Zámek Belcredi v Líšni

Zámek Belcredi v Líšni
Na zámku se vystřídalo několik majitelů a objekt byl několikrát přestavěn přes renesanci, baroko až k dnešnímu klasicistnímu vzhledu. Významná šlechtická rodina Belcredi se na zámku usadila v roce 1819 a zámek vlastnila až do roku 1949. V této době byl zámek rodině Belcredi vyvlastněn a na zámku se vystřídalo několik uživatelů. Nábytek, zámecká knihovna a umělecké předměty byly odvezeny a zámek byl nešetrně a neodborně přebudován pro potřeby uživatelů. V roce 1992 byl zámek vrácen zpět původnímu majiteli a prochází rozsáhlou rekonstrukcí a opravami.
Vstup na první nádvoří je od Pohankovy ulice oddělen umělecky kovanou mříží a bránou. Toto nádvoří slouží jako parkoviště pro svatební hosty a návštěvníky zámecké vinárny, ve které je možné objednat si uspořádání svatební hostiny. Na průčelí zámku, který má novou fasádu, je latinský nápis ET a DOMINO factum est istud, což v překladu znamená "A od Pána učiněno jest toto". Nad nápisem se nachází erb rodiny Belcredi.
Historie líšeňského zámku
Původním sídlem majitelů líšeňského panství byla tvrz, ale o tom, kdy byla postavena, není přesný údaj znám. V 17. stolení byla k tvrzi přistavena báňovitá věž, která byla zničena požárem roku 1794 a již nebyla obnovena. Ve 20. letech 18.století nechal tvrz přestavět na zámek v barokním slohu tehdejší majitel Líšně Jan Kryštof z Freynfelsu. Projekt přestavby vypracoval pravděpodobně vídeňský stavitel Odelt. Roku 1727 Jan Kryštof k zámku přistavěl kapli Panny Marie, která je vyzdobena rokokovými malbami a na sochařské práce v kapli a parku byl pozván sochař Schweigl. Po rodu Freynfelsů spravovala zámek až do poloviny 20. století rodina Belcredi, které byl zámek odňat v důsledku politických změn. Zámek se opět vrátil do rukou rodiny Belcredi až po roce 1989 na základě restitučních zákonů.
Historie rodu Belcredi
Rod Belcredi je starým rodem, jehož počátky spadají do druhé poloviny 13. století, za jehož zakladatele je považován Simone de Belcredo. Celé jméno znělo Belcredo Montallto Pavese di Castelo. Jednalo se o patricijskou rodinu původem z lombardského města Pavie v Itálii. Od roku 1549 zastávali členové rodu čelní místa v městské radě v Pavii a rodina patřila k nejvýznamnějším v kraji. Zásluhou Antonia Belcredi se jedna z větví rodu přesunula v druhé polovině 18. století na Moravu. Příbuzenskými svazky byl rod Belcredi spojen s rody Lobkoviců, Rohanů, Weldenů, Fünfkirchenů, Nosticů a dalšími českými i cizími rody.
Nejvýznamnější osobnosti moravské větve rodu Belcredi
Hrabě Egbert Belcredi (1816 - 1894) byl považován za nejvýznamnějšího moravského politika 19. století. Ve svých 33 letech zastával funkci moravského zemského poslance a v letech 1879 - 1891 byl předsedou výboru pro opravu živnostenského úřadu v rakouském parlamentu. Stál u založení listu Vaterland ve Vídni a u řady dalších deníků.
Jeho manželka Hraběnka Christiana Belcredi - Nostitz - Rhyneck se zapsala do dějin Líšně svou neúnavnou charitativní činností. Pravidelně přispívala chudinským ústavům na svých statcích i ve městě Brně a každý pátek zajišťovala nově příchozím chudým a nemocným stravování ze zámecké panské kuchyně.
Hrabě Richard Belcredi (1823 - 1895) byl svými odpůrci charakterizován jako italský hrabě s německou výchovou a českým myšlením. V roce 1865 se stal ministerským předsedou a zastával i úřady ministra vnitra, policie, kultury a vyučování. V roce 1881 byl císařem jmenován prezidentem rakouského správního soudu ve Vídni a za své četné zásluhy obdržel od císaře Řád zlatého rouna.