ČESKÉ BAROKO

České baroko má kořeny v Itálii a Španělsku, přestože bylo baroko v českých zemích ovlivněno situací po bitvě na Bílé hoře, dosáhlo české umění vysoké úrovně, především v malířství a architektuře. Baroko bylo v Čechách obohaceno domácími umělci a řemeslníky o nové prvky – přizpůsobení českému prostředí Vznikají nejen chrámy, kláštery, paláce, zámky, ale mění se také ráz venkova – kostelíky, kapličky, selské statky. Dochází ke spojení nového slohu s lidovou tradicí. Stavby dokonale splývají s okolní krajinou.

Architektura

Stavby pro šlechtu a církev, architekti z ciziny, nejstarší stavby: Chrám Panny Marie Vítězné na Malé Straně, Matyášova brána, Valdštejnský palác, Tyršův dům, Trojský zámek
• Carlo Lurago
byl italský barokní architekt a sochař, který pracoval hlavně v Čechách, v Rakousku a Bavorsku. Jeden z nejvýznamnějších architektů českého a pražského baroka
1654-1679: Klementinum, dnes Národní knihovna v Křižovnické ulici 1665-1670: Kostel svatého Ignáce na Karlově náměstí 1673: Jezuitská kolej u sv. Mikuláše na Malé Straně, dnes Matematicko-fyzikální fakulta UK
• bratři Diezenhoferové
Kryštof nebyl profesionální architekt, své řemeslo ale ovládal dokonale a znal technická řešení. V Praze postavil mnoho krásných budov mimo to je znám i jako stavitel opevnění (v Chebu). V posledních letech jeho života již na některých stavbách pracoval se svým synem a tak lze někde jen obtížně určit, kam až sahají jeho projekty a kam projekty jeho syna Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Zemřel 20. 6. 1722.
Malířství

• Karel Škréta

Vzdělání se mu dostalo v Týnské škole. Malířství se učil pravděpodobně od některého z mistrů na královském dvoře. Po bitvě na Bílé hoře odešel s rodinou do emigrace; studoval v Sasku, poté přesídlil do Itálie, kde se seznámil s díly holandských mistrů. Od roku 1638 žil v Praze, kde maloval kostelní oltáře (např. pro Týnský chrám nebo kostel sv. Prokopa). Vynikl také jako portrétista, kreslíř a ilustrátor.

• Petr Brandl
Malířství se vyučil u pražského dvorního malíře Kristiána Schrödera, který byl správce hradní obrazárny. Schröder však Brandlovi nemohl předat víc, než základy malířské techniky. Jeho hlavními učiteli byli Jan Rudolf Bys a Michael Václav Halbax. Výrazně ovlivněn byl též uměním Karla Škréty, Abrahama Godyna, Michaela Leopolda Willmanna a Jana Kryštofa Lišky.
Ve svém díle dospěl Brandl k vlastní syntéze těchto malířských podnětů. Patří k nejdůležitějším reprezentantům vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru a ve svých nejlepších pracích dosahuje nejvyšší úrovně tehdejší Evropské malby.
Jeho dílo je však značně nevyrovnané, s velmi kolísavou kvalitou. To je patrné především v jeho pozdním období.Nejdůležitější práce
Křest Kristův na hlavním oltáři farního kostela v Manětíně
• monumentální plátno Josef a Jeho bratři na zámku v Jindřichově Hradci
• Simeon s Ježíškem v Národní galerii v Praze
• Klanění tří Králů v Kapli Zjevení Páně ve Smiřicích
Sochařství

• Matyáš Braun
Sochařské umění studoval v Salcburku. Po studiích cestoval po Itálii, kde navštívil mj. Benátky, Bolognu a Řím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho.
Před rokem 1710 založil v Praze vlastní dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě z r. 1710. Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze s největšími zisky a šesti tovaryši. Braun ovšem onemocněl souchotinami, a tak vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů.
• Ferdinand Brokof

Byl český sochař a řezbář. Spolu se svým otcem a bratrem patřili k předním představitelům českého barokního sochařství.
Nejdůležitější práce
• výzdoba hlavního oltáře chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni (1726)
• sousoší sv. Jana Nepomuckého jako almužníka před kostelem sv. Ducha (1725)
• socha sv. Vojtěcha (1709)
• socha sv. Víta (1714)
• sousoší sv. Barbory se sv. Markétou a sv. Alžbětou (1707)

Hudba
Styl hudby se s rokem 1600 skutečně mění, zároveň se ale udržuje původní polyfonie, takže existují souběžně dva styly (stile antico, stile moderno). Kolem roku 1600 navíc přichází opera. Kolem roku 1750 (úmrtí J. S. Bacha) probíhá další, o něco méně jasná změna, kolem roku 1730 se hudba zjednodušuje, je více přirozená, kolem roku 1780 již navazuje v klasicismus.
Barokní hudba, která představovala naplnění zcela nových ideálů, se výrazně lišila od hudby renesanční. Obecně lze říci, že barokní hudba je charakteristická polaritou sopránu a basu. Tyto dva hlasy provádějí základní melodii v kontrapunktu a ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň, doprovod. Pro barokní hudbu je typická zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost – hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače, působit.
Za největší barokní skladatele jsou všeobecně považováni Georg Friedrich Händel a Johann Sebastian Bach.
Literatura

• Bohuslav Balbín


Byl český literát, historik, zeměpisec a pedagog. Jako jezuita se účastnil rekatolizace, jako vlastenec se ve své době řadil mezi obhájce českého jazyka. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka.