánní rukopis, v němž se projevuje individualita malíře i subjektivnost vidění.

KAREL PURKYNĚ – malíř, výtvarný kritik
ANTONÍN MÁNES
– malíř krajin
- cyklus čtyř denních dob, Krajina se zalesněným kopcem, Vesnice Bubeneč, Krajina s Kokořínem a Křivoklátem


KUBISMUS

Znamená především Novou prostorovou koncepci obrazu, která je revolucím proti tradičnímu pojetí. Zároveň je hnutím syntetickým, které v sobě obsáhlo a přepracovalo všechna předcházející směrování k témuž problému. Podněty se slévaly ze zdrojů velmi vzdálených. Bylo zde Seuratovo metodické budování prostoru světlem a barvou, černošské umění se svými expresiovními plastickými rytmy, zářezy ploch a prudkými lomy světel a stínů, iberské umění, archaická umění i manýrismus s rozvinutím tvaru do plochy.

OTTO GUTFREUND
– sochař
- Ležící žena, Cellista, Námořník s dívkou na klíně, Obchod, Dívka s růží
PAVEL JANÁK
– architekt, projektant a teoretik
- pomník Boženy Němcové pro Ratibořice, Rekonstrukce: Míčovny, Jízdárny, úprava letohrádku v Královské zahradě
EMIL FILLA
– malíř, grafik, sochař, výtvarný teoretik
- Tropická noc, Bílá noc, Stepní zvířecí styl, Zápasy Herakleovy a Theseovy se zvířaty

SECESE

Dvoudimenzionální, plošný aspekt secesního stylu a traktování obrazové plochy v širokých, homogenních plánech akcentovaly význam linie, která zastávala jednak funkci expresivní obrysové čáry, jednak volné rytmické arabesky, tlumočící chvění a psychické napětí umělcova nitra. Podobně jako linie ztrácí i barva svou lokální funkci, stává se výrazem symbolických hodnot, pročišťuje se do jasných tónů, nanášených ve velkých plochách. Smyslem celého formálního vývoje secesní malby bylo tedy osvobození výrazových prostředků z popisné vázanosti a jejich uvolnění pro nová řešení, v nichž se již plně počítalo s významem čisté barvy a expresivní linie.

BOHUMIL KAFKA
– sochař
- Mrtvá labuť, Ruina života
VOJTĚCH PREISSIG – malíř a grafik