Vnik a rozvoj klášterů

Vznik a vývoj klášterů

poslání klášterů
- (vnitřní) ideál křesťanské společnosti
- (vnější) péče o věřící, udržování kultury

Počátky mnišství a klášterů– Příčiny vzniku - potřeba regenerace s větší intenzitou
- možné sociální pohnutky
- hospodářské pohnutky

Nejstarší formou je tzv. anachorétské mnišství (poustevnické mnižství) - život v samotě, řada poustevníků žila v úplné izolaci. Využívali například staré hrobky a podobně.

Postupem času se poustevníci začali združovat do
komunit = semi-anachorétské mnišství
- shluky samstatatných cel, niši se prakticky nescházeli, málo společenských kontaktů, každý se staral sám o obživu,

Wádí Natvún – jedna z největších koncentrací klášterů(asi 40) dnes už jen 4, patrné fortifikační prvky útočná věž.
Abu Fana – 13. stol. celek kláštera, uspořádaný charakteristicky kolem dvora, hl. chrám + nová část(tzv. trapéza – víceúčelová hala reprezentativního charakteru, součást byzantských chrámů – stejně jako kapitulní síň v záp. Evropě) dodnes figurují na předním východě.

cenobitní mnišství – poslední soužití mnichů, sv. Pachomius(4. stol.n.l.) založil 9 klášterů - “koinonia” uspořádané jako jeden areál, až 40 domů po 40 mniších – v čele domu otec + jeho zástupci. Mniši se zde zříkali soukromí a osobního vlastnictví (aplikováno i na ženské kláštery).Vše podřízeno autoritě opata.Měl vliv na západoevropské mnižství.

Sv. Benedikt z Nursie – r. 529/530 založil klášter na hoře Montecassino u Neapole, snažil se svou reformou o rozvoj a uchování kulturních hodnot – písemné kultury, navrhl základní soustavu pravidel života v klášteře – tzv. Benediktýnskou řeholi = opozice poustevnického zp. života, přímá podřízenost opatovi, pospolný život mnichů, ztráta soukromí a vlastnictví, pokora(fyzické tresty za přestupky), uvedl prvek “klausura” (claustrum)- něco co je uzavřené, jediný kontakt s okolním světem měl zajišťovat opat, zmírnění asketických prvků, doporučení tělesné čistoty, lepší ošacení, péče o chudé a nemocné, zákl.pravidla pro uspořádání kláštera(kostel, společný dormitář – ložnice, jídelna, kuchyň, celárium – zásobárna, brána, ambit, kodifikován princip slavných slibů
- pokora
- chudoba
- čistota (duševní)

Kláštery u nás – VM – existence komunity řeholníků, nezná se lokalita. Snad Uherské Hradiště – Sady = 3lodní bazilika s pohř. kaplí na severu a předsíní na západě, doplněna baptisteriem, na jižní straně kostela dlouhá 2lodní hala, na severní straně domy s náznakem pravidelnosti, předměty – styly(pisátka)


Kláštery západních Čech
Roku 1115 zakládá kníže Vladislav první západočeský klášter benediktinů v Kladrubech. Tato událost stojí na počátku souvislé řady klášterních fundací, jejichž rychlý rozvoj a růst jejich pozemkového majetku je jedním z nejvýraznějších rysů 12. století v západních Čechách. Patrně roku 1144 dochází z podnětu Vladislava II. ke vzniku cisterciáckého konventu v Plasích, v téže době (1144 - 45) je založen klášter téhož řádu v Pomuku (Nepomuku), roku 1169 postupuje panovník johanitům Manětín k vybudování komendy. Nejmladšími fundacemi jsou Teplá (1193, premonstráti) a Chotěšov (po 1197, premonstrátky) šlechtice Hroznaty a jeho sestry Vojslavy a dále Pivoň, původně snad sídlo poustevníků (vilemitů), převzaté po roce 1256 augustiniány - eremity. Mimořádnou koncentraci církevního majetku v našem kraji doplňuje milevské proboštství v Toužimi (původně majetek Jiřího z Milevska, darovaný klášteru po roce 1187), dvě menší dominia biskupská (Rokycany, prvně doloženy k roku 1110 a Horšov snad 1184 - 92, existence biskupského dvora v Týně je archeologicky potvrzena již ve 12. století), dále svatojiřský újezd na Klatovsku (kolem 1227) a starý Nezamyslický újezd u Práchně, patřící od roku 1045 (podle falza z 13.století) břevnovskému klášteru. Široká podpora, jíž se kléru v západních Čechách od panovníka dostávalo, nebyla náhodná, ale byla motivována hospodářsky a politicky. Klášterní instituce pokračovaly v souvislém zasidlování krajiny a v rozvíjení jejích hospodářských možností. Kromě toho představovaly nepřímý zdroj majetku panovníka a nástroj k prosazování jeho politických zájmů v citlivém území podél říšské hranice, kde stále sílil vliv štaufské politiky i cisterciáckého kláštera ve Waldsassen. Tomuto dynamickému klášteru na Chebsku, založenému roku 1133, se do poloviny 13. století podařilo získat, částečně vlastní kolonizací (Lubský újezd), četné statky v horním Poohří.

Bývalý kostel a klášter augustiniánů
Klášter augustiniánů založil král Václav II. r. 1285. Klášterní budovy se stavěly souběžně s kostelem sv. Tomáše v I. 1285-1379. Okolní území, patřící klášteru, bylo zastavováno měšťanskými domy a tvořilo tzv. tomášskou jurisdikci. Gotické budovy kláštera, několikrát v průběhu staletí vypálené, přestavěl v I. 1604-1634 Domenico de Bossi a do dnešní podoby upravil ve 2. pol. 17. stol. Jan de Capauli. Kostel byl jako součást kláštera augustiniánů vybudován v místech staršího raně gotického kostelíka sv. Tomáše a kaple sv. Doroty, náležejících do té doby klášteru v Břevnově. V nové stavbě se z nich zachovaly zbytky ve zdech dnešního presbytáře. Ve dvou stavebních etapách, v letech 1285-1316 a pak před r. 1379, vznikla gotická bazilika, v jádru dochovaná i pod barokní přestavbou. Ve 2. pol. 16. a poč. 17. stol. byl kostel opravován a zčásti renesančně přestavován B. de Alberto, O. Avostalisem a J. Campionem de Bossi. Z té doby pochází renesanční hlavní portál (1617). Za vlády císaře Rudolfa II., na přelomu 16, a 17. stol., se kostel stal dvorním chrámem a pohřebištěm významných osobností. Dnešní vrcholně barokní podoba kostela s mohutným průčelím a kopulí je výsledkem přestavby z I. 1727-1731 podle projektu K. I. Dienzenhofera. Uvnitř kostela jsou nástropní fresky od V. V. Reinera , sochy od J. A., obrazy od P. P. Rubense a díla dalších významných umělců.